Spacetime |Gerard Way

Kapitola 4.

Zmateně jsem se podívala na muže, kterého jsem viděla v parku. Vedle něj sedělo stejné zvíře jako byl Lord. Z otevřeného okna vánek lehce rozfoukával záclony. Přešla jsem k oknu a zavřela ho, jelikož mi byla zima.

,,Co tu děláte?“  otočila jsem se na toho muže.

,,Kde jsi to našla?“ Tázavě se na mě podíval a postavil se.
Záporně jsem zakývala hlavou, nechtěla jsem mu to říct. Nevěděla jsem kdo to je ani co tu pohledává, natož jak se sem dostal a co ode mě chce. Zamračil se a udělal krok ke mně, automaticky jsem ustoupila. Dívala jsem se na koberec, jelikož jeho pohled, který byl upřený na moji maličkost mě velmi znervózňoval.
Ani jsem nezaregistrovala, že jeho zvířátko mu doneslo onu věc. Sedělo vedle něj a před tlapkami mu ležela ta hračka. Chtěl se pro ni už ohnout, ale v tu chvíli vyběhnul Lord z jeho místečka na posteli a tu věc odkutálel ke mně.

,,Opravdu tě musí mít rád, když už ti i chrání věci.“ odmlčel se.
,,Bylo by to dobré samozřejmě jen v tom případě, kdyby ty věci byly tvoje.“ uchcechtl se.
Vydechl projel pohledem místnost na chvíli se jeho pohled zastavil na posteli, potom se ale jenom znovu uchechtl a podíval se na mě. 

,,Promiň ani jsem se nepředstavil jsem Gerard.“ natáhl ke mně ruku. Nijak jsem na to nereagovala celou dobu jsem na něj jenom překvapeně zírala.

,,Mám to snad brát jako hádanku? Mám rád hádanky ovšem myslím, že v této situaci je to celkem nevhodné. Takže rekneš mi své jméno?“ Udělal pár kroků ke mně. Moje ruce se drželi komody za mnou na které bylo pár fotek buď s přáteli nebo s rodinou.
Znovu jsem na to nijak neodpovídala.
Gerard si nahlas povzdychl a otočil se směrem k oknu. Ani jsem neposlouchala co říká prostě jsem se na něj dívala. Z mého dumání mě vyrušilo až tahání za nohavici mých kalhot. Sklopila jsem pohled, který spočinul na Lordovi. Zohla jsem se pro hračku, která ležela vedle něj neboli naproti mé noze. Opatrně jsem ji vzala do ruky, nečekaně mi po ní vylezl Lord zalezl mi za krk a schoval se pod moje krátké vlasy.

,,Dobře tak to tedy zkusím tvoje jméno je?“ prohrábl si vlasy.

,,Macy, tvoje jméno je Macy.“ řekl a zkousl si ret přičemž se usmíval.

,,Jak jste to?“ divila jsem, jelikož jsem si byla jistá, že jsem ho neznala a tak nebylo možné, aby on znal moje jméno.

,,Nevykej mi prosím přijdu si potom staře.“ znovu se uchechtl.
,,I když je to celkem ironické.“ zamumlal si sám pro sebe.

,,Ale teď, už k věci potřebuji tu věc, kterou držíš v ruce.“ prstem ukázal na moji pravou ruku.

,,K čemu vám bude je to jenom hračka.“ pokrčila jsem rameny a hodila jsem si ji do levé ruky.
Natáhl se ke mně a frustrovaně si zajel do vlasů.

,,Prosím přestaň si s tím házet, nesmí se to rozbít.“ řekl s pevně stisknutými zuby k sobě jeho čelisti byly napnuté. Vypadal celkem naštvaně a byla z něj cítit nervozita.

,,Co když otočím nějakým tím číslem?“ protáčela jsem tím v mých prstech.

,,Ne panebože prosím jenom to nesmíš udělat.“ znovu ke mně natahl ruku, aby jsem mu to podala.

,,A co když tak udělám?“ zvědavě jsem se zeptala a nadzvedla jedno obočí.

,,Ehm... nic se nestane, ale musíš mi to dát.“ naléhal na mě.

,,Když se nic nestane tak proč to tak moc chcete?“ byla jsem velmi zvědavá proč to chce a hlavně k čemu.

,,Ehmm... je to rodiné dědictví dal mi to můj otec a tomu to dal zase jeho otec a tomu to dal jeho děda a snad to chápeš. Já to dám svému synovi a bylo by blbé to ztratit, když se to v naší rodině předává z generace na generaci.“ lhal mi bylo to poznat.

,,Aha a proč máš tedy v kapsy další.“ ukázala jsem na kapsu jeho modrého kabátu.

,,Bylo jich víc“ rychle odpověděl.

,,Ale kdyby jsi teda jednu neměl tak by si toho nikdo nevšiml ne?“ znovu jsem se ho otázala.

,,Ne tedo ano určitě by si toho všimli a teď už mi to konečně dej.“ byl nervózní naléhal na mě a bylo vidět, že se mu nelíbí, jak se pořád vyptávám.

,,Ale vždyť co by se mohlo stát, kdyby jsem otočila jen kousek těmi čísly.“ řekla jsem si a otočila posledními dvěmi ze šesti čísel na jedné ze stran.

Čas jakoby se na chvíli zastavil a potom se znovu rozjel.

,,Ne tedo ano určitě by si toho všimli a teď už mi to konečně dej.“

,,Ale vždyť co by se mohlo stát, kdyby jsem otočila jen kousek těmi čísly.“

Vyděšeně jsem se podívala před sebe.

,,Že jsi neotočila těmi čísly?“ zavřel oči, nadzvedl obočí a doufal v to co jsem neudělala. I když moc dobře věděl, že doufá zbytečně.

,,Já no... asi... co to sakra bylo?“ byla jsem pořád v šoku chtěla jsem to udělat znovu, ale nebyla jsem si tím tak jistá jelikož jsem nevěděla co to ještě umí a co by se mohlo stát.

,,Toto je v prdeli.“ nahlas vydechl a protřel si obličej.

HELLO
Máte tu další díl doufám, že se vám líbil, přeci jenom je psán o půl třetí ráno a moje smysly jsou trochu mimo.
Doufám, že jste si užili prázdniny víc než já protože ja byla celý dny zavřená doma. Další dil nevím, kdy vyjde jelikož začne škola a ja budu muset máknout, ale pokusim se ještě něco do konce prázdnin přidat.
Už nwm co mám napsat jedině.
Hlasujte, komentujte a...
Stay alive frends. |-/