Only Second...

*7**

*Tentokrát už budu přísnější*

Bylo to tu zas. Bolest, bolest, bolest. Prosila jsem, křičela jsem, ale tím jsem si vysloužila další trest. Ležela jsem tam a nehýbala se. Bylo po všem. Jediné, co mě doprovázelo po celou tu dobu byli vzlyky a prosení o lítost z vedlejšího pokoje. Kate? promiň. Vážně jsem si myslela, že když odjedu bude po všem, ale zase mi štěstí nepřálo. Cítila jsem, jak se mi uvolňují svaly na rukách, nohách, břiše a krku. Odvázal mě. "Stoupni si" řekl poměrně s klidem. "Nejde to!!" až neslyšně jsem promluvila. "Stoupni si a hned!!" měla jsem strach. Pomalu jsem spustila jednu nohu a potom druhou. Zapřela jsem se o lehátko a stoupla. Strašně se mi motala hlava, ale ustála jsem to. "Teď pojď za mnou chci ti něco nebo spíše někoho ukázat." Jakmile to řekl, ztuhla jsem. "Co se stalo s Kate? Kde je?" můj hlas už se dostal do normálu. "Neptej se a pojď, sama uvidíš!"
Šli jsme dlouhou chodbou s bílými stěnami. Vypadalo to tu jako v nemocnici, dokonce i ten zápach byl jako v nemocnici.
Všechny dveře vypadali stejně akorát čísla na nich se lišila. Vešli jsme do dveří číslo 14.  Hned můj pohled spočinul na bezvládném nahem těle na špinavé zemi. "Kate?!". Rozeběhla jsem se k ni a snažila se ji vzbudit. Po chvíli jsem si všimla na své ruce něčeho červeného. Krev!! "Co jste ji udělali!" Řvala jsem jako o život. Slzy mi triskali z oči doslova proudem. "Je jen omámená nedělej z toho drama" ledabyle mávl rukou jakoby nic. "A co ta krev Eriku?" Pořád jsem v rukách svírala její bezvladne tělo. "Patrik si trochu užil co z toho.. prosimte nech ji tu ležet a pojď za mnou". "Děláš si srandu?? Nikam nejdu zůstanu tu s ní a dones alespoň čisté oblečení nenechám ji tu tak ležet". Nekontrolovatelně se začal smát. "Ty mi nemáš co poroučet, ihned pojď za mnou a nech ji tu!! Říkám ti to naposledy". Poslední slova zdůraznil. Eriku prosím nech mě tu s ni, klidně ji půjčim alespoň mé triko jen mě tu nech. "A dost!!" Křikl a rozešel se ke mě. Než jsem se nadala držel mé vlasy a nelítostně mě táhl ven z místnosti. Zabouchl dveře a nezapomněl zamknout.  Potom řekl "budete tu tak dlouho dokud se nezačnete chovat slušně, až se to naučíte vezmeme vás s Patrikem na horu do našeho domu, kde budeme žít šťastný život. Co na to říkáš?"