Love On Stage

1. Slow beginnig

Tak začněme od začátku, dělám doprovod a druhou basu zpěvákovi jménem Adrian Ashwort. Ze začátku to byla prostě práce, jako každá jiná, ale časem jsem začínal propadat jeho kouzlu. Byl svůj, nebál se třpytek, ženských pohybů, sexuálních témat prostě téměř ničeho. Nikdo mu nemluvil do toho co nosí, nebo jak se má chovat. Než jsem si to uvědomil byl jsem v tom až po uši. Nikdy jsem se ale nestal takovou tou horlivou fanynkou, neměl jsem a nemám to zapotřebí. Prostě jsem se musel spokojit s tím, že na někoho jako je on nemám.

Už jsem pro něj pracoval téměř rok a půl, za tu dobu jsem se naučil vystupovat podle určitých pravidel, první pravidlo: soustřeď se na svou část, druhé pravidlo: nezírej na něj, třetí pravidlo: alespoň se snaž tvářit v klidu, čtvrté pravidlo: ať si přijdeš jakkoli nenech to na sobě znát (ani kdyby sis měl být jistý, že zpívá o tobě).

Zrovna jsme u začátku turné po Evropě, s tím přichází milion příležitostí vidět ho v obklíčení tanečníků nebo fanoušků, samozřejmě taky vidět ho zpívat. Nicméně občas se přistihnu, že jim závidím, jsou k němu tak blízko. Neříkám, že já bych nikdy neměl, ale oni se ho dotýkají zvláštním způsobem, nechci to vysvětlovat do podrobností. Prostě už jsem si zvykl.
Podle mě má úžasný hlas, dokázal bych ho poslouchat donekonečna. Možná proto se mi ani jeho písničky tolik neoposlouchaly. Umím je všechny nazpamět, čemuž se asi málokdo vyhne, když je na téměř všech koncertech.

Mám ještě asi patnáct minut, než budu muset vyjít do světla reflektorů. Sáhnu po lahvičce třpytek už naučenými a poměrně zručnými pohyby si černé nanesu na oční víčka a nějaké bílé do vlasů. Většina z nás co vystupujeme se třpytíme jako disco koule, ale ani to mi nevadí, třpytky ještě nikoho nezabily (alespoň doufám). Podívám se do zrcadla, v modrých vlasech už se mi zabydlely třpytky, černá rtěnka pro jednou zůstala jen na rtech i oblečení se taky zdálo v pohodě. Ještě zkontrolovat kytaru a jde se na věc.

Ještě než vstoupil na pódium začali jsme hrát. Vyšel z obláčku mlhy krásný, dokonalý, svůj. Svou svůdnou kočičí chůzí se vydal blíž k publiku a začal zpívat. Černé vlasy měl na jedné straně sepnuté zbytek delší. Ze svého místa po jeho levici jsem viděl barevné třpytky v jeho vlasech málokdy měl barevné, obvykle si vystačil s jednobarevnými. Oblečený byl v dlouhém černém kabátu s ostny a černých kožených kalhotách. Dobře konec okoukávání. Sjel jsem pohledem ke kytaře a dál už se věnoval jen své části koncertu. Občas jsme s Jimem (hlavním kytaristou) přecházeli sem a tam vyměňovali si místa a podobné zábavy, jen aby to vypadalo, že i my něco děláme. Čehož si stejně málokdo všímal (ale údajně jsme s Jimem taky měli nějaké fandy), protože reflektory mířily na něj. Stejně byl zajímavější než já s Jimem dohromady (promiň Jime).

