Love On Stage

6. Bite

Probudili mě o několik hodin později, kdy byl čas přesunout se do hotelu. Vzhledem k nočním aktivitám (které byly stoprocentně nevinné) jsem byl jen těžko použitelný. Takže jsem se ani v hotelu nezlamoval převlékaním nebo uvažováním, než jsem usnul.
Nejsem si jistý, zda jsem za sebou zamkl, ale odložil jsem si věci a vrátil jsem se k původní činnosti (tedy spánku).
Další vyrušní přišlo o několik hodin později, a to když polonahý Chris vrazil do mého pokoje jako velká voda s tím, že se jde na pláž. Vzheldem k mé pomalé reakci jsem byl vyvlečen z postele (pomáhali mu ještě Jim a Adrian..) a následně téměř zmrazen ledovou vodou. Podtrženo sečteno, když byli s mučením (které k jejich cti bylo velmi zábavné a nikdo nepřišel k úhoně) hotovi, dovolili mi převléknout se a mohli jsme vyrazit.
Nejsem příliš fanda spálených ramenou, zad a vlastně jakýchkoli sluncem spálených částí těla, proto jsem si našel místo ve stínu, kde se nakonec stejně usadili všichni.
Ale pláž měla jednu nespornou výhodu a to výhled. Adrian v plavkách byl prostě rarita.
Někteří jako Chris se nahrnuli do vody nehledě na její teplotu, jiní, jako třeba já, přemýšleli o okamžitém ústupu zpět na souš. Nakonec jsem to nebyl já, koho jsme musli přemlouvat, aby šel do vody, ale Adrian. Okamžitě jsem vymyslel plán pomsty, a tak se tři pekně studení kolegové vydali k nic netušící oběti. Adrianova nepříliš dobrovolná cesta do vody se neobešla bez honiček po pláži a nesouhlasnych pohledů ostatních. Nakonec se mi přece jen podařilo chytit Adriana tak, aby se mi nevysmekl a spolu s Chrisem jsme ho dotáhli do vody. Uvědomil jsem si, že ho stále držím. Okamžitě jsem ho pustil a ponořil se pod hladinu, abych mohl zatáhnout zpátky do vody Jima.
Všichni jsme se smáli jako blázni, ale nějak nás to netrápilo. Po několika dalších takových skutcích jsme usoudili, že nejvyšší čas vydat se zpátky, abychom stihli koncert.
V podobném rytmu předchozích dní uběhli další. Další čtyři koncerty, další čtyři polibky a s nimi i další čtyři výlety ničemných motýlů. Během koncertů jsem s Adrianem spolupracoval, začínal jsem si to celé užívat, byl jsem pro něj speciální, sice jen před fanoušky, ale alespoň na chvíli. Právě na tu malou chvíli, která mě k němu nevyhnutelně táhla. Malou chvíli, která obracela můj svět naruby. Na malou chvíli, která mi dala pocítit jeho blízkost.
Už několikrát jsem mu to chtěl říct, dokonce jsem si připravoval, co mu řeknu, ale nakonec jsem to vždy zavrhl. Byl jsem jako někdo, kdo už má odpadkový koš u stolu plný pomačkaných papírů s podobným textem, ale nikdy ani jediný z nich nepoužije, protože žádný není dost dobrý.
Znovu jsem se ocitl ve chvíli, kdy zavrhuji jiné vyznání. Nemělo to cenu.
Seděl ve svém hotelovém pokoji, od třpytek na mém obličeji se na zeď odráželo světlo lustru, a přemýšlel o všech novinkách. Potom se mi vybavil Adrianův šepot ,,Ani jeden způsob by mi nevadil."
Všichni motýli, snad i jejich děti a děti jejich dětí se rozhodli prohnat se mým tělem. Najednou jsem měl v hlavě prázdno, žádné souvislosti jen jediná věta, která mohla znamenat cokoli. Ten rozhovor se mi přehrával pořád a pořád dokola.
V tu chvíli jsem byl rozhodnutý a věděl jsem přesně co udělám. Zdravý rozum jsem odložil stranou a nechal jsem si jen malou část. Chvíli na to jsem stál na chodbě u Adrianových dveří. Natáhl jsem se, abych zaklepal, jenže v tu chvíli se probral k životu zdravý rozum. Byl jsem neskonale vděčný, že se přihlásil dřív, než jsem zaklepal. Bohužel tehdy mě opustilo štěstí a chdbou přicházel Adrian.
,,Potřebuješ něco?" zeptal se.
,,Ne, já... Jenom jsem si popletl směr," lepší být za hlupáka, než udělat hloupost.
,,Jo tak dobře," usmál se.
Zamířil jsem ke svému pokoji. Neměl jsem sem vůbec chodit.
Podrobil jsem se odtřpytkovací sprše a uložil se ke spánku. Nemělo se cenu zkoušet dostat se k němu.
Další den jsme opět cestovali a vzhledem k tomu, že už to některým lezlo na mozek vymysleli si na mě takovou past? No zpočívalo to v tom, že ve chvíli, kdy jsem usnul, mi na vlasy napatlali růžovou smývatelnou barvu. Dovedete si představit mou paniku. Zachránilo je jen to, že růžová na modré chytila do fialova. Několikrát mě ubezpečovali, že se barva sama smyje a to celkem rychle. Stejně si na každého z nich něco vymyslím nazpátek. Začneme treba tím, že se na nich ocitnou růžové třpytky.
