Assassin a Avengers

10.kapitola

Ve středu ráno jsem se probudila vážně brzy, protože dnes je den D. Dnes jedeme na misi. Na tom papíře co nám rozdal ten učitel bylo, že na misi budeme až do pátku, takže si máme sbalit oblečení a hygienu. Upřímně balit si věci ve 3 hodiny ráno asi není nejlepší nápad co jsem kdy vymyslela, ale to je teď jedno. V šatníku jsem vyhrabala nějakej větší batoh, o němž jsem neměla ani tušení, že bych ho tam kdykoliv dávala. A začala jsem si balit věci, které jsem považovala za důležité. To znamená, že jsem si sbalila oblečení, kartáček, zubní pastu, hřeben, svoje dýky a příruční lékárničku . Pozastavila jsem se nad otevřeným batohem a přemýšlela jsem, zda jsem něco nezapomněla. Pokrčila jsem rameny a zavřela jsem batoh, který jsem si následně hodila na záda a vydala jsem se do kuchyně Jelikož jsem vstávala tak brzo, tak mám ještě spoustu času.  

V kuchyni jsem se podívala na hodiny a s potěšením jsem zjistila, že mám ještě půl hodiny. Batoh jsem hodila ke stolu a nachystala jsem si cereálie s mlékem. Potom jsem si i se svými cereáliemi a čajem sedla ke stolu a s mobilem v ruce jsem začala jíst.

Asi o deset minut později si to do kuchyně nakráčel Stark. Podívala jsem se na něho a dál jsem jedla svoje cereálie. Ano jím cereálie deset minut. Musím si vychutnat svoji snídani v klidu a míru, když na to teď nebudu mít moc času. Potom co si Stark připravil kávu, teda co mu ji připravila umělá inteligence, si taky sedl ke stolu. ,, Nezeptáš se proč jsem tak brzo vzhůru ?" Zeptal se ,, Upřímně. Je mi to fuk, ale řekla bych, že mi budeš dělat odvoz." Prohlásila jsem s nezájmem a pořádně si lokla čaje. Chvíli se na mě díval, už otevíral pusu, aby asi řekl nějakou sarkastickou poznámku. Nakonec však jen mávl rukou, jakoby říkal, že je ještě moc brzo ráno a ještě v sobě nemá dostatek kafe a Nutelly. ,, Za deset minut v garáži." Oznámil a odešel i se svou kávou. Tak jsem tam tak seděla, dojedla jsem snídani, dopila čaj a vydala jsem se do garáže.

V garáži Stark čekal opřenej o kapotu bílého auta. Hned jak mě uviděl, tak nasedl a nastartoval. Sedla jsem si na místo spolujezdce a vyrazili jsme. 

,, Takže, proč mě vezeš ty ? A tak brzo ráno ?" Nevydržela jsem na uzdě svoji zvědavost a zeptala jsem se. ,, No jedu k soudu." Odpověděl bezstarostně. Zarazila jsem se a podívala jsem se na něho. ,,Cože ?" ,, Slyšela si dobře, zase mě někdo žaluje za moje obleky. Idioti pořád si nedají pokoj." Řekl. Chvíli jsem na něj zírala, jestli to myslí vážně, ale jen sledoval cestu a neřekl už nic. Takže jsem si opřela hlavu o okno a sledovala jsem okolí.

Když jsem dorazili ke škole, tak tam byl autobus a spoustu lidí, ale byli tak nějak rozmístěný po skupinkách a mezi skupinkami byla velká mezera. Vystoupila jsem z auta, vzala jsem si batoh a vydala jsem se k autobusu. Stark na mě ještě zakřičel něco ve stylu, že bych aspoň mohla poděkovat, ale jen jsem ho ignorovala a šla dál. Nakonec jsem skončila opřená o lampu s batohem u nohou. 

Jen tak jsem tam stála a přemýšlela jsem nad tím, o čem vlastně bude naše mise. A najednou jsem zahlédla tři kluky, kteří stáli v kroužku kolem dalšího kluka. Začala sem je pozorovat. Chvíli se nic nedělo, ale najednou začala jeden kluk zběsile mávat rukama. Vypadal hodně vytočeně a já jsem měla zničeho nic špatný pocit. Vzala jsem si batoh, hodila ho na záda a vydala jsem se zjisti co se děje. Byla jsem asi tak v polovině cesty, když najednou uhodil jeden kluk toho uprostřed. Přidala jsem do kroku. Už jsem byla skoro u nich, když ho začali mlátit i ti dva další. ,,Hele ! Co to děláte ?!" Zvedla jsem lehce hlas, ale byla jsem si jistá, že mě slyšeli, protože hned přestali a začali se rozhlížet. Když mě spatřili, byla jsem už u nich. ,,Pozor holčičko, copak tady děláš ? Tohle je jen běžná rutina. Tady Joshua je náš kámoš. Jen jsme si normálně povídali a nabídl nám, že nás pozve na jídlo až přijedeme z mise, že Joshuo ?" Řekl a zadíval se na kluka uprostřed. Byl to nerd. Měl mastné karamelové vlasy, trochu opálenou pleť, ale měl velmi světlé hnědé oči za brýlemi.Oblečení na něm plandalo, ale nevím jestli je to kvůli tomu, že je tak hubenej a nebo jen tím oblečením.  A taky modřiny a podlitiny. Po rychlém prozkoumání toho Joshui a ujištění se, že nikde viditelně nekrvácí, jsem svůj pohled zaměřila na ty tři očividné šikanátory. ,, Na rozhovor to rozhodně nevypadalo." Odvětila jsem chladně a prorazila jsem si cestu k Joshuovi. Jeden šikanátor mě chytil za rameno a trhnul mnou směrem k němu, takže jsem stála čelem k němu. ,, Tak hele, tohle se tě vůbec netýká, takže co kdybys vypadla. Já totiž hrozně nerad mlátím holky, který jsou navíc tak pěkný. No tak nechceš potom zajít na rande, kočičko ?" Řekl asi podle něj svůdným hlasem a pořád mě držel za rameno. Sladce jsem se usmála a chytla ho za ruku na mém rameni. ,, Promiň, ale s pitomcema a šikanátorama já nerandím." A s pomocí momentu překvapení jsem mu překroutila ruku a hodila ho přes rameno, což byl dost blbej nápad s batohem na zádech, tudíž s klukem na zem dopadl i můj batoh. Musel si vyrazit dech, protože chvíli lapal po dechu. Té chvilky jsem využila Joshuovu tašku jsem si hodila přes rameno, svůj batoh na záda a Joshua jsem zvedla, tak že jsem měla jeho ruku kolem ramen a moji ruku jsem mu dala kolem jeho pasu. Vypadal, že pochopil, že se mu snažím pomoc a tak se pokusil zvednout a vratkým krokem se spolu se mnou, oběšenou jako vánoční stromeček, vydal k místu kde jsem původně stála. 

U lampy jsme se zastavili a Joshua se o ni v sedu opřel. Mezitím jsem shodila ze sebe všechny tašky a přidřepla jsem si k němu. Měl roztržený ret a na tváři se mu pomalu začínala rýsovat pěkná modřina. Začala jsem se hrabat v batohu, když jsem konečně našla lékárničku, tak jsem mu aspoň čistým hadříkem otřela krev ze rtu. ,, Proč tohle děláš ? " Zeptal se z ničeho nic. Jen jsem o něj zavadila pohledem a začala jsem schovávat lékárničku do batohu. ,, Jsem tu nová a asi pořád tak nějak nechápu, jak tahle škola funguje." Řekla jsem jako odpověď a přisedla jsem si k němu na zemi. ,,Oh to všechno vysvětluje." Řekl a začal kývat hlavou. Povytáhla jsem na něj obočí a čekala až začne vysvětlovat. ,, Víš tahle škola má určitou hierarchii. Asi stejně jako ostatní školy, to znamená, že ti populární jsou elita. Jenže tady, když si dovolíš něco co je pro tvou třídu nepřípustné, tak za to dost zaplatíš." ,, Takže pokud to správně chápu, tak si udělal něco co není hodno pro tvoji roli v té hierarchii." Konstatovala jsem. Podíval se na mě a asi přemýšlel nad tím, jestli mi má říct, co to vlastně udělal. Pak se podíval na svoje, se kterými si začal hrát. ,, Já... Oni mě začali šikanovat už na začátku roku, vlastně ani nevím co jsem udělal, ale myslím, že to bude tím, že když jsem byl v jídelně, tak jsem zakopl a na jednoho z nich jsem vyklopil z tácu celý oběd." Řekl. Dívala jsem se na něho a pak jsem se rozesmála. Jen se na mě poplašeně podíval.  ,,Promiň, ale tohle je vážně hloupý, myslím tím, proč by tě někdo šikanoval jen kvůli tomu, že si na někoho vyklopil ten blaf z jídelny ?" Vysvětlila jsem a dál jsem se chechtala. Chvíli se na mě jen tak díval, ale pak se usmál a začal se taky trochu pochechtávat. ,, Jen tak mimochodem jsem Alex Seawolf moc mě těší." Řekla jsem s úšklebkem na rtech a natáhla k němu ruku. ,, Joshua Ross rád tě poznávám." Opětoval moje pozdní představení a potřásl si se mnou. Na další random konverzace už potom bohužel nebyl čas, protože nás začali svolávat k busu.

Když jsem se u autobusu shromáždili všichni, tak nám učitel, který měl tuto misi na starost, začal rozdávat pokyny a taky nám řekl co vlastně budeme dělat. Prvně nám řekl, ať si dáme tašky do úložného prostoru a vezmeme si do busu jen to nejpotřebnější, potom nám řekl o čem bude naše mise. Budeme rozděleni po skupinách a budeme muset chránit nějaký lidi, prostě a jednoduše budeme si hrát na bodyguardy. Tohle S.H.I.L.D normálně nedělá, ale jako první mise je to dokonalá práce. Až přijedeme na místo tak nám rozdají uniformy a takový věci. Když konečně domluvil, tak jsem si mohli nastoupit do autobusu a dát si třeba šlofíka. Prej to bude dlouhá cesta.

Nastoupila jsem mezi prvníma, takže jsem si pěkně vybrala místo uprostřed busu u okna a vytáhla jsem si mobil a sluchátka. To je základní výbava na dlouhé cesty. Asi po pěti minutách, co jsem jen tak projížděla sociální sítě, mi někdo zaklepal na rameno. Otočila jsem se na narušitele mého závisláctví na sociálních sítích. ,, Je tady volno ?" Řekla a usmála se na mě ta holka, co mě zavezla zpět do Toweru. Jak se jmenovala ? Dan ? Eli ? Vím, že zkratka jejího jména měla tři písmena. Sam ? Nebyla to Sam ? No nic zkusím a uvidím. ,, Jo je tady místo. Ty si ta, co mě zavezla zpět do New Yorku. Sam, že ?" Řekla jsem a trochu jsem se pousmála. ,, Jop jsem Sam a ty si Alex, že ? Máš takový jednoduchý jméno snadno se pamatuje." Potvrdila mi, že je Sam, což je dobře, aspoň se jí nebudu muset potom trapně ptát na jméno. Vypadala, že si se mnou chce pokecat, ale pak její pozornost upoutala nějaká holka přes uličku a Sam se na ni otočila. Upřímně jsem začala děkovat Bohu, že ji někdo vyrušil a nemusím si s ní povídat, protože co jsem stihla zjistit, za tu dobu co jsem si s ní povídala na parkovišti, tak je dost užvaněná. Proto jsem si rychle dala sluchátka do učí, pustila písničky a začala jsem zírat do okna a jediné co mi zbývalo, bylo počkat až dorazíme na místo.