Assassin a Avengers

4. Kapitola

,,Tak co teď?" Zeptala jsem se asi 10 minut potom co Fury odešel a začalo být trapné ticho. ,,No asi bychom se ti měli prvně představit a pak se rozhodne co dál. Takže já jsem Natasha Romanoff." Představila se mi ta Zrzka. Kývla jsem a dělala jsem jak moc mě těší, že ji poznávám. Nat se pak otočila směrem k ostatním a oni se mi začali představovat. Ale toho vás ušetřím, protože je zná přece každý.

,,Tak teď když už nás všechny zná, tak už si půjdeme každý po svých, co na to říkáte?" Zeptal se Stark, ale ani nečekal na odpověď a prostě odešel. A postupně se začali zvedat a odcházet i ostatní, někteří s neutrálním výrazem a někteří s provinilým nebo omluvným výrazem.   

Pak jsme tam zbyli jen já a Clint. Po chvíli se s povzdechem zvedl a ukázal rukou ať jdu za ním a tak mi nezbývalo nic jiného, než se prostě zvednout a následovat ho.  

Ocitli jsme se (když jsme prošli několik až děsivě dlouhými chodbami) v garáži. ,,Pojď zavezu tě k tobě domů, aby sis mohla sbalit věci a přestěhovat se do Avengers Toweru." ,,Proč bych se měla stěhovat do Toweru? Budu chodit jen do akademie. Nechci bydlet s vámi v jedné budově." Řekla jsem trochu rozmrzele. Přece jen jsem dospívající osoba. Vážně nepotřebuju chůvy v podobě světově známých hrdinů. Clint se na mě otočil a zadíval se mi do očí. ,,Holka, právě ses nabourala do Starkova systému a doslova jsi na chvíli úplně zmizela jen proto, že sis chtěla vzít něco k jídlu. Jako nevím jak ostatní, ale mám pocit, že si celkem nebezpečná a bude lepší mít tě na očích. Takže přestaň mluvit a jen jdi s proudem." Jen jsem kývla, protože jsem neměla na to co říct. Takže hned potom co jsme nasedli do auta jsem začala Clinta navigovat ke mně domů. Teda k místu kde pro zatím bydlím, celkem často totiž měním bydlení, jelikož kdybych zůstávala pořád na stejném místě, tak by to při mé profesi bylo velice problémové. Ale co při mé profesi není problémové, že? Člověk totiž nemůže mít ani chvíli klidu.

Když jsme po chvíli přijeli v tichosti k polorozpadlé bytovce, tak jsem vystoupila a řekla Clintovi, aby tu na mě počkal on jen zakroutil hlavou v nesouhlasu. Prohlásil, že kdyby mě nechal jít samotnou a já bych pak zdrhla, tak by to byla na jeho triko a dostal by za to sprda on. Tak jsem jen pokrčila rameny a vydala jsem se ke dveřím. Dveře šli otevřít celkem snadno, čemuž jsem se divila, protože ty dveře se musejí otevírat zvláštním způsobem, který mi většinou zabere dobrých 10 minut, ale nechala jsem to být a šla jsem dál. 

Když už jsem byla u svého bytu, tak jsem ho odemkla a vešla jsem dovnitř. Byl to vcelku malý byt, vlastně měl jen 3 místnosti malou kuchyň propojenou s obývákem, pokoj a koupelnu. Všechno jsem měla celkem takové obyčejné a nudné. Vlastně tu moc nejsem, protože jsem většinou na misích nebo tak, takže tady žiju jenom, když zrovna nemám co dělat. Věcí taky moc nemám, takže jsem je všechny naházela do batohu a šla jsem zpět ke dveřím od mého bytu. Tam na mě čekal Clint. Jakmile jsem mu oznámila, že mám vše a můžeme tedy vyrazit zpět, tak jen kývl a šel zpátky k autu. Otočila jsem se, abych zamkla a šla jsem taky k autu.

Už jsme byli zase zpátky v garáži, ale tentokrát v Avengers Tower. Když Clintovi z ničeho nic začal zvonit mobil a tak s ,,nikam nechoď," poodešel. Když po pěti minutách přišel zpátky, tak mi oznámil: ,,Stark už ti udělal a vybavil pokoj, takže tě tam teď zavedu a abych na tom nemusel potom myslet, tak se zítra ráno sejdeme tady v 7 ráno, ok?" Tohle všechno mi řekl na jeden dech. Tudíž jsem hned úplně nepobrala, co po mě chce. Jediný co jsem pořádně chápala bylo to, že se tady sejdeme ráno, ale jednu věc jsem nechápala. ,,Počkej jak to myslíš, že Stark pro mě má vybavenej a zařízenej pokoj? Vždyť jsme byli pryč jen dvě hodiny." Clint se jen zasmál a pokrčil rameny. ,,Upřímně nemám tušení jak tohle dělá. Když jsem se sem stěhoval, taky to tak bylo a když jsem se ptal, jak to sakra stihl, tak se na mě podíval a řekl, že je to obchodní tajemství a víc už mi o tom neřekl." Jen jsem se na něho pochybovačně dívala, protože co si budeme nalhávat. Nevěřím mu. Nikomu z nich. Ale pro zatím to nechám být. Když jsem si vyndala svoje věci - ten jeden batoh co jsem se sebou měla - z auta, tak jsme se vydali směr můj nový pokoj.