Bradavické Neřesti

Osudová chyba

Ráno přišlo pro dívku v nebelvírské věži velmi rychle.

Hermiona se probudila do krásného nedělního rána ale bohužel neměla dobrou náladu.

Vztala a rozhodla se jít nasnídat.

Oblékla se a sešla do společenky.

Tam narazila na profesorku McGonagallovou jak ne příliš klidně mluví s Ronem a klukama.

Přošla a hodila po Ronovi zlý pohled i Ron se na ni podíval ale poněkud smutně.

Asi si říkáte proč je Hermiona tak naštvaná? Pravda je taková, že šlo spíše o princip. Ron se jí nikdy neptal jestli něco chce taky nebo jak to chce prostě to udělal a jí se na nic neptal a to jí právě vadilo takže anál už byl moc.

Šla dolu po schodech až do Velké síně. Měla ve zvyku si u snídaně vždy číst.

Přišlo jí zvláštních hned několik věcí třeba to proč nespaly kluci v ložnici nebo kde je Harry.

Někdo ji náhle sebral knihu.

"Kterej dement?!" řekla a prudce se otočila, že skončila tváří v tvář blonďatému zmijozelskému chlapci.

"Ale, ale, ale jaká to tvrdá slova to na mě používáš Grangerová"

"Budu používat co chci a vrať mi mou knihu!"

Draco se zamyslel nahl se blíž k Hermioniným rtům a řekl "A co za to?"

"Třeba facku?"

"Já bych navrhoval něco míň drastického"

Hermina se přiblížila jak nejvic to šlo a řekla "Zapomeň!" vytrhla Dracovi knihu z ruky a odešla.

Draco si ještě zamrmlal pod vousy "To se ještě uvidí" ale to už Hermiona neměla šanci slyšet.

Když byla nasnídaná tak už neměla co dělat a tak se rozhodla dělat to co dělá nejraději. Jít do knihovny, stejně měla nějaké domácí úkoly.

Došla do knihovny, vytáhla příslušnou knihu a začala číst.

Probrala ji až madame Pinceová když se jí ptala jestli nahodou nechce na oběd.

Hermiona si sebrala věci, vrátila knihu a nabrala směr oběd.

Přišla do Velké síně a už tam seděl Harry a asi tři metry od něj Ron.

Hermiona si sedla naproti Harrymu.

"Co se stalo?" zeptala se Hermiona.

"Co by se mělo stát?"

"Harry já nejsem...." ani to nestihla dopovědět, protože ji Ron přerušil.

"Harry můžeš na okamžik?" zeptal se Ron nepříznivým tónem. Harry však raději vstal.

Oba odešly za roh. Hermioně se to nechtělo líbit a tak po chvíli taky vstala.

Když došla uviděla Rona a Harryho jak se drží pod krkem. Neváhala vytáhla hůlku a udělala mezi nimi obrané štíty.

"Copak jste se úplně zbláznily, jenom protože Harry chodí s Ginny tak mu rozbiješ tlamu?! Jste jako malý!!"

"Jo ahaa takže paní si myslí, že s mojí sestrou jen chodí, on ji vysvléká před celou školou a když přijdu do ložnice tak je tam najdu nahé!! Tak já vyšiluju?" řekl Ron naštvaně a pokusil se Harryho chytnout přes štíty, vypadalo to hodně legračně.

"Na svou obhajobu ty taky nejsi svatý, vždyť nejednou jsem tě načapal s Levandulí!" dořekl Harry.

"To snad nemyslíte vážně pane Pottere a pane Wesley! Kolik vám je, už mám pokrk vašich výstředních činu!" řekla naštvaně profesorka McGonagallová.

"Já myslím, že nejlepší bude když pan Weasley stráví zítřejší noc se slečnou Weasleyovou v pamětní síni s takovou zábavnou činnosti jako je leštění poháru a pan Potter si prodlouží svůj úklid o astronomickou věž. Doufám, že na vás tresty fungují protože toto je poslední upozorneni. A pokud jde o vás slečno Grangerová děkuji za váš duchapřítomný čin."

