V dávných dobách byl nadpřirozený vládce, který vládl všem kouzelným a nadpřirozeným bytostem žijícím na zemi. Když však vládce zemřel ač nikdo neví jak,mezi bytostmi na zemi započala válka, která trvá dodnes. Co když se narodí nový vládce, který to...
Luna se rozhlédla po svém pokoji a zůstala v šoku. Pochopila,že pokoj byl připraven pro její rodiče. V rohu stála dětská postýlka. Byla nádherná, ručně vyřezáváná. V čele byl krásným písmem nápis Vítej doma Luno. Vše bylo útulné a Luně došlo,jak moc musela smrt rodičů Tobiase ranit. U okna stál klavír a na něm fotografie. Byl na ní Tobias s rodiči, ještě když byla matka těhotná. Oči se jí plnily slzami. Konečně byla tam, kde měla trávit posledních osmnáct let. Posadila se na postel a vzpomněla si na dárek od Chrise. Rozhodla se,že si nejprve přečte dopis.
Můj nejmilejší měsíčku, když mi zavolala vedoucí, že dnes odjízdíš, tak jsem sedl na motorku a odjel na útesy. Věděl jsem, že tam mě nikdo nenajde. Ani ty ne. Za těchpár let mám dojem,že k sobě tak nějakpatříme. Bez tebe tu bude prázdno. Já vím, že s tím nic neuděláš,ale stejně mě to štve. Ani nevím jak jsi nás dva brala. Jen doufám, že jsem ti byl alespoň tím kamarádem. Játotéžříctnemůžu. Přirostla jsi mi k srdci mnohem vícenež jako kamarádka. Zamiloval jsem se a ani jsem ti to nikdy neřekl. Pokud se někdy sem do Norilandu vrátíš,vždy tady pro tebe budu. Jako kamarád nebo jako přítel,podle toho co budešchtít. Přemýšlel jsem co bych ti měldát na památku a je mi jasné, že až tu krabičkuotevřešbudeš zuřit. Nezlob se na mě a pokud to budeš nosit, budu rád. Namaloval bych ti obraz,ale víš jak mé pokusy končily. Snad na mě nezapomeneš a třeba se někdy ozveš. Miluji tě. Tvůj Chris Luně tekly slzy proudem. Když otevřela krabičku,rozeštkala se ještě více. Christian ji koupil prstem. Ten nejkrásnější jaký kdy viděla.
Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.
Hned si ho nasadila a padnul ji perfektně. Dnes toho na ni bylo příliš. Cítila se vyčerpaná, ale spát se jí nechtělo. Chvíli ještě koukala na prsten na své ruce a pak se rozhodla. Usedla ke klavíru a začala hrát.
Do hraní vložila všechny své pocity, které jí zmítaly. Když dohrála, usoudila, že přece jen půjde spát.
Sam ležel ve svém pokoji a hlavou se mu honila spousta otázek týkajících se Luny. Slyšel jak přechází po pokoji a usedá na postel. Neměl by to dělat, ale pozorně se zaposlouchal. Měl mnohem sluch než ostatní vlkodlaci, takže pro něj nebyl problém slyšet vše co se nahoře děje. Poslouchal,jak čte dopis a trochu ho zamrzelo,že jí ten hoch vyznal lásku. Nechápal co se s ním děje. Slyšel jak se znovu zvedla z postele. Po chvíli, se začaly z jejího pokoje linout tóny skladby, která ho uchvátila. Když skladba skončila a šla spát, Sam se otočil a pokusil se taky usnout.
