Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

True ?

Že bych nakonec šel ?

Usmívala se na mě a samozřejmě flirtovala. „Promiň, to už nedělám." Usmál jsem se a odešel od ní. Rychle jsem se propletl mezi lidmi a vyšel ven z budovy. Ariana byla otočená zády ke mně a opírala se o zábradlí.

Pohled Ariany

Zaslechla jsem bouchnutí dveří. Otočila jsem se a tam stal Cameron. Ve tmě vypadal opravdu tajemně. Docela mě i děsit. "Už jsem se nemohl koukat jak si smutná, ale jaksi nevím proč. Vím, že ty už to semnou táhnout nechceš, ale i tak se musím zeptat." Přiblížil se ke mně. "Co ? Ty nevíš co mě trápí ?" Pokrčila jsem obočí. "Odjel jsi pryč a ani jsi mi neřekl kam, nebral jsi mi telefon a zprávy jsi ignoroval. A když to konečně zvedneš tak mě pošleš do prdele." Začala jsem máchat rukama. Copak vážně dělá, že se nic nestalo. " To ty jsi mi hned ten den napsala, že už mě nechceš a že jsem kokot. Proto jsem odjel."

CO to právě řekl ? "Já ti ráno nic nepsala. Opravdu si myslíš, že bych ti něco takového napsala ? Jde vidět jak dobře mě znaš." Cameron mě probodne očima. V jeho očích se odráží oceán tisíce emocí, které se mění tak rychle, že s nimi nedokážu udržet tempo. A pak se mu rozšíří zorničky nejtemnější emocí ze všech- zcela obyčejnou zuřivostí.

"S tebou to fakt nejde." Protočil očima." Podívej se na zprávy v našem chatu." Řekl přes zuby.

"Na Facebooku." Upřesnil nepříjemným hlasem. " Já už ani Facebook nepoužívám." Koukla jsem se a uviděla, že tam opravdu byl náš chat, ale to nepsala já. TO bych nikdy neudělala. "To..to jsem nepsala já." Koukla jsem se na něj, ale on mi nevěřil. "Tak schválně jo ? Teď se odpojím od Wifi a zkus mi něco napsat." Schovala jsem telefon do kabelky.

Cameron opravdu začal něco psát i když se mu to nezdálo. Stoupla jsem si vedle něj a koukala se na display. Nebyla jsem si jistá, jestli je to správné, ale zajímalo mě to. Najednou se ukázalo zobrazeno a dokonce se objevily tři tečky. Cameron poznal, že to opravdu nejsem já a proto telefon vypl a podíval se na mě.

"Jsem vážně kokot." Podrbal si čela. "Za to ty nemůžeš." Šeptla jsem. "Kvůli té osobě jsem tě málem ztratil." Přiblížil se ke mně. "Ale já tě viděla s tou holkou." Udělala jsem krok do zadu. "Já vím." Podíval se do země. "Ale byl jsem na tebe naštvaný. A hlavně na sebe. Navíc, ta holka je modelka. Známe se už dlouho a.." Protočila jsem očima. "Je to lesba Ariano." Dokončil větu a já si připadala hloupá. Trochu jsem se zasmála.

"Docela mě ranilo to co jsi napsal. Nevím, jestli to takhle půjde. Kdykoli, kdy se pohádáme na mě začneš být tak hnusný nebo co ?" Smutně jsem ho sledovala. "Co vůbec chceš, tohle je.." Zastaví mě. Svými rty se vrhne k mým. Je tak silný, že se málem neudržím na nohou. Zatlačí mě dozadu, dokud nenarazím zády o zeď budovy. Vezme můj obličej do dlaní, palci přejíždí po tváři a prsty se mi zaplétá do vlasů. Jeho rty jsou tak rázné a rychlé. Neuvěřitelné. Okamžitě se do něj celá ponořím a pod jeho doteky se celá chvěju. Položí mi ruce na bedra a přitáhne si mě k sobě. "Já moc dobře vím co chci Ariano."