Spacetime |Gerard Way

Kapitola 5.

,,Proč nikdy nikdo neudělá to co chci." znovu si povzdechl sedl si na postel a začal hladit Lorda. Pořád jsem si nemohla srovnat dvě a dvě dohromady co to sakra bylo? Jak se to stalo? Kdo to je? A proč chce tu věc?

,,Zabijou mě za to, že jsi to viděla. Sakra musíš mi to okamžitě vrátit. Do prdele. Já se musím vrátit než na to dojdou." zmatkoval, nehty si zarýval do kolen. Konečky jeho prstů byly zbarveny do bíla a jeho neostříhané nehty se lámaly.

,,Musíš mi to dát hned teď a tady, okamžitě jestli nechceš skončit někde zabalená v pytli s kovadlinou na břiše v nějakým jezeře nebo řece." záporně jsem zakroutila hlavou, Lord, který teď běhal po posteli z jeho chvilkového šlofíka byl plný energie, mi vběhl před nohy a výhružně se postavil, chlupy na zádech se mu naježili a vycenil zuby. Hodinky na ruce Gerarda začal blikat nebylo to moc dlouho, ale ani moc krátce na to, aby si toho majitel nevšimnul. S doširoka otevřenýma očima se podíval na svoje zápěstí a spustil.

,,Máš minutu na to, aby jsi mi to dala." Natáhl ruku a čekal. Nijak jsem se nepohla, nijak jsem na něj nereagovala. Dívala jsem se na něj, ale vypustila jsem ho ze své mysli. Nevěnovala jsem mu pozornost dokud jeho ruka nezačala blednout, ne tím stylem, že by začala mít světlejší barvu, ale tak, že mizela. Byla průhlednější a průhlednější. Nebledla nijak rychle, ale změna tam byla, sice nepatrná, ale byla tam.

,,Do prdele." zařval a stáhl ruku k sobě, otočil se a rozešel se k oknu. Zmizel jen jsem mrkla a on už tam nebyl. Rychle jsem došla k oknu. Vyklonila jsem se z něj a rozhlédla se nebyl nikde, na zemi nebyly ani známky dopadu nic. Jakoby se po něm slehla zem, jakoby ani neexistoval.
Zavřela jsem okno, sedla si na parapet a rozhlédla se po pokoji. Nebylo na něm nic zvláštního. Vypadal přesně jako pokoj dospívajícího člověka. Na stěnách jsem měla pár plakátů nebo gramofonových desek. Velký stůl na kterém leželi sešity bloky, tužky..
Měla jsem tu i spoustu knih, mohli jste tu najít všechno od fantasy přes staré romány až po mangu, které jsem tu taky neměla zrovna nejméně.
Vytáhla jsem šestý a také poslední díl série Nástroje smrti.
Celou sérii jsem milovala, film jsem viděla nespočetně krát a seriál mám taky zkouknutý, sice jsem ze začátku trošku vyváděla když to tam bylo úplně jinak, ale třeba ta svatba Aleka jak tam přišel Magnus. Při tom jsem umírala. Bylo to prostě dokonalé.
S knihou v ruce jsem si sedla na postel.

,,Četl jsem to nespočetně krát a stejně nejsem rád jak to skončilo.“ ozvalo se za mnou. Leknutím jsem nadskočila.

,,Co mají dneska všichni s tím náhlým ukazováním se.“ zvýšila jsem hlas, naštvaně jsem zaklapla knihu stoupla si a jistě si to mířila k cizinci.

,,Řeknu vám to asi takhle nevím, kdo jste, nevím co po mně chcete, ani co tu děláte, takže vám radím, aby jste co nejrychleji odešel z mého pokoje.“ ukázala jsem na dveře, zhluboka jsem se nadechovala, pro dnešek jsem toho měla už dost všichni se zjevovali a mizeli a mě to dohánělo k šílenství.

,,Michael jméno mé.“ dramaticky se uklonil. Asi chtěl odlehčit situaci ovšem já jsem pořád se založenýma rukama trvala na jeho odchodu.

,,Já čekám“ začala jsem klepat nohou.

,,A mohu se optat na co čekáte?“

,,Na to až odejdete pane Michaele. Vůbec vás neznám a proto vás tu nechci takže kdyby jste byl tak ochotný a odešel byla by jsem vám za to byla vděčná.“

,,Takže jen tak čistě teoreticky, kdyby jsme se seznámili mohl by jsme potom s vámi trávit více času?“ popravdě ta jeho zdvořilost mě doháněla k šílenství. Bylo to jakoby vypadl z osmnáctého století.

,,Ano, kdyby jsme se znali mohli by jsme spolu trávit čas. Ovšem jelikož vás vidím poprvé v životě přijde mi nezdvořilé, aby jste se hned hrnul do mého pokoje. Proto vás tedy žádám, aby jste odešel.“ dopověděla jsem svůj dlouhý spisovný monolog.

,,Dobře tím pádem vám vyhovím.“znovu se uklonil, sebral se a odešel.
Párkrát jsem zamrkala, čekala jsem že bude mít nějaké blbé připomínky, ale asi jsem mílila no.
Svalila jsem se na postel a natáhla se pro knihu na jejíž vazbě byl lepík - jak jsem s oblibou nazývala barevné lepicí štítky na kterém bylo velkým tiskacím písmem napsáno :

PROTO, ABY JSME SE MOHLI SEZNÁMIT BY JSEM BYL VELMI RÁD, KDYBY JSI ZÍTRA DOŠLA VE DVĚ HODINY DO KAVÁRNY, KDE DĚLAJÍ TY VÝBORNÉ CITRÓNOVÉ ZÁKUSKY A SNAD JEŠTĚ LEPŠÍ ZMRZLINU. OMLOUVÁM SE, ALE NÁZEV MI VYPADL Z HLAVY.

-MICHAEL