Večer po koncertu jsem se odebral do svého hotelového pokoje,ani jsem si nestihl vymýt z vlasů třpytky a už někdo klepal. Věnoval jsem pohled košili z dnešního koncertu, ale nakonec jsem jen pokrčil rameny a vystrčil hlavu ze dveří. Stál tam jeden kluk z týmu, už si nepamatuju jak se jmenuje.
,,Adrain by s tebou rád mluvil," oznámil mi bez obalu a odešel svou cestou.
Zůstal jsem stát jako opařený. Popadl jsem první kus oblečení co mi padl pod ruku. Což byla v tomto případě odraná černá vesta s nášivkami. Odhalovala víc než bych si přál, ale pořád lepší než jít jen tak bez trička.
Nejistě jsem zaklepal na jeho dveře.
,,Dál," ozvalo se zevnitř.
Stále byl v tom, v čem vystupoval.
,,Potřeboval jste se mnou mluvit?" zeptal jsem se a zavřel za sebou dveře.
,,Myslel jsem, že už si se všemi tykám a ono ne," usmál se a natáhl ke mně ruku ,,Já jsem Adrian, a ty jsi?" zeptal se.
,,Willow," odpověděl jsem a potřásl mu rukou.
,,Co říkáš na naše koncerty?" zeptal se přímo.
,,No dle mého jsou v pohodě," nechápal jsem, kam tím míří.
,,No a podle mě by to chtělo něco zvláštního, takového co by si všichni pamatovali," nastínil mi svůj názor.
,,Nechápu co s tím mám mít společného, sóla má mít Jim a já jsem jinak celkem budižkničemu," přiznal jsem.
,,Uvidíme třeba jsi a třeba ne," odpověděl neurčitě, ale šibalsky se usmál.
,,Možná kdyby ses trochu víc připojoval ke skupinám už jsme si tykali, většinou tě ale moc nevídám..." uvažoval nahlas.
,,V tom máš nejspíš pravdu, nějak se míjíme," vynechal jsem část o tom, že jezdíme stejným autobusem, tak jako Jim, ale stejně se vždycky někde zašiju a jenom poslouchám. Jim, jak vím, má s Adrianem celkem dobrý vztah.
,,Neměl jai před tím jiné vlasy?" zeptal se najednou.
,,Jo, měl," přiznal jsem.
,,Modrá ti sluší víc," usmál se Adrian.
Jen jsem pokrčil rameny, ale uvnitř jsem se usmíval od ucha k uchu.
,,Jo jasné, ty jsi na holky co?" zeptal se jakoby nic, prostě normální otázka. Popravdě bylo veřejně známé, že Adrian Ashwort ma rád muže.
,,No..." nevěděl jsem, jak přesně odpovědět. Nikdy se mě neptali, všeobecně se předpokládá, že jsou muži na ženy.
,,Dobře dělejme, že jsem se nezeptal," usmál se velkomyslně.
Upřímně byl jsem mu vděčný že to nijak neřešil.
,,Takže je tohle je všechno?" zeptal jsem se.
,,Hm, nejspíš ano," odpověděl.
Zamířil jsem ke dveřím.
,,Mimochodem pokud příště v buse neuvidím jistého modrovláska, vyhlásím po něm pátrání," těmito slovy se se mnou rozloučil.
No tak, mám být alespoň trochu menší autista a umět se normálně bavit s ostatními. Takže fajn jsem součást týmu, sice náhrada za jiného člověka, který tu byl od začátku, ale pořád bych k nim mohl patřit.
Taky to znamenalo, že přesně ví kdo jsem, kde se vyskytuju a co dělám. Celé mi to nešlo do hlavy.
Celkem jsem se dozvěděl, že se buď zapojím dobrovolně, nebo mě k tomu donutí, musel jsem si přijít polichocen.
Zítra jsme se opět přemísťovali. Podíval jsem na rozečtenou knížku na nočním stolku, zítra ji asi nedočtu.
Čekala mě odtřpytkovací sprcha a potom spánek. Z velké části mívám sbaleno neustále, takže ráno jen vezmu to co zbylo vytažené a můžu jít.

______________________________________________________
Takže co se týče informací o přesunech a podobných hovadinách, nebyla jsem schopná sehnat si spolehlivé informace, z čehož plyne, že v příběhu jsou tedy naprosté výmysly (nějaká představa člověka, který nenavštívil jediný koncert...). Proto se omlouvám za menší zmatky.
Jinak doufám, že se první kapitolka líbí a že zaujala. Budi vděčná za všechny komentáře, připomínky atd...
Jinak zatím bžum bžum lidi!😂