Dořekla profesorska McGonagallová a odešla. Hermiona zrušila bariéru, střelila po obouch naštvaný pohled a odešla to stejné udělal i Ron s Harrym.

Hermiona se rozhodla si jít na chvíli zdřímnout, teda si myslela že na chvíli....probudila se ve čtyři hodiny. Vstala a přemýšlela co tak může dělat nakonec vyhrála procházka k jezeru.

Oblékla si mikinu a odešla směrem z hradu.

Došla k jezeru, bylo to zvláštní měla pocit jakoby ji někdo sledoval ale když se otočila nikdo tam nebyl.

Najednou zaslechla hlas dobře známí "Nemusíš se bát já ti neublížim"

Prudce se otočila s hůlkou v ruce odhodlaná ublížit, když uviděla Draca.
Vydala se směrem famrpalové hřiště Draco ji ale dohnal.

Náhle ji chytil za ruku.

"Pusť mě!"

"Proč? Vadí ti to snad?"

"Ne, vůbec ty nadutý tupče je mi to hrozně příjemné!"

"No tak vidíš tak proč si stěžujes? A co se děje zdáš se naštvaná?"

"Co by se mělo dít a i kdyby tobě se svěřovat nebudu!"

"Dobře ale jsem velmi dobrý utěšovatel" řekl s lišáckým úsměvem. Rychle a nečekaně ji přitáhl a políbil, držel ji tak pevně, že i když se Hermiona bránila nemělo to žádný účinek po chvíli se ale přestala bránit.

Draco došel k nedaleké lavičce v tribunách a položil ji tam. Nikdo tam nebyl tedy aspoň si to myslely.

Rozepl ji mikinu, sundal tričko stejně jako sobě. Hermiona vydechla, protože nečekala, že Draco bude mít tak vypracovanou hruď. Draco se pousmál když ji pozoroval. Posunul ji kalhoty i s kalhotami směrem dolů.

V tom si Hermiona pomyslela - Co to jen dělám, Ron bude zuřit až se to dozví ale vždyť to vědět nemusí -

Draco do ní vniknul za chvíli bylo po všem. Bylo to nádherné.

"Tak co jsem dobrý utěšovatel?" řekl s obavami v hlase.

"Vůbec to nebylo špatné"

"Super. Tak mi tady dej podpis" a vytáhl papír se jmény který vypadal jako smlouva.

"Cože!?"

"No uzavřel jsem sázku, že prefiknu 50 holek za víkend a ty máš čestné místo 50"

Hermiona vstala hodila na sebe tričko a mikimu.

PRÁSK!

"Počkej to bylo málo" a dala mu ještě jednu facku.

"Však on ti Ron rozbije držku...si přesně takový jak jsem si myslela odporný děvkař a já myslela, že jsem se v tobě spletla!"

"Ron mi nerozbije nic, protože bys mu musela říct co si udělala" řekl a samolibě se usmál.

Hermiona se zarazila, on měl pravdu.

Se sevřenými pěstmi odešla.

Šla rychle k hradu a hluboce litovala co to udělala.

Když došla do hradu zjistila, že je večeře ale neměla na ni chuť raději šla rovnou do ložnice.

Došla do společenky a tam našla Rona, jakmile si ji všimnul hned k ní vyrazil.

"Promiň, promiň a zase promiň" bylo vidět, že to myslí upřímně a najednou vytáhl kytici růží.

Hermiona byla dojatá se slzami v očích ho objala. Nemusela nic říkat, protože mu bylo jasné, že omluva je přijata.

Chtěla mu říct co se právě stalo ale nesebrala odvahu.

Dala Ronovi pusu až mu vypadla kytka z rukou.

"Nedokážu se na tebe už zlobit"

S těmi slovy odešly oba do ložnic a nejspíše šly spát.