Bradavické Neřesti

Šedý den

Ráno bylo strašné. Všichni z Nebelvíru byli smutní a zároveň šťastní, protože Nebelvír vyhrál ale na úkor zraněného chytače.

Ginny byla opravdu bezradná, nevěděla jak se má zachovat. Byla neštastná, protože se Harry zranil ale podvedl ji. Třeba, že nechtěně ale podvedl. Ron se o tom nesměl dozvědět vždyt by asi Harryho zabil a to už dovedl tolerovat jejich vztah.

Škola byla nudná a počasí taky nějak valné, prostě takový šedý den.

Ovšem oběd už tak nudný nebyl. Ron s Hermionou v klidu obědvali, když uslyšeli hlasitý smích nějakého studenta. Dracův smích, nejspíš se nějak velmi zábavně bavil s Pansy.

Ron rychle vstal a šel za ním, chytl ho za kosili ze zadu a Draco přepadl přes židli na záda.

"Co si myslíš, že děláš Weasley!" řekl nabubřele a vstal takže teď si koukali do tváří.

"Momentálně mám co dělat abych tě nezabil!"

"Ale notak snad ses nám nenaštval!" a začínal se usmívat. To už na ně koukala celá velká síň ale Ronovi to bylo asi jedno.

"Pane Weasley posaďte se prosím!" volala na něj profesorka McGonagallová ale on ji nevnímal. Hermiona k nim právě přišla ale nic neříkala někde v hlouby duše chtěla aby mu Ron něco udělal.

Ron na nic nečekal a uhodil ho jak nejvíc uměl. Draco spadl na zem a začala mu téct krev z nosu. Nejspíš byl v bezvědomí. Pansy k němu okamžitě běžela a začala volat jeho jméno "Co to děláš ty jeden idiote!?" otočila se pak na Rona.

"Jenom ho nebraň! Jak se ti vlastně žije z pozice té druhé?" říkala Hermiona nevině a užívala si nechápající obličej Pansy "Co to meleš ty mudlovská šmejdko!"

"Hej, nech ji napokoji ty černá slepice!" zakřičel Ron.

"Pane Weasley, do ředitelny a hned!! Kde si myslíte, že jste!!" křičela McGonagallová přes celou síň a už si to šinula k nim.

"Rone, to jsi neměl" řekla Hermiona, protože až teď si Ron uvědomil, že Dracovi nejspíše přivodil otřes mozku.
"Tady máte vzkaz pro profesora Brumbála!! Strhávám Nevelvíru sto bodů za vaše hrubé chování!! Co to s vámi poslední dobou je!!" a podala mu malý papírek. Ron tedy šel vstříc svému osudu.

"A jako kde je heslo?" říkal si pro sebe když dorazil k chrliči, pak ho napadlo prohlídnout si papírek a opravdu na druhé straně bylo heslo.

"Růžové marshmelouny" řekl nahlas a chrlič ho pustil dál. Když se octl přededveřmi ředitelny zaťukal a vešel.

"Dobré odpoledne pane Weasley" pozdravil zdvořile Brumbál, který seděl přímo naproti dveřím.
"Dobrý den pane řediteli" také pozdravil.

"Co vás za mnou přivádí"

"No... já totiž.... profesorka McGonagallová vám posílá vzkaz" řekl skromně a raději chtěl aby si to ředitel sám přečetl. Brumbál si převzal lísteček a když ho četl začal se celkem mračit.

"Co mi řeknete na svoji obhajobu?"

Ron chvíli přemýšlel "Víte pane řediteli, znáte to když někoho milujete a někdo vašeho milovaného využije"

"Řekněme, že ano"

"Tak to se přesně stalo" řekl a byl sám spokojen jak to zformuloval.

"Ale pořád to není adekvátní důvod aby jste použil hrubou sílu, spory se nedají řešit kouzly nebo silou"

"Ale někdy to jinak nejde"

"Abych to neprotahoval dnes vám uděluji kázeňskou důtku, na této škole je zavedeno to, že za vážný kázeňský přestupek udělujeme důtku, tyto důtky můžete mít jen tři pak následuje vyhození ze školy ale to doufám nebude nutné. Za vaše chování jsem také nucen napsat vašim rodičům, děkuji pane Weasley můžete jít" Ron se rozloučil a odešel.

