Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

My Dad, again 🙄

Opravdu moc se omlouvám. Vůbec to ze mě nechtělo jít. Polepším se. Vážně ❤️
Miluju vás !!❤️❤️❤️

„Zůstaneš semnou. Navždy."

Zašeptal a to bylo to nejkrásnější, co mi kdy řekl. I přes to, že jsem s ním chtěla zůstat s ním v té jeho posteli, která voňela jako on, jsem musela jít. Musela jsem se ujistit, jestli je táta doma.

Takže mě zavezl domů. „Nemám jít s tebou ?" Podíval se na mě když vypl motor. „Bude to v pohodě." Falešně jsem se Usmála, protože ve skutečnosti nevím jaký to bude. „Jak chceš." Udělal uraženýho, ale pak se začal smát a já taky. Vystoupila jsem z auta a silně se nádechla.
Když Cameron odjel vešla jsem do domu. Pomalu jsem dělala jeden krok za druhým. Vešla jsem do obýváku a on tam byl. Můj otec, který měl kolem sebe chlast a kouřil cigaretu. Otočil se na mě a já viděla jak je zhulenej. „Co ty tu chceš ?" Zamračil se, ale já to ignorovala. „Kdy ses vrátil ?" Zeptala jsem se a on se zasmál. „Dneska a když jsi tu nebyly došlo mi, že mi to nevadí." Smál se u toho a popíjel pivo.

„Proč to děláš ?" Chtělo se mi brečet. „Dělám co ?" Dlouze se napil a plechovku hodil na zem. „Odkopne tě nějaká ženská a ty jsi hned mimo ? To jsem si myslela, že jsi silnější." Ušklíbla jsem se a to ho očividně naštvalo. V jeho očích byla zlost a mně bylo jasný, že to nedopadne dobře.

„Ty nevíš o čem mluvíš ty malá děvko ! Jsi jako tvoje matka !" Křikl s vstoupl si. „No..jsem ráda, že nejsem jako ty !" Křikla jsem na něj na zpět. Už mi nezbyly žádné slzy k pláči a nějak jsem v sobě našla odvahu. Přišel ke mně a uhodil mě. Byl tak silný, že jsem spadla na zem. Chytla jsem se za bolavou tvář. „Tohle už nikdy neříkej ty krávo nevděčná !!" Křikl
„Nevděčná ?!" Vstoupla jsem si. „Dal jsem ti všechno ! Střechu nad hlavou jídlo a ty se chováš jako zkurvená kráva!!"
„To ty jsi mě chtěl zpátky !!" Křikla jsem když se rozhodl k odchodu, ale ta slova ho zastavila.

Rychlým krokem ke mně došel a pěstí mě udeřil do obličeje. Spadla jsem znova na zem, ale tentokrát to sakra bolelo.

Dřív než se snažil něco udělat jsem rychle utekla do pokoje a zamkla. Tahle to dál nejde.
Vzala jsem si batoh a načapal do něj ty nejdůležitější věci. Nevydržím to s ním ani minutu ti fakt ne. Koukal jsem se na sebe do zrcadla. Pod okem se mi rýsovala modřina a ze rtu mi takla krev. Vypadla jsem jako troska.

Právě proto utíkám pryč z tohohle odporného domu. Jdem ráda, že mi za 2 týdny bude 18 a já budu moct dělat co jen chci. Kdyby jsem nebyla s Camem vrátila bych se k tetě, ale to teď vážně nechci.

Vylezla jsem oknem ven a opatrně slezla dolů. Šla jsem za Cameronem, i přes to, že mi to bylo blbý. Když jsem zazvonila na zvonek Cameron mi otevřel a když mě uviděl zarazil se. „Ježíš Ari ! Kdo ti to udělal ?" Došel ke mně a začal si mě prohlížet. „Táta. Už ti dál nezvládnu." Vzdychla jsem. Cameron mě obejmul, což jsem potřebovala, opravdu potřebovala.
„Budeš bydlet u mě." Usmál se a já jsem se na něj koukla. „Budu ?" Pokrčila jsem obočí a pousmála jsem se. „Ano, je to rozkaz." Zasmál se.

„A nebude to vadit tvojí mámce ?" Zeptala jsem se, když jsme byli u něj v pokoji. „Nee, ona je teď v práci, ale ne nebude jí to vadit." Usmál se a pohladil mě po vlasech. „Ehm chtěl jsem se tě na něco zeptat." Podíval se na mě. „Zítra jedu s klukama do LA, nechtěla bys jet taky ??" Usmála jsem se na něj jako sluníčko a obejmula ho.