Cinema

15.1K 539 24
                                    

Co tu kurva děla !" Zašeptal Nashovi do ucha.

Cítila jsem se hrozně. A ještě k tomu bude sedět vedle mě ? To není jinde volno ?

Cameron se ke mně přibližoval a pak si vedle mě sedl a silně povzdech. Tak tohle bude dlouhý.

V místnosti se zatmělo a na plátnu se objevil napis. "VAROVÁNÍ Natočeno podle skutečné události." My se budem koukat na horor ! To snad né. „Snad se holky nebudete bát." Zavtipkoval Nash, ale mě to nepřišlo vůbec vtipný.

V půlce filmu jsem byla už fakt v křečích. „Bojíš se baby ?" Zašeptal mi Cameron do ucha a mně se udělala husí kůže.

„N..nee." Zadrmolila jsem a zakryla si obličej, protože, sakra ta ženská má za sebou kurva hnusnýho chlapa.

Zasmál se a drkl mě do ramene. „Klídek. Bylo jasný, že to někdo jako ty nedáš." Škodolibě se usmál.

To mě dost naštvalo a ta jsem se snažila být víc sebevědomá.

Film skončil a my jsme venku před kinem. „Tak jo lidi. Pokračování u mě doma." Řekl Nash a já ztuhla. „Cože ?" Koukla jsem se na Selenu. „Půjdeme ne ?" Ukázala rukou, ale já zustala stát.

„Né promiň Sel, já už musím domů." Udělala jsem krok zpátky. „Ale noták Ari." Zaškemrala. „Však jí nech kravku, její chyba." Řekl Cameron s nějakou holkou, která se na něj lepila. „Ari !" 

„Né Sel. To je v pohodě. Zvládnu to. Jen jdi, aspoň se projdu." Usmála jsem se na ni a Nash ji vzal za ruku.

Šla jsem po hlavní cestě a přemýšlela jak se odtud dostanu domů. Přece jen jsem si dlouho nebyla, ale vím, že kdyby jsem tam šla dopadlo by to špatně.

Najednou se za mnou objevilo auto. „Hej Ari. Nechceš svést ?" V autě seděl Matt. „V pohodě zvládnu to." Usmál jsem se a doufala, že odjede, ale nedal si říct. „Noták. Pojď. Rád tě svezu." Chvilku jsem přemýšlela, ale pak  tada kývla. 

Nastoupila jsem na místo spolujezdce. „Ehm... Já vím, že se divíš, že se s tebou bavim a hrozně mě mrzí, že když tě Cameron..... tak jsme tam s klukama jen tak stáli." Začal vysvětlovat a mě spadla brada.

„Jo..." Nevěděla jsem co říct, Matt se začal omlouvat. „Ale snad to teď napravím." Jemně se usmál a dál sledoval cestu. „Už je to dlouho." On  mi nikdy nic neudělal. Jen tam tak stál, ale to dělali všichni ve škole.

„Jo teď do prava a ten šedý dům. " ukázala jsem prstem na naší ulici.
Auto zastavilo a já vystoupila. „Moc děkuju." Usmála jsem se. „To je maličkost." Taky se usmál a pak odjel.

Došla jsem ke dveřím a pomalu je odemkla. Potichu jsem si vyzula boty a jako myška jsem šla ke schodům. „Kde jsi byla ?!" Objevil se za mnou otec.
„Byla jsem u kamarádky, chtěla jsem ti to říct, ale nebyl jsi doma." Začala jsem vysvětlovat a on se na mě nevěřícně podíval. „A nemáš náhodou telefon ? Hele mládá dámo. Takhle to fungovat nebude." Naštvaně se na mě koukal. „Už mi bude skoro 18 ! Nejsem malá." Konečně jsem mu řekla to nad čím jsem se trápila, ale on to vzal špatně.

Došel ke mě a já ucítila štiplavou ránu na mé tváři. Automaticky jsem se za ni chytla a se slzy v očích jsem utekla nahoru.

Nikdy mi nedal facku. Po mámině smrti byl chudáček, který se bál znova žít a zamilovat se. Nepoznávám ho. Co má sakra za problém ? Vždyť se tak moc nestalo.

Koukla jsem se na sebe do zrcadla a viděla červený flek. Super, takže další modřina. Povzdechla jsem si a oblíkla si pyžamo. Odmalovala jsem se a udělala si culík. Lehla jsem si do postele a usnula.

Ráno

Jsem hrozně ráda, že ráno taťka nebývá doma. Opravdu bych ho teď nechtěla potkat.
Dneska bude hrozné vedro a proto jsem si vzala obyčejné bílé šaty.

 Dneska bude hrozné vedro a proto jsem si vzala obyčejné bílé šaty

Ups! Tento obrázek porušuje naše pokyny k obsahu. Před publikováním ho, prosím, buď odstraň, nebo nahraď jiným.


Víte když se tak na sebe koukám, jsem až moc hubená. Zrovna takhle jsem vypadat nechtěla, ale moje metoda s hubnutím byla dost jiná a můj metabolismus je prostě hrozně rychlej.

Vzala jsem si batoh a vydala se do školy. Cestou jsem si pustila písničky a sledovala ostatní.

Před školou jsem potkala Selenu. Vypadala smutně a tak jsem k ní rychle přiběhla. „Čau Sel. Copak se stalo ?." Lekla se mě, ale pak se uklidnila a všechno mi řekla. „Měla jsi pravdu, jít tam byl špatnej nápad. Nash se semnou chtěl vyspat." Vykulila jsem oči a ona pokračovala. „Celej večer jsme hráli flašku a tančili. Pak všichni odešli a Nash se na mě začal lepit. Líbali jsme se, ale tak rychle jsem to fakt nechtěl." Koukla se na své boty a já jsem ji obejmula. 

„To bude dobrý...šššš." Uklidňovala jsem ji. „Ari ? Co to máš na tváři ?"  Ukázala na mou modřinu od táty. „Crrrr." Naštěstí zazvonilo a mi utíkali do třídy.

Byl dějepis což znamenalo, že jsme byli spojení se staršími. Takže s Magcon. Bomba. Došli jsme do třídy a já viděla jak Nash Sel sleduje. Jeho výraz jsem nemohla rozpoznat. Byl naštnaný ? Zamilovaný ? Fakt netuším.

Každopádně jsme si sedli do předposlední lavice protože jen tam bylo volno.

Celou hodinu jsem umírala nudou a naš učitel, který má už tak přes 80 mluvil jakoby umíral.

Najednou mi někdo poslal vlaštovku. Koukla jsem se za sebe a uviděla Matta jak se na mě kouká. Otevřela jsem ji a přečetla si co se tam píše. "Tu modřinu máš od Camerona ? Tohle by sis neměla nechat líbit."  Ještě před tím než jsem mu odpověděla jsem odpověď zaškrkala. A udělala jsem dobře, protože papír mi ukradl plesnivej dědek. 

„Co pak to tu máme ?!!" Koukl se na to a následně to zmačkal a vyhodil.

Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ] Kde žijí příběhy. Začni objevovat