Love On Stage

4.Fanfiction (1/2)

 ,,Jsi krásný, neskutečně krásný," šeptal Adrian a z jeho hlasu, sladkého jako cukrkandl, bylo cítit tolik vzrušení, že se Willowovi podlamovala kolena. Přestože byl natlačený na zeď, Adrian se ho nijak nedotýkal, jen měl dlaně položené vedle jeho hlavy. Jejich tváře od sebe byly jen malinký kousíček, oba po tváři hladil dech toho druhého.

,,Řekl ti to už někdo?" ,,Jistěže," odpověděl Willow, projevujíc drzost, která ho už pomalu opouštěla. Nikdy by nečekal, že se drzost stává něčím tak těžkým, když vás někdo, kdo je tak zatraceně sexy, tiskne ke zdi, a mluví s vámi tímhle tónem.

Adrian potlačil uchechtnutí nad tou odpovědí, o jejíchž pravdivosti by se dalo s úspěchem pochybovat. Za tu dobu si ani jednou nevšiml, že by si Willow našel nějakou holku nebo kluka, prostě kohokoliv. A to ho Adrian pozoroval tolik, že to skoro hraničilo se stalkingem. -Četl Adrian.

,,Pozoruješ mě?" zeptal jsem se s přiblblým úsměvem, ale ve tváři jsem byl rudý už teď a to se ještě pořádně nic nestalo.

,,Ve dne v noci," zasmál se a pokračoval ve čtení.

,,O tom silně pochybuju, cukrouši," zašeptal ,,Ikdyž mě to udivuje." ,,A jak to víš?" ptal se Willow, a nebyl si jist, zda to byla drzost, nebo podivný druh strachu smíšený s potěšením, že si ho Adrian všímal.

,,To tě nemusí zajímat," zamručel zpěvák, a jeho tváře polila červen. Nechtěl, aby na něm růžovovlasý kytarysta poznal, že ho znervóznil, a rozhodl se odvést pozornost tím nejlepším možným způsobem - políbil ho.

Willow překvapeně vydechl do polibku. Myslel si, že už si zvykl, že to s ním přestane dělat takové věci, ale byl neskutečně daleko od pravdy. V hlavě mu vybuchly ohnostroje, cítil motýlky v břiše, podlamovala se mu kolena.

Hojně používané přirovnání znějící jejich rty do sebe zapadly jako dílky skládačky bylo neskutečně hloupé, nebo v jejich případě neplatilo. Nezapadali do sebe, naopak, bylo to jako protlačovat kuličku hranatým otvorem. Ale přesto, že jejich rty byly v naprosté a totální disharmonii, přece se ho nedokázal nabažit. Neuměl líbat, a bál se polibek prohloubit, ale Adrian to naštěstí udělal za něj.

,,Já že neumím líbat?" protestoval jsem.

,,Nó já nevím..." pokrčil rameny Adrian. To vážně? Bude provokovat?

Naklonil jsem se k němu a políbil ho, abych ho přesvědčil, že to umím, a taky abych ho umlčel. Dal jsem si záležet. Prostě musel přiznat, že v tomhle nemají pravdu a já to mohl dokázat. Odtáhl jsem se a věnoval mu významný pohled. Motýli si hleděli své práce, takže jsem opět znervózněl, ale to Adrian nesměl vědět.

,,Uznávám, že tě podcenili  jak oni tak já," ten pohled a náš polibek probouzeli motýly, kteří teď měli dávno spát. Spokojeně jsem se usmál a pokračoval ve čtení.

 Zpěváka polibek také nenechal chladným. Cítil se nervoznější, než kdy jindy. Nikdy se tolik nebál, že když zajde příliš daleko, ztratí ho. Ale jeho rty, teplé a měkké, ho přitahovaly, fascinovaly ho. Chtěl je poznat, líbat Willowa tak dlouho, že by se svět okolo nich rozpadl v prach a život upadl v zapomění.

Adrian se ho už nedokázal nedotýkat. Nechtěl ho vystrašit, nechtěl ho ztratit, ale měl pocit, že zemře, jestli se nedotkne jeho kůže. Položil mu ruce na boky, přitáhl si ho k sobě, tak blízko, že z něj málem vymáčkl vzduch.

 Willow nedokázal potlačil vzdech, když mu Adrianovy nenechavé prsty zajely pod tričko. Byly tak studené, ale zároven jako by po nich zůstávaly spáleniny. Chvěl se pod těmi dotyky, nedokázal se udržet na nohou, a tak objal Adriana okolo krku, zavěšujíc se do něj.