Bradavické Neřesti

Druhá šance

Středeční ráno bylo strašné a to hlavně pro Rona.

"Rone měl bys asi vstávat" říkal kdosi ale jemu to přišlo spíše jakoby řval. Ron se probral a stál před ním oblečený Harry.

"Neřvi tolik, já nikam nejdu třeští mi hlava a je mi blbě"

"Já neřvu a co mám říct McGonagallce?"

"Co asi, že je mi blbě"

"No tak to tu přežij, já přijdu až v jednu a pak je ten zápas" ještě řekl a odešel.

Ron se otočil a pokusil se usnout ale nešlo to. Bylo mu absolutně na nic a jěště ho bolela hlava. Když někdo zaťukal na dveře. "No!" ozval se Ron a asi to byl souhlas o vstupu.

Vstoupila ta, kterou chtěl Ron nejmíň vidět. Vešla Hermiona.

"Jdi pryč, nechci tě vidět a proč nejsi na vyučování?" řekl Ron naštvaně.

"Přišla jsem abych se tady o tebe starala, řekla jsem, že jsem to přetáhla s učením a zhroutila se"

Ron si sedl až se mu zatočila hlava "Hermiona Grangerová se ulila z vyučování a to kvůli mě?!"

"Už to tak vypadá" řekla s přívětivým úsměvem na tváři "Můžu jít za tebou?"

"A co když ti to nedovolím?"

"Tak tu budu sedět tři metry od tebe ale nezaručuji, že ti nějak pomůžu"

"Jak mi můžeš pomoct, když jsi mi ublížila?" povídal Ron a pořád se mračil. Hermioně bylo do breku ale nadechla se a zadržela slzy.

"Já jsem ti nechtěla ublížit a ty to víš" zadívala se na Rona.

"Nevím, tak mi to laskavě vysvětli"

"Tak mi dovol si za tebou sednout" řekla Hermiona odhodlaně. "Ne, sedni si tam kde stojíš" odpověděl jí. Ron dělal takové cavyky, protože věděl, že kdyby se přibližila až k němu tak by jí nedokázal vzdorovat. Hermiona si tedy sedla na zem před dveře.

"No tak vysvětluj"

"Šla jsem se projít ven a Malfoy za mnou přišel a když jsem chtěla odejít tak...tak mě chytil za ruku chtěla jsem se vytrhnout ale on si mě přitáhl a políbil mě, vzpírala jsem se ale byl silnější.." Ron v tu chvíli otevřel pusu aby něco řekl ale Hermiona byla rychlejší "A když bylo po všem tak vytáhl jakousi sázku o tom, že se pomiluje s padesáti holkama a já byla ta padesátá, vrazila jsem mu facku a odešla. Chtěla jsem ti to říct hned ale tys mi dal tu krásnou kytici a já toho nebyla schopná....je mi to hrozně líto já tě nechtěla podvést" domluvila a čekala na Ronovu reakci se slzami v očích.

"Pojď za mnou, vím, že potrebuješ obejmout" mluvil mile, také se slzami na krajíčku. Hermiona vstala a bežela do jeho náruče. Přitiskla tvář do jeho obnažené hrudi.

"To jsem nevěděl zlato, já mu rozbiju držku, co si to jenom dovolil"

"Zlobíš se jěště?" a odtrhla se od jeho hrudi.

"Kdybych se zlobil tak nejsi tam kde jsi" a lípnul ji pusu na čelo. Oba se usmáli a dál se objímali.

"Hele nechtěla jsi mě náhodou léčit?" usmál se po chvíli. "To víš, že chtěla" vstala okamžitě Hermiona a vešla do koupelny "Vy tu nikdy neuklízíte viď?"

"Jak jsi na to přišla?"

Hermiona vyšla z koupelny a v rukou drzěla cosi červeného s zlatými fleky "Protože je tu bordel a lehni si, dám ti hadr na čelo"