Byl pěkně naštvaný ale sám na sebe. Neměl na Draca vyjet ve velké síni a to ani nechce vidět jak bude zuřit mamka. Když došel do společenky sesypala se na něj Hermiona, tak jí pověděl co se stalo. "Neměl jsi to dělat" opakovala mu neustále.

"Notak chránil jsem tvou čest" branil se.

"No jo ty můj boxere, co kdyby jsme se šli podívat za Harrym?"

"Jo, moc rád" a sebrali se a šli za Harrym. Když přišli zjistili, že spí a kousek od něho ležel Draco v bezvědomí takže se otočili na patě a odešli. Šli si tak pomalu hradem až..

"Hermionko?

"Ano?"

"Co bys řekla tomu kdybych ti zavázal oči a dovedl tě někam do neznámá, řekněme až ke hvězdám"

"Jestli to bude astronomická věž s větou "půjdeme se podívat na hvězdy" tak tě už praštím"

"Ne, ne tam jsem nemyslel"

"A musím mít zavázané oči?" snažila se vykroutit Hermiona "Ne, není ale jestli mi chceš udělat radost tak ano" a krásně se na ni usmál.

"No tak dobře, když jsi to ty ale jestli mě dovedeš do nějakého sloupu tak uvidíš"  otočila se a nechala si zavázat oči. Ron ji táhl přes půlku hradu a pak se zastvil a pak zase šel. "Už tam budeme?" v tom ji někdo zhodil na cosi měkkého asi postel.

"Už tu jsme má krásko" řekl Ron a ostoupil od ní. Hermiona si sundla šátek a naproti ní stál úplně nahý Ron, tedy skoro, okolo pasu si držel hodně malý rucnicek.

Začala se smát "Rone kde jsi....kde to jsme?" "Já jsem si věci svlékl takže jsi na řadě a řekl bych, že víš kde jsme"
Hermiona se koukla okolo sebe. Seděla na posteli s nebesy a kolem ní byly křesla, krb a koupelna.

"Komnata nejvyšší potřeby, no takhle ji využívat Rone" a pořád se musela smát.

"Toto je nejlepší využíti jaké mě kdy napadlo" a zalezl si k Hermioně "Mám ti pomoc s vyslíkáním?"

"Můžeš mě vysvleknout úplně sám" tuto odpověď chtěl Ron slyšet. Čupl si nad ní a začal jí líbat krk a u toho jí rozepínal kalhoty. Když je sundaval naschvál je okolo lemu kalhotek sundával pomalu aby jí mohl pohladit okolo pasu až po zadek.

Pořád ji líbal všude jenom ne na ústa. "Už mě pořádně polib" sykla Hermiona "Ještě ne" řekl Ron ale než nadál Hermiona ho chtěla za tvář a spojila jejich usta v polibek. "Tak teď můžeš pokračovat" a zasmála se Hermiona. Ron vzal její tričko a přetáhl jí ho přes hlavu "Tak co prvně? Kalhotky nebo podprsenku?"

"Mám nápad, sedni si" řekla a vstala. Ron se usmál a poslechl a opřel se o rám postele. Hermiona si sundala kalhotky a sedla si obrocmo na jeho rozkrok, rozvinula mu ručník a začala přidávat na tempu pak oba zasténali a udelali se.
"To byla cesta ke hvězdám" vydechl Ron "Tam si mě měl dovést ty, ne?" řekla urychleně Hermiona.

"Hele neměli by jsme jít na večeři?" změnil Ron rychle téma.

"Vydrž, jenom popadnu dech" po chvíli se tedy zbalili a šli na večeři.

Když z ničeho nic vstal profesor Brumbál "Omlouvám se, že vyrušuji u večeře ale jenom bych chtěl informovat žáky šestých a sesmích ročníků. Od Soboty do Ůterý se žáci zúčastní výletu do Irska za účelem naučit se mudlovským zvykům. Omlouváme se, že to ohlašujeme tak pozdě ale měli jsme neshody s komunikací. Budete ubytovaní v rodinách po dvojicích, vždy holka kluk. A aby jste se neztratili nebo někomu z nevědomosti neublížily tak to uděláme, že jeden bude z mudlovské rodiny a ten druhý z rodiny která vyrůstala odříznutá od mudlů. Zítra vás rozdělíme do dvojic tak tady prosím po večeři zůstaňte. Děkuji za pozornost a přeji dobrou noc" skončil proslov Brumbál a všichni to taky pohopili jako rozkaz odejít.