School Love / ygb

2. kapitola

YuGyeom

O můj bože. On bude sedět u mě. U mě. Umírám.

Se skouslým rtem jsem rychle hmátl po mém batohu, který se válel na vedlejší židli. Aby si mohl sednout, samozřejmě.

Nechtěl jsem ale vypadat... Až tak zabouchnutě. Proto jsem vykouzlil svou ledovou masku. Kdybych se ale nedržel, klidně bych na něj koukal celý den. Byl tak roztomilý. Ah.

BamBam

S tichým polknutím jsem si sednul na své místo vedle toho kluka. Bál jsem se ho. Celý jeho zjev působil... děsivě. Byl strašidelný.

V tichosti jsem si začal připravovat. Učebnice už mi poslali, takže jsem měl vše vyřešené.

,,Nuže dobrá. Můžeme začít," místností se roznesl učitelův hlas.

- - -

Celou dobu jsem si pilně zapisoval zápisky. Byl jsem ale opravdu nervozní. Chvílemi jsem pokukoval po svém spolusedícím, jenom abych zjistil, že on pokukuje po mně a to bylo opravdu hodně trapné.

O přestávce se k naší lavici nahrnulo tuny lidí a tak jsem znervozněl ještě víc.

YuGyeom 

,,Táhněte do prdele. Na vaše odpudivý ksichty nemám náladu," okřikl jsem je hned. Bylo vidět, že je BamBam nervózní. Vypadal jako ustrašené stěně.

,,Sklapni YuGyeome, nikdo se o tebe nezajímá. Jsme tu kvůli Bamovi," ozval se ihned Seok, největší pitomec ze skupinky svalounů.

Líně jsem se postavil a zapřel se o lavici. Po upravil jsem si svou koženou bundu.

,,Seoku, kámo. Několikrát jsem ti nakopal prdel a nedělá mi problém to udělat znova. Takže se spolu s touhle skupinkou dementu a štětek otoč a vypadni, nemá zájem. Nebo snad?" Otočil jsem se na růžovláska, který se krčil na své židli.

BamBam 

Z celé téhle situace jsem byl nesvůj. Nevěděl jsem co mu mám odpovědět. V tuhle chvíli vypadal opravdu děsivě a já si byl jistý, že kdybych odpověděl špatně, mohl by zmlátit i mě. A to já nechtěl.

,,..." chystal jsem se něco říct, ale z mých úst uniklo jen tiché zamlknutí.

,,M-Myslím, že bude lepší, k-když si popovídáme jindy,"

,,Ale já si chci s tebou povídat hned!" Seok, jak ho můj spolusedící nazval, prásknul rukama do naší lavice. Až jsem naskočil a překvapeně zamrkal.

YuGyeom

,,Haha, dobře, Seoku. Vysvětlím ti to pomalu a tak, aby to tvá značně pokleslá inteligence pochopila," s milým úsměvem jsem se na toho vola podíval.

,,Podívej. BamBam evidentně nemá zájem si s tebou povídat. Zatím to chápeš? Okey. Takže se prosím otoč a jdi otravovat někoho jiného," poplácal jsem ho po tváři.

,,Fajn. Počkej po škole, Im! Dostaneš nakládačku," zavrčel, strčil do mě a spolu s bandou, která byla nalezlá kolem naší lavice, odešla.

,,Jsi v pohodě?" Zadíval jsem se na Bama, kterého jsem pohladil po vlasech. Překvapeně jsem zamrkal. Měl je tak heboučké. Ah.

BamBam

,,Oh," opatrně jsem přikývnul. Opravdu jsem se tohohle kluka bál. Už z téhle situace jasně vyplívalo to, že nevím co od něj čekat. Na našeho spolužáka byl zlý a agresivní a mě... pohladil po vlasech, jako kdyby mě chtěl utěšit! To jsem od něj opravdu nečekal. Opravdu ne.