LUNA- Vlčí záhada

4.kapitola

Luna seděla na posteli a snažila se rozdýchat bolest hlavy,která ji vzbudila. Moc dobře věděla co se s ní děje. Vzpomínky se tlačily na povrch. Už to několikrát zažila. Bolest hlavy a pak vzpomínky o kterých ani nevěděla, že je má. Byla unavená a vyčerpaná. Lehla si a doufala,že i přes bolest se jí podaří usnout. Po chvíli ji spánek vzal do říše zvláštních snů protkaných pulzující bolestí.
Ráno se vzbudila odpočatá a s vědomím,že dnes se vše změní. Z jídelny šla do kanceláře vedoucí, paní Braunové. Ta ji už s úsměvem čekala.
"Luno posaď se prosím. Jak víš, zítra máš narozeniny a pokud vím,bydlení zařízené nemáš. "
Luna pouze kývla na souhlas.
"Tento problém je vyřešený. Bydlení máš zařízené, dnes odpoledne tě vyzvednou. Vzhledem k tomu, že jsi zde posledních pár hodin,máš volno. Jen zde nezapomeň být před sedmnáctou hodinou. To je vše Luno."
Dívka opět přikývla a zvedla se odchodu.
"A Luno,nezapomeň na nás."
Luna se jen usmála a vyšla ven.
Procházela se městem, když si náhle uvědomila, že se  nerozloučila s Chrisem. Chris byl její kamarád. Tedy jestli se to tak dá nazvat. Pamatovala si přesně jak se poznali.
Hned první den na střední škole se střetla s partou zdejších frajírků. Obstoupili ji na prázdné chodbě a snažili se ji donutit mluvit. Najednou přišel Chris a vystrčil ji z kruhu.
"Běž! "
Luna couvala, ale svůj útěk si rozmyslela.
"Ale copak Christiane, potřebuješ ukázat kam patříš? Kluci chyťte ho."
Christian neměl šanci, šest na jednoho a z toho ho dva pevně drželi. Luna položila batoh a vyšla zpoza rohu zpět ke skupince. Christian na ni vytřeštil oči.
"Vypadni, nemusíš to taky schytat! "
Luna se jen usmála,ale byl to zlověstný úsměv na jinak kamenné tváři.
"Ale,ale holčička si chce-"
Vůdce party už větu nedořekl. Ležel na zemi se zlomeným nosem. K Luně se blížili další dva,jednomu zkroutila ruku za záda až bylo slyšet praskání kostí a druhého poslala k zemi dobře mířenou kopačkou. Ostatní pomohli vůdci na nohy a utekli. Luna si oprášila imaginární nečistoty z rukou zvedla batoh a chystala se jít. Chris ji však chytl za ruku.
"Takhle ještě Jackovu partu nikdo nesrovnal. Asi budeš Luna Forsyth, ta dívka co nemluví. Říkali nám,že přijdeš do naší třídy. Já jsem Chris. "
Podal ji ruku a Luna si s ní neochotně potřásla.
Od té doby ji Chris bral ven, četl své školní práce a rozesmíval ji. Nikdy na něj nepromluvila,ale zřejmě mu to nevadilo. A teď odjíždí a on o tom neví. Prošla všechny místa kam spolu chodili, ale nikde ho nenašla. Doma taky nebyl. Smutně se odebrala zpět do domova. V pokoji si vytáhla čistý papír a jeden s kresbou. Byla na ní s Chrisem u jezírka. Na čistý papír začala psát.
Milý Chrisi ,
dnes odjíždím do nového domova. Nevím zda budu ještě chodit sem na školu nebo jestli se za tebou ještě někdy podívám. Chtěla jsem se rozloučit, ale nikde jsem tě nezastihla. Děkuji ti, za skvělé čtyři roky,kdy jsi mi věnoval čas a tak často mě rozesmíval. Nikdy nezapomenu.
S láskou Luna.
Ps: To je ta kresba, podle našeho odrazu na hladině.
Dopis a kresbu složila do obálky a schovala do kabelky. Na menší papír napsala Chrisovu adresu a připsala slůvko prosím. Doufala, že její odvoz to pochopí. Blížila se sedmnáctá hodina, tak popadla kufr,naposledy se rozhlédla po pokoji a vyšla ven. S nikým neměla důvod se loučit, tak se usadila na schody a čekala. Přesně v sedmnáct hodin zastavilo před domovem černé auto. Z něj vystoupil muž kamenným výrazem. Luna ho už viděla, ale nemohla si vzpomenout kde.
"Luna?"
Když přikývla, odnesl kufr do auta. Luna se naposledy podívala na domov, kde strávila celý život. Zrovna se chystala nastoupit do auta, když uslyšela známý hlas.
"Luno! Počkej! "
Otočila se a pár metrů od auta stál udýchaný Chris. Luna, která nikdy neprojevila žádné emoce se se slzami v očích rozběhla a pevně Chrise objala. Chris ji objetí opětoval.
"Volala mi vedoucí, že dnes odjízdíš. Jsem rád, že jsem tě ještě stihl."
Chris se odtáhl a z kapsy vytáhl malou krabičku s dopisem.
"Až budeš doma, tak si to rozbal. "
Luna si od něj krabičku třesoucíma se rukama vzala a sama sáhla do kabelky a vytáhla obálku, kterou pro něj měla. Naposledy se objali a Luna zašeptala jen pro Chrisovy uši
"Děkuji za všechno. "
Chris se překvapeně odtáhl a pak se usmál.
"To Já děkuji. Zkus se ozvat."
Luna jen kývla a nastoupila do auta.
"