A na Adriana se mělo dostat nejdřív. Hned během dalšího koncertu...
Všechno jako obvykle sem tam nějaký pochod s Jimem, sem tam popichování s Adrianem.
Potom přišla moje chvíle, šel jsem mu naproti, několikrát jsem se o něj otřel zatímco zpíval. Nakonec přišel polibek, a z mé strany taky jemné kousnutí, mohlo bolet, ale urcitě ne nějak moc. Usmíval jsem se na něj, ale hned jsem zjistil, že je něco špatně. Jen se divně zazubil a dál se věnoval koncertu. To co mě děsilo nejvíc bylo v jeho očích. Byl to... Strach? Všichni motýli radši uprchli, nebo se změnili na ledové vločky, které obklíčili mé srdce. Navenek to mohlo vypadat jako hádka beze slov, ale já netušil co jsem provedl. Pokračovali jsme normálně. Teda v jistých mezích. Že by mu tolik vadilo to kousnutí? Že bych ho nakonec kousl moc? Nevěděl jsem za co, ale přijal jsem svou vinu.
Ihned po koncertu se Adrian vypařil neznámo kam. Vážně mi to nešlo do hlavy.
,,Hej nevíš, kam šel Adrian?" zeptal jsem se Chrise.
,,Netuším... Třeba k sobě?" navrhl.
,,Zkoušel jsem to není tam," odpověděl jsem.
To už se ale okolo prohnal Neil a neodpustil si poznámku ,,Jak pro koho."
,,Neudělal jsi mu něco?" podivil se Chris.
,,No to já právě nevím," svěřil jsem se.
,,Jak nevíš?" vyvalil oči.
,,No prostě nevím, fakt ani ň," dobře možná jsem přeháněl, ale tohle kvůli jednomu kousnutí? To bych pochopil, kdybych ho kousnul do krve nebo tak, ale já dával pozor, dalo by se říct, že jsem byl něžný. Při vzpomínce na to slovo jsem zrudnul.
,,Hej? Fakt nic?" Chris mi zamával rukou před obličejem.
,,Fakt nic," trval jsem si na svém.
,,To by mě zajímalo z jakýho nic si tak zrudnul," poznamenal suše.
,,To s tím nemá nic společného," odsekl jsem.
,,Pro něj možná jo," pokrčil rameny Chris. Možná ho mine moje pomsta, přece jenom to byl opravdu dobrák (až na výjimky).
,,Hele myslíš, že by tekhle vyváděl kvůli kousnutí?" nakonec jsem se neudržel a ta otázka mi prostě vyklouzla.
,,Kousnutí?" zopakoval nevěřícně. Jen jsem kývl na souhlas. Pokud jsem byl rudý předtím, tak teď jsem stvořil nový odstín rudé.
,,Vy spolu něco máte?" zeptal se s viditelnými rozpaky.
,,Né, co tě bere? Jenom na koncertu, však víš ta pusa a já ho... Kousnul," přiznal jsem otevřeně.
,,To by ses měl zeptat jeho," odtušil.
,,A jak asi?" bezmocně jsem rozhodil rukama.
,,Třeba je jenom unavenej a zítra bude zase dobrej," pokrčil rameny. Potom jsme se rozloučili.
Jen jsem zaslechl jak si pro sebe mumlal něco jako: ,,To je dvojka..." ale jistý jsem si nebyl. Taky mohl říkat: ,,Chybí mi spojka," nebo ,,krásná kérka," opravdu to bylo neurčité.
Další zastávka odtřpytkovací sprcha. Po sprše jsem si sbalil a lehl jsem si do postele.
Minutu na to jsem byl, ale znovu na nohou. Přecházel jsem sem a tam a rozebíral jednotlivé věci, kterými jsem ho mohl tak naštvat.
Už mě začínali bolet nohy, takže jsem si opět lehl. Natáhl jaem se pro svůj mobil. Přečetl jsem si několik zpráv zkontroloval upozornění. Na část z toho jaem i zareagoval. Nakonec mě upoutalo jedno označení. Obrázek mě a Adriana během koncertu a mých několika vteřin v nebi (pro ty pomalejší snímek s naším polibkem). Rozklikl jsem ho, abych se podíval. Fotka byla dokonce i pomerně kvalitní a dokázal bych říct, že se povedla. Musel jsem se usmát. Opravdu jsme vypadali jako pár. Položil jsem si hlavu a pohlédl na strop.
,,Co jsem provedl?" zeptal jsem se šeptem, jakoby mi mohl strop hotelového pokoje odpovědět. Znovu jsen se podíval na display, kde právě pohasínal obrázek. Přesně tak jsem se teď cítil, tohle už možná nikdy nezažiju. Ucítil jsem, jak se mi do očí hrnou slzy. Nebudu brečet, nebudu brečet, opakoval jsem si. Když se mi jakš takš podařilo se uklidnit, znova jsem oživil telefon a stáhl si ten obrázek.
Nevím kdy jsem usnul, ale chtěl jsem si ještě chvíli číst, asi už jsem se k tomu nedostal...