Only Second...

*6**

*Po hodině jsme obě usnuly vyčerpáním...*

Nevím, kde jsem. Nevím, jak jsem tu dlouho. Nevím co je s Kate. Hlava plná otázek a žádné odpovědi. Pomalu jsem se probouzela se snahou zjistit, kde to vlastně jsem. Pomalu jsem otvírala oči, ale moc jsem si nepomohla, protože v místnosti, nebo kde to vlastně jsem byla tma. Chtěla jsem si protřít oči, ale byla jsem přivázaná řetězem ke zdi??? cože? "Halo? jetu někdo? Brit?" ozvalo se kousek ode mě. "Kat? jsi to ty? jsi v pořádku?" byla jsem podělaná strachy. " Bože Brit! co se to stalo? kde to jsme? a co byli zač ti muži?" než jsem stihla cokoliv říct rozletěli se dveře a nás oslnilo tuna slunečních paprsků. Musela jsem se rozmrkat, než jsem pořádně otevřela oči. Když se mi to konečně povedlo, zjistila jsem, že ve dveřích stojí on a ještě jeden z jeho poskoků. "Ale copak copak? už jsme vzhůru?" promluvil a  obě si nás přejel pohledem. "Trochu blbá otázka, nemyslíš?"nevím, kde se to ve mě vzalo. Toho jsem taky hned litovala, protože jsem si dříve nevšimla obojku co mám na krku a náramků na obou rukách. Jak už jsem zjistila, dává to dost silné elektrické šoky. Začala jsem řvát a brečet. "Brit!!" zařvala Kate, kterou jsem hned potom slyšela řvát a prosit. S uslzenýma očima jsem viděla, jak ji Erikův poskok vyřezává do stehna čárku. Nechápavě jsem se podívala na Erika, který pochopil, že to musí vysvětlit. "Brit, pokaždé, když řekneš něco špatného nebo uděláš něco, co mě naštve, dostaneš elektrický šok. Naopak, když udělá samou věc jako ty, vyřeže se jí na stehno čárka. Až jich bude mít 5 jednoduše ji zabiji". Koukala jsem na něho s otevřenými ústy, stejně jako Kate. Oba opustili pokoj se slovy. "Ještě se chvíli prospěte, budete to potřebovat" s Kate jsme se na sebe podívali pohledy "rozhodně spát nechci!". Chvíli jsme jen tak mlčky seděli a nechali průběžně stékat slzy po tvářích. Před očima se mi vytvářela mlha, všechno se točilo a zdálo se být rozmazané. Už jsem jen cítila, jak se mi uvolňují všechny svaly v těle a já upadám do tvrdého spánku.

Začala jsem se probouzet a zjistila jsem, že jsem na jiném místě a dokonce na posteli. Byl to krásný černo-bílý pokoj. Problém byl v tom, že jsem nikde neviděla Kate. Rozeběhla jsem se ke dveřím a silně začala bušit a rvát s klikou. "Haloo slyší mě tady někdo?" nic "halooo" najednou jsem slyšela odemykání tak jsem rychle skočila na postel a čekala, co se bude dít. Ve dveřích se objevil Erik a v ruce držel nůž? Zděsila jsem se a více su kolena přitisklak tělu. "Už jsem si myslel že jsi mrtva" pronesl a posměšně se na mě podíval. "Kde to jsem? A kde je Kate??!" Cítila jsem jak se mi nahrnují slzy do očí. "Ta? Tu si odvezl Patrik" zastavilo se mi srdce. Pomalu jsem stoupla a šla směrem k němu. Zastavila jsem se přímo před ním a s klidem v hlase řekla "ty nechutný prase jak si to dovoluješ!!" Hned mi vrazil facku a tentokrát jsem se vzchopila a vrátila mu ji. "Ty mala čubko!!" Vzal mě za vlasy a někam mě táhl. Semkla jsem víčka, protože ta bolest byla hrozivá. Hodil mě do nějaké místnosti "zatím si to tu prohledni za chvíli se vrátím maličká" zabouchl dveře a zamknul. Pomalu jsemse zvedla a porozdlédla jsem se. Do očí mě praštila červená barva, která byla naprosto všude po stěnách.

"Jsem tu, teď si pohrajem". Leknutím jsem poskočila a ani jsemse nestihla rozhlédnout v jaké jsem vlastně místnosti. Vzal mi ruce a táhl k nejakemu lehátku. Znova ne-pomyslela jsem si. Připoutal me jako kdysi. "Tentokrát už budu přísnější"