Love On Stage

2. Our first kiss went a little like this...

Ráno jsem si dal kufr do prostoru vyhrazeného pro zavazadla a nastoupil do autobusu. Byl jsem vždycky mezi prvními, abych si našel to nejlepší místo například horní postel se závěsem, dokázal jsem se tam vmáčknout, aniž bych přitahoval pozornost. Měli jsme dobře vybavený autobus, takže to nebylo tak špatné.

,,No podívejme kdo se k nám dneska připojí," ozvalo se za mnou, nemusel jsem se ohlížet, abych věděl, že za mnou stojí Adrian.

,,Chtěl jsem ti ušetřit to pátrání," usmál jsem se.

Všechny co s ním vystupovali považoval za přátele, možná proto mu tak záleželo na tom, abych tu byl. Nicméně vzápětí mi něco došlo, na konci každého koncertu poděkoval (nám i publiku) a představil každého z nás.

,,Proč jsi chtěl včera vědět moje jméno, když ho víš?" zeptal jsem se dřív než jsem se zamyslel.

,,Abychom byli společensky korektní," zazubil se a posadil se k jednomu stolečku.

Za nějakou dobu už jsme se sešli všichni a mohli jsme znova vyrazit na cestu.

Bavili jsme se jako přátelé o kdejaké hlouposti, nějak jsme se dostali k mé planované změně barvy vlasů.

,,Co růžová?" navrhl z legrace Chris (bubeník).

,,To dík teda," odpověděl jsem naoko uraženě.

,,Třeba by ti slušela," bránil ho Adrian.

,,To víš, můžeš růžovou zkusit sám," doporučil jsem mu.

,,No taková barva není pro mě," a tak jsme si postupně všichni doporučili růžovou.

Nakonec jsem z debatního kroužku zůstal já a Adrian, ostatní šli dospávat noc. Vytáhl jsem si sluchátka a pustil hudbu. Opřel jsem se o sklo, přitáhl si k době jednu nohu k tělu a koukal na ubíhající krajinu za sklem.

Adrian mi poklepal na rameno, skoro jsem z něj dostal infarkt, lekl jsem se.

,,Tak jakou máš v plánu?" zeptal se.

,,Co?" asi jsem něco zaspal.

,,Barvu," zasmál se.

,,Ajo, asi červenou," nebyl si jistý.

,,Stejně si myslím, že růžová..." začal.

,,S růžovou pořád, fakt už s tím nezačínej," přerušil jsem ho.

,,Tak ne no, měl to být jen návrh. Uvidíme co budeš nakonec mít," usmál a se a pocuchal mi vlasy. Jako by by už tak nebyly dost rozcuchané. Totiž po stranách krátké v nahoře dlouhé a vzadu něco mezi se ukázalo sice jako celkem slušivé, nicméně velmi otravné.

,,Ten návrh ale platil i pro tebe," prohlásil jsem se samolibým úsměvem.

,,Dobře necháme toho," usmál se.

,,Mimochodem vymyslel jsi něco ohledně našich koncertů?" zeptal jsem se.

,,Mám takový nápad, ale zatím si nejsem jistý provedením a tak," svěřil se.

,,A můžu o tom něco víc vědět?" zeptal jsem se klidně, ale uvnitř jsem hořel zvědavostí.

,,To právě nevím, asi bys potom utekl, takže zatím jako myška,"

Zbytek cesty jsme tak nějak přežili bez důležitějších nebo zajímavějších událostí.

Dnešní koncert měl být velký, velký město strašnejch lidí. Ale stejně nic nového už jsem přežil kde co. Znova třpytky černé k očím a do vlasů? Nějak jsem si nebyl jistý, nakonec jsem prostě jedny náhodně vybral a použil, kdo by si mě všímal? Oblékl jsem si co mi nachystali a zhodnotil svůj odraz v zrcadle. Jako vždycky. Spokojeně jsem se na sebe usmál.