I Hope, Potter [HP FF]

4.

Dopředu vás chci upozornit, že tři poslední části tohoto paskvilu jsem vymazala, jelikož mi po tom čase přišly tak trochu stupidní. Jako vážně, to byla hrůza...Doufám, že vám to moc nevadí, jelikož jsem s tím opravdu nespokojená doufám, že vy budete moji volbu respektovat❤Moc díky

Naposledy se ohlédl, než své zdlouhavé krkoy namířil vstříc opuštěnému místu hluboko mezi stromy. Nechtěl se ohlížet a ani vnímat nic jinného, než dech nebo proudění krve v žilách.

Chtěl konečně klid.

Světlo. To jediné potřeboval. Světlo. Alespoň náznak naděje. Alespoň náznak možné záchrany, jak jeho roztrhané duše, tak celého kouzelnického světa.

Ovšem nikoho nezajímalo, co by Draco potřeboval, nedejbože chtěl. Proto bylo zmijozelovi nejspíš přisouzeno, aby jeho sny, touhy a potřeby zůstavaly hluboko pod pokličkou, zazděny za ledovou maskou bezchybného potomka mocného rodu Malfoyů. Možná to byl důvod, proč se cítil tak moc na dně. Vlastně nikoho nezajímalo, jestli bude šťastný. Nikoho ani nezajímalo, kde právě teď je a co se chystá udělat. Jedinou cenu pro jeho rodiče měla jeho duše, kterou už vlastně zničili spolu s ním. Jakoby ho pohřbili pod vlastními touhami.

Chtěl tomu všemu zabránit, ale v podstatě nemohl udělat nic zlomového, aniž by to ve zdraví přežil, což bylo, zohledníme-li jeho otce jeho vliv na okolní svět a blondýna samotného, téměř nemožné. Nemohl udělat nic, aniž by se to jeho otec nedozvěděl a následně ho i řádně ztrestal.

Jeho nohy se pomalu belhaly trochu hlouběji do lesa a po každém kroku za sebou zanechávaly bolest. Bolest, jenž vychela z nitra. Z nitra zlomené duše.

Vše, co po sobě zanechal jeho zlomený krok připomínalo, jak moc uvnitř trpí. Vše to byla jen jedna velká katastrofa. Ovšem chalpce to již nezajímalo. Už chtěl klid. Už chtěl navždy utéct od problémů, jenž mu způsobili jeho "milovaní".

Konečně jeho nohy stanuly na místě, které asi hledal. Sám vlastně nevěděl, co jeho duše vyžaduje....

Tohle ovšem bylo to místo, kde mohl konečně odhodit ledovou masku. Tady konečně mohl být tím, kým celou dobu být chtěl. Nikým. Chtěl rozdupat svůj rodokmen a všechny v něm. Chtěl zapomenout. Zapomenout na to děsivé prokletí, které odteď zdobí jeho tělo. Zapomenout na celou slavnou minulost jejich zpropadeného rodu.

Cítil, jak se prapodivná touha po svobodě smíšená se zoufalstvím pomalu zmocňuje jak jeho těla, tak i mysli. Už necítil ani sebemenší část svého těla, kromě pulsujícího orgánu hluboku uvnitř jeho hrudi. Vnímal jen to.

Mrtvolné prsty tvořily pomyslné cestičky po celé délce nepřirozeně bledých loktů. Mladý aristokrat jen slepě doufal v možný únik, či snad vysvobození ze světa, který se stal jeho noční můrou. Nikdy by ho ani nenapadlo, jak bolestivý pocit může působit jediná vzpomínka. Jen malinká upomínka na scénu, jenž ještě před pár minutami byla krutou realitou v něm vyvolávala ty nejděsivější emoce. To nejhubší prázdno.

Pomalu pokračoval v tvorbě neexistujících ornamentů po jeho pobledlé pokožce. Možná by bylo lepší nechat projednou trpět něco jiného, než jen jeho duši. Nechat aspoň na chvíli křičet nesnesitelnou bolestí někoho jiného. Snad by nemusel všechno odnést jenom on.

-------------

Jezusky, to je krátká kapitola....No, snad aspoň lehká upomínka, že ještě pořád žiju...Ale prostě v poslední době mě naplno pohltil K-Pop a má PotterHeadská část zůstala lehce v ústraní...A myslím, že ještě dlouho zůstane...
Všichni povinné follow na můj druhý účet @lil_exo_GIRL