LUNA- Vlčí záhada

5 . kapitola

Cesta byla kratší než Luna čekala. Za půl hodiny byli na místě. Nádherný starý dům s příjemným prostředím. Muž, který ji přivezl,vytáhl z auta kufr a vedl ji ke dveřím. Luna se zhluboka nadechla a prošla si v hlavě co všechno ji uvnitř čeká. Muž ji dovedl do něčeho co vypadalo jako společenská místnost. Lunu zaujmul muž, který seděl v křesle. Jakmile vstoupili, ihned se zvedl a nadechoval se,že něco řekne, ale Luna ho předběhla.
"Ahoj strýčku Tobiasi. Je milé tě konečně vidět normálně a ne jen když mě sleduješ. "
Místností se ozvalo překvapené zalapaní po dechu.
"A-ale j-jak -?"
"Pamatuji si tě. "
Z rohu místnosti se ozval Elijáš.
"Myslím,že toto si žádá vysvětlení. "
Luna se otočila za hlasem a odpověděla.
"Nejsem si jistá zda dokáži podat uspokojivé vysvětlení,Mistře Elijáši. "
Hrobové ticho naplňovalo každý kout domu do okamžiku dokud nepromluvil Mário.
"Neříkal někdo náhodou,že nemluví? "
Luna se zasmála.
"Ano,celý život jsem se komunikaci s lidmi vyhýbala,to ovšem neznamená, že mluvit neumím. A tato situaci si bohužel žádá komunikaci."
Mário naprázdno otevřel ústa a zase je zavřel. První se vzpamatoval Tobias.
"Dobrá tedy, předpokládal jsem že já budu vysvětlovat situaci tobě, ale jak se zdá bude to obráceně. Prosím posaď se."
Luna si sedla do křesla poblíž Tobiase a Elijáše,čelem k ostatním. Tobias ji pokynul,aby spustila.
"Ptal jsi se mě jak,to ovšem nevím. Mohu ti říct jen co si pamatuju a co jsem si dokázala dát dohromady. Všechno začalo už když máma byla těhotná, vnímala jsem zvuky, ale nejvíce tvůj hlas. Vím,že mě vše bolelo jako by se něco uvnitř mě dralo ven. Od té doby jsem vnímala tvou přítomnost,tvůj hlas. Pamatuji si jak jsi navštěvoval rodiče. I to jak jsi se u mě měnil a lechtal mě ocasem. Vím, že jsi se mě snažil dostat z toho auta. Každou tvou přítomnost jsem vycítila i když jsem tě neviděla. I dnes jsem věděla, že jedu za tebou."
Tentokrát promluvil Elijáš.
"To ovšem nevysvětluje jak je možné,že znáš mě a oslovuješ mě Mistrem."
"Vás si pamatuji od doby,kdy jste přišel ovládnout zaměstnance domova. Přišel jste s Tobiasem, proto jsem Váš hlas vnímala. Poté jste ještě několikrát přišli společně a několikrát i vy sám, Mistře. Nevím proč, ale ovlivnění na mě nepůsobilo. Místo toho jsem viděla do vaší mysli. Pár vašich vzpomínek mi řeklo spoustu věcí. A na vaše jméno jsem našla spoustu informací na internetu, v knihovně a něco málo od zdejšího upíra. "
Elijáš spolu s ostatními na ni zírali jako na zjevení.
"Pořád nevím proč mě oslovuješ Mistře. "
Elijášův hlas byl podivně zastřený.
"Vím,kdo jste byl předtím než se z vás stal upír. Označení Mistr je na místě. "
Luna sklopila zrak a v místnosti zavládlo až děsivé ticho, které přerušil Tobias.
"Zřejmě jsi již unavená ale dovol mi ještě poslední otázku. "
Luna tušila na co se jí chce zeptat a tak jen vyčkávala. Bála se reakce ostatních, ale lhát by nemělo smysl.
"Víš co se tehdy stalo, že jste měli tu autonehodu? "
"Táta strhl volant,protože se na silnici objevil člověk. Oba zemřeli s vědomím, že zachránili nevinného člověka. Kdyby to neudělali, zemřeli by stejně, byl to totiž upír. Upír s touhou zabíjet, tím, že zemřeli nárazem, přišel o zábavu. Ale už nikomu neublíží. "
Všichni začali mluvit jeden přes druhého, pouze Elijášovi došlo co Luna právě řekla.
"Co jsi mu udělala? "
Všechno utichlo a zraky se stočily zpět na Lunu.
"Tři roky zpátky, když jsem se vracela z lesa mě přepadl. Okamžitě jsem ho poznala. Zlomila jsem mu vaz. Nešlo v prvé řadě o pomstu,kdybych to neudělala, zabil by on mne."
Tobias se chystal něco říct, ale Elijáš ho zarazil.
"Víš kdo to byl? Jak se jmenoval? "
"Miguel Andreas. "
Thomas, který se do toho okamžiku tvářil neutrálně, se nahlas rozesmál.
"Holka ty se mi fakt zdáš! "
Když se na něj Luna nechápavě podívala, pustil se do vysvětlování.
"Mezi upíry a vlkodlaky panuje válka už od nepaměti. Přestali jsme na čas válčit jen kvůli tomuhle zmetkovi. Povraždil spoustu upírů, vlkodlaků i lidí. Byl hrozbou, kterou jsme museli společně zastavit. Všichni ho hledali a přitom zemřelo spousta dalších. Každého zabil. A pak přijdeš ty, potkáš ho v lese a zlomíš mi vaz. To je prostě fantazie. "
Pro tentokrát zírala s otevřenou pusou Luna. Tobias se postavil.
"Myslím, že pro dnešek toho bylo více než dost. Lauro,odveď Lunu do jejího pokoje. Luna mlčky následovala blondýnu, která vypadala, že je velice inteligentní. U dveří do jejího pokoje se zastavili.
"Jsem moc ráda, že jsi tu s námi. Určitě se ti to tady bude líbit i když jsme tě ani pořádně nepřivítali. Na tomhle patře je jen tvůj pokoj. Pod tebou je Sam, to je ten co tě vezl a vedle něj mám pokoj já. Jen kdybys něco potřebovala."
Luna se usmála a špitla tiché "Děkuji. "
"Nemáš za co."
Luna konečně vstoupila do svého pokoje.