My little Dancer [Niall Horan, CZ]

My little Dancer - prolog

Vyšel jsem ze svého bytu a zamířil rovnou k východu. Venku už čekala dodávka a v ní kluci. Na obličeji se mi objevil usměv.

"Nialle, nestůj tam tak a trochu sebou pohni," zakřičel na mě z auta Harry. Moje tělo vystartovalo kupředu. Vklouznul jsem do otevřených dvířek vozu. Zavrzaly mi pod rukou a zavřely se.

"Můžeme vyrazit?" zeptal se nás řidič a my přikývli. Otočil klíčky a motor dal vědět svým hlučným zvukem. Vyjeli jsme. Vedle mě seděl Liam a Zayn, před náma Louis s Harrym. Liam držel v ruce mobil. Na displeji byla Daniell.

"To už se ti po ní stýská?" Dloubnul jsem do něj.

"Až budeš mít holku, tak to pochopíš," vrátil mi to. Kamarád se znovu podíval na svojí tapetu. Po chvilce obrazovka zčernala. Zavládlo ticho, všichni až na řidiče spali. Z rádia byla slyšet nová písnička od Katy Perry. Oči se mi začaly zavírat. Auto prudce zabrzdilo. Leknul jsem se, moje hlava prudce narazila do okénka.

"Au." Zabolela mě.

"Jste v pořádku?" zeptal se nás muž za volantem. Kluci se právě taky probrali.

"Co to sakra bylo?" zeptal se Zayn.

"Málem jsem zapomněl zastavit na semaforu." Ukázal před sebe, kde právě po přechodu chodili lidi. Na semaforu blikla barva a my znovu vyrazili.

"Těšíte se?" Louis se před náma otočil k nám.

"Jasně že se těšíme," odpověděl za nás Liam.

"Nový videoklip, kdo by se netěšil?" dodal Harry a otočil se jako Louis.

"Hele, sedněte si normálně, ještě budu mít kvůli vám průšvih, že jsem vás nedovezl celé," houknul na kluky řidič. Nedivím se, před chvilkou jsme mohli mít bouračku. Harry a Louis se na sebe podívali a protočili oči. Sedli si a ve zpětném zrcátku jsem zahlédl ustarané oči. Dneska bylo v autě až moc velké ticho. Všichni byli unavení, protože jsme včera přijeli domů z tour po Americe. Ani Louis neříkal vtipné hlášky, jako jindy. Jediný, kdo se choval stejně jako obvykle, jsem byl já. Nohy mi skákaly do rytmu písničky, která hrála přes celý vůz. Přejeli jsme pizzerii a já dostával chutě. Najednou jsme na křižovatce odbočili a já to uviděl. Hřbitov. Byl dlouhý, táhnul se skoro přes celou ulici. Do hřbitova vcházelo několik osob, měli na sobě černé oblečení. Několik dalších lidí stalo u hrobů, kde leželi jejich milovaní. Jeli jsme pomalu, možná tak třicítkou. Stíhal jsem se dