Please, be my little lady [ Cameron DallasCZ ]

Cameron in my house

„Hej Ari ? Zrovna tebe hledám." Osoba vyšla z davu a běžela přímo ke mně.

Byl to Mikey. Ten kluk z klubu. Dřžel v ruce mou kabelku a mával s ní nahoru a dolů. „Není to tvoje ?" Zeptal se když došel ke mně.

„Jo je !" Radostně jsem vykřikla. Podal mi ji s já ho obejmula, což ho trochu zarazilo, ale pak mi objetí vrátil. „Děkuju moc. Mám tam své klíče a bez nich jsem se nemohla dostat domů." Pousmála jsem se.

„Jej jak si mohla zapomenout kabelku." Zasmál se někdo v tom hloučku. Samozřejmě Magcon, že ano. „Tak poznáš piču." Řekl někdo ale nemohla jsem poznat kdo. Cameron se tomu všemu jak jinak než smál.

„No nic tak já asi půjdu." Řekl Mikey a pohledil moje rameno. „Ještě jednou děkuju." Zamávala jsem kabelkou a otočila se k Mattovi.

„Usmálo se na mě štěstí." Zasmála jsme se. „Zavezu tě aspoň domů." Řekl a já kývla. Cestou jsem přemýšlela co budu dneska dělat. Bolest hlavy už trochu odešla, ale pořád se cítím dost na nic.

Večer 20:00

Celý den jsem se koukala na vánoční filmy. Ano je říjen, ale to přece vůbec nevadí ne ? Prostě miluju tu atmosféru. Váš oblíbený vánoční film. U mě je to určitě Grinch.

Teď už je večer a já už mám dost hlad. Proto jsem se vydala do kuchyně. Pořád tam byl ten papírek od otce. A já si znova uvědomila, že tu budu několik dní sama. Teda ještě je tu pes Toulose, kterého si taťka pořídil a nevim proč, když psy prej nemá rád.
Otevřela jsem ledničku, když v tom někdo silně zabouchal na dveře. Jak jsem se lekla cukla jsem a ledničku pomalu zavřela.

Kdo by to mohl být ? Nervozně jsem došla ke dveřím. Do ruky jsem si pro případ nouze vzala deštník. Fakt chytrá holka, tím ho určitě dostaneš Ariano.

Člověk za dveřma ještě jednou zabouchal. Vypadalo to, že dost pospíchá. Ještě jednou jsem se nadechla a silně zmáčkla deštník. Otevřela jsem dveře a nemohla uvěřit kdo tam stojí. Cameron. Když mě uviděl zarazil se, ale pak mi rychle vlezl do domu a zavřel dveře. Prostě mi jem tak kluk, který mě šikanuje vlezl do domu.

Co to jako dělá ?? „Hej !! Co to děláš !" Křikla jsem na něj, ale on se ke mě přiblížil a rukou mi zakryl pusu. Byl u mě tak blízko a já se zakoukala do jeho očí. Bože jeho oči jsou tak krásný. Co to říkáš Ariano. Je to blbec.

„Hele bez dalších otázek. Nemám chuť se s tebou bavit." Zašeptal, ale já se od něj odtrhla. „Co ? Vlezl si mi do domu a já nemám mít žádné otázky ?!" Naštvaně jsem mávla rukou. „Fajn." Otráveně vydechl. Celou dobu šeptal a já nechápala proč. „Byli jsme s klukama venku no a Bradon rozbil někomu skleněné dveře. Zrovna kolem jeli policajti a teď nás honí." S pootevřenou pusou jsem ho sledovala. „A co děláš tady ?" Odhodlala jsem se ho zeptat. Tohle je naše první konverzace, kde mi nenadává a nemlátí mě, což si zaslouží potlesk. „Stalo se to o ulici vedle. Je dost možný, že už jsou tady." Řekla opřel se rukou o zeď.

„Věděl jsi kde bydlím ?" Zašklebila jsem se a on stuhl. Chvilku to vypadalo, že je nervózní, ale pak udělal ten svůj "kokotskej" výraz. „Né ty blbko. Šel jsem k prvnímu kterej jsem uviděl , což byl bohužel zrovna tvůj dům." Protočil očima. Chvíli mezi náma bylo ticho. To trapné ticho.

„Jsi sama doma nebo co ?" Kouknul se na mě. „Jo.Taťka je pryč." Odfrkla jsem. Nemůžu se na něj ani kouknout. Ještě teď by mi mohl něco udělat. Proto jsem trochu couvla.

„Copak bojíš se mě ?" Usmál se a došel ke mně. Já ale pořád couvla dokud jsem nenarazila na zeď. Zasmál se nad mou plachou povahou. Kurva má tak krásnej smích. Jak může být někdo tak krásnej tak zlej. Sakra přestaň takhle myslet Ariano.

„Mohl bych ti něco udělat." Pohladil mě prstem po tváři. „Ale dneska nemám náladu a navíc jsem u tebe doma, takže máš velké štěstí baby." Usmál se a pak udělal pár kroků dozadu.

„Neříkej mi tak. A už bys mohl jít!" Protočila jsem očima a šla ke dveřím. „Já ti můžu říkat jak chci." Došel ke mě a vzal mě za zápěstí. „Nech mě ! Ty jsi takovej..." Naštvala jsem se. „Co co jsem ?" V jeho očích šlo vidět zlo a naštvanost. „Jsi jen namachrovanej boreček, který si myslí Bůh ví co." Konečně jsem mu to řekla. Jo nevím kde se ta moje odvaha bere, ale začala jsem litovat toho, že jsem vůbec něco řekla.

„Tak fajn.... Ty jsi zase děvka." Usmál se. Tímhle mě rozhodil „Cože !! Děláš si srandu ? Ty o mě nebudeš říkat něco co ani není pravda !" Ariano ty krávo ! Kde se to v tobě bere. „Neříkej, že to není pravda. Taková sexy čičina musí dát každýmu." Svůj stisk zpevnil a já zasténala bolestí.
„Ne není, jak by mohlo, když jsem ještě nikdy neměla kluka." Štěkla jsem po něm.

Cameron se najednou zarazil. Pustil mou ruku a chvilku se na mě jen koukal. „Co je ?" Zvedla jsem obočí. V jeho očích už nebyla nenávist, ale spíše lítost nebo zmatenos.
„Už půjdu.." Jednoduše řekl. Nemohla jsem uvěřit tomu, že mě nezmlátil. Prostě jen došel ke dveřím a otevřel je. „Jo a, nikomu to neříkej." Ještě se ke mně otočil a stouhle větou plnou nenávisti odešel.