Assassin a Avengers

9.Kapitola

Když jsem se probudila bylo něco kolem 4 hodiny ráno a tak jsem si řekla, že se na to můžu vykašlat a spala jsem dál. Podruhé když jsem se probudila bylo 6:40. A asi mě málem postihl infarkt. Rychle jsem se vymotala z peřiny a vběhla jsem do šatníku. Tam se na sebe hodila nějaký věci (média) a s rychlou hygienou za sebou jsem s taškou na jednom rameni rozběhla do kuchyně. Přihnala jsem se do kuchyně pozdravila jsem Zrzku, Bannera, Rogerse, Pietra a Wandu, kteří zrovna seděli a něco řešili. Vzala jsem si chleba natřela ho máslem a dala jsem se zase do běhu.               

Chodbou jsem úplně letěla a to doslova. Trochu jsem si pomohla větrem, abych aspoň trochu zmenšila to desetiminutové zpoždění. Když jsem se dostala do garáže, tak Clint už měl nastartované auto a trochu nasraně klepal prstama o volat. Otevřela jsem dveře a hned jak jsem dosedla a zavřela jsem se, tak už jsem si to plnou rychlostí svištěli do toho ústavu. Samozřejmě mě Clint zprdl za to, že jdu pozdě a že to nestihneme a že to schytá on. Nezbylo mi nic jinýho než ho ignorovat a modlit se, abych se do té věznice, přezdívané škola dostala včas, protože by mě určitě zprdli i učitelé a to je něco co takhle po ránu vážně nepotřebuju.  

Clint mě vysadil před bránou a hned jak jsem zavřela dveře, tak už uháněl pryč. Otočila jsem a s hlavou hrdě vzhůru jsem si to mířila do hodiny matematiky, protože jsme, nečekaně, přijeli pozdě. Před dveřmi jsem se zhluboka nadechla a vstoupila jsem do třídy. Samozřejmě až jsem zaklepala, přece nejsem neslušná.Jakmile se ozvalo dále, tak jsem vešla. 

Měli jsme zrovna nějakýho učitele, abych řekla pravdu, tak nemám tucha jak se jmenuje a ani mě to nezajímá. Když jsem vešla, tak jsem za sebou pečlivě zavřela dveře a pak jsem se otočila na to učitele. Díval se na mě s pozvednutým obočím. ,,Máte důvod proč jste přišla pozdě slečno ..?" Ah tak proto neznám jeho jméno asi jsme ho ještě neměli. ,,Seawolf a omlouvám se zaspala jsem." Řekla jsem. Jen pokýval hlavou a já jsem byla ráda za to, že ten učitel je tak v pohodě. Sedla jsem si na své místo a čekala jsem co z toho učitele vypadne, protože pořád postával před katedrou a v ruce svíral nějaký složky. ,,Ehm takže jak jsem říkal předtím, ale radši to zopakuji, abych si byl jistý, že mě pro tentokrát posloucháte pečlivě. Jmenuji se William White a zastupuji vaši třídní učitelku, která náhle onemocněla. Jako první věc bych vám chtěl říct, že zítra jdete na vaši první misi v terénu, tak se pořádně připravte. Na papírech, které vám teď rozdám jsou všechny důležité informace, takže si ho pořádně pročtěte a někam schovejte. " Oznámil nám a rozhlédl se po třídě, jestli nemá někdo nějaký dotaz. Když viděl, že jsme ho pochopili, tak nám oznámil, že si máme vytáhnout učebnice matematiky a budeme normálně pokračovat.  Povzdechla jsem si a nachystala jsem si na matiku, aspoň dospím to co jsem nestihla naspat. Logicky. Někdy mě moje myšlenkový pochody vážně udivujou. Znovu jsem si povzdechla a položila jsem si hlavu na lavici.

,,Ehm" odkašlal si někdo. Zvedla jsem hlavu a uviděla jsem ty nový kluky, co včera přišli. Pozvedla jsem obočí a čekala, co z nich vypadne, protože se tvářili tak nějak nerozhodně. ,,Víš, chtěli jsme se zeptat, jestli bys nás neprovedla po škole ? Samozřejmě až budeš mít čas." Chvíli mi zabralo zpracování toho, že se mě noví kluci, kteří už jsou celkem populární, zeptali jestli bych je mohla provést po škole. Rozhlídla jsem se kolem sebe. Všechny holky na mě upíraly smrtící pohled. Ok tak do tohodle já nejdu. ,,Promiňte, ale nemůžu. Proč se nezkusíte zeptat někoho jinýho ?" Oba se na sebe zmateně podívali a mě to najednou došlo. Oni si mysleli, že si každýho už obmotali kolem prstu, proto je moje záporná odpověď překvapila. 

Sklonila jsem hlavu, aby nešel vidět můj posměšnej ušklebek. ,,A proč nás neprovedeš ty ? Máš přece dost času ne ?" Zeptal se blonďák. Nasadila jsem neutrální výraz a zvedla jsem hlavu. ,,Jasně že mám spoustu času, ale ještě to tady neznám tak dobře, abych vás tu mohla provádět." Tak teď mě přestaňte otravovat a běžte se zeptat někoho jinýho. Ale ten zbytek jsem si samozřejmě řekla pro sebe. Mlčky stáli u mojí lavice, ale pak zazvonilo, takže se museli stejně odebrat do své lavice. Pak po nějaké době přišel náš fyzikář a začal hodinu. Pak jsem měla už celej den klid asi proto, že jsem se jim celkem účinně vyhýbala.