💗2.Kapitola💗

334 12 0
                                    

Šla jsem směr sál. Otevřeli se dveře a ja elegantně s úsměvem (nehraným) sešla dolů. Sedla si k matce. ,,Moc ti to sluší'',, Děkuji. Tobě taky". Od té doby co je tu Thomas. Teda princ Thomas hodně mě změnil. Už nejsem Ledová princezna 👑.

Tančila jsem se všemi i s Thomasem. Tanči úžasně. Za ty dva týdny jsme se do něj zamilovala, ale on nejspíš ne😢 . Ve vnitř mi bylo teplo tak jsem šla na velký balkón.

Po chvilce se ke mě někdo přidal. Poznala jsme, že je to Thomas. ,,Děkuji" zničeho nic jsme řekli náraz. Zasmali jsme se,,Za co?" zeptal se. On to neví? ,,Když jsi přijel byla jsem nepříjemná. Nemluvila s matkou. Byla na všechny zlá, ale ty...ty jsi mě změnil. Děkuji. Už nejsem ta Ledová Princezna. Konečně umím milovat" usmala jsem se na něj. ,,Není zač. Taky děkuji. Milovat?" ,,Ano...Za co děkuješ?" ,,Že jsem tě mohl poznat...Víš zamiloval jsem se do tebe. Od prvního momentu jses mi líbila. Jak si seděla na Darby byla jsi okouzlující. Věděl jsem, že musím znát tvé jméno." řekl a podíval se na mě. V očích jsem měla pár slz štěstí. Objala jsem ho. Bylo mi jedno, že to není královské. ,,Taky jsem se do tebe zamilovala" šeptla jsem mu do ucha. Odtahli jsme se a on mě políbil. Měl je tak hebké a sladké jako jahody. Libali jsme se te doby dokud nám nedošel dech. ,,promiň'' řekl smutně
,,Jsem ráda, že jsi to udělal. Děkuju " řekla jsme a usmála on taky. ,,Nechceš to zkusit?" řekla jsem nejistě. ,,Nemůžu, musím si vzít jinou" když to do řekl utekla jsem. Omluvala jsem se, že mi není dobře.

Vletěla jsem do komnaty. Už jsem mohla brečet. Brečela jsem asi hodinu. Pak jsem šla spát.

Ráno jsem se probudila. Na snídani jsem nešla. Oblékla jsme si jezdecké šaty.

Zamířila jsem do stájí. Osedlala Darby a rychlosti jsme vyběhly ze zamku.
Jela jsem na své místo. Vzala jsem to zkratkou.

Dojela jsem na své místo. Bylo tady nádherně. Úžasný výhled, čistý vzduch hlavně tady neni On. Jak mi to mohl udělat. Proč mě tahá za nos.
Z mého přemýšlení mě vyrušil jezdec na černém koní, který míří k nám. Rychle jsem nasedla na Darby a běžely od jezdce.
Jely jsme jiným směrem než on. Běžely jsme asi metr od konce skály. V běhly jsme do lesa. Najednou spadl strom, přímo před námi. V klidu jsme ho přeskočíly. O kus dál na nás spadla nějaká síť. Darby někdo na nohy hodil lano a na koncích byly nějaké koule. Zamotaly ji nohy. Ja ji přeletěla, spadla na zem a Darby taky. ,,Á...princezna. Moc nás těší. My si z dovolením vezmeme vašeho koně. Teda našeho." řekl nějaký chlap. Asi dalších pět mužů zvedalo Darby. Nemůžou mi ji vzít. Jediný co mě napadlo bylo....
,,Pomoc...!! Prosím!!?" najednu velká rana do hlavy.

Pohled třetí osoby:

Muž uhodil princeznu do hlavy. Měli namířeno utéct. Jenže je někdo vyrušil. ,,Nechte ji být." byl to princ a vedle něho pět strážných. ,,Zaco? Co je výhodnější než princeznina klisna?". Princ se za myslel. ,,10 000 zlatých"
,,30 000 ani míň." ,,Dobře přijďte si pro ně na zámek. Slibují, že se vám nic nestane. '' ,,Jestli ano. Zaplatíte tím nedraším. Přijdeme ve čtyři" princ kyvl. Loupežníci rychle zmizeli. Princezna měla na hlavě červený pramínek, který tekl po tváří. Princ vzal princeznu do náruče. Nasedl na Diabla a rychlosti běžel na zámek. Darby běžela vedle nich. Je naučená, že si svoji paní hlídá. Jeli na zámek. ,,Ohlašte nás!" zakřičí princ vážně. Začaly fanfáry. Královny vyběhly ven i se služebnými.

Zastavili u královen. Princ podal služebnám princeznu a sesedl z koně. Převzal si princeznu a nesl ji do své komnaty.

Pohled princezny:

Probudila jsem se ve své komnatě. Někdo seděl na křesle. Ještě pořád mě bolela hlava a měla jsem před očima mlhu. Protřela jsem si je, abych aspoň trošku viděla. Na křesle seděl Thomas. ,,Jsi v pořádku?" řekl ustaraně. ,,Jsem. Mužů vás o něco požádat?" řekla jsem a pořád koukala na něj. Jenom kyvl na znamení, že ne. ,,Můžete mi zmizet z očí.!"řekla jsem bez jakého koliv citu. ,Ale..." nedořekl to, protože jsem mu skočila do řeči. ,,Nenechám si znovu ubližovat. Prosím " vyštěkla jsem po něm. Smutně se uklonil a odešel. Když odešel běžela jsem do postele. A brečela. Na snídani jsem nešla.

Na oběd už jsem jít musela. Vzala jsem si

Byla jsem připravena

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.

Byla jsem připravena. Vyšla jsem.

Před dveřmi jsem se nadechla.

Vešla jsem do vnitř bez jakých emoci k Thomasovy.
Uklonila jsem se a usedla na své místo. Zase jsem byla Ledová princezna.

Procházela jsem se zahrádou. Před sebou jsem měla cestu. Okolo mě byli zahradky a zmrzlé stromy.
V létě tam byvaji květiny, boruvky a tak.

💙Princezna s ledovým Srdcem💙 |DOKONČENO|Kde žijí příběhy. Začni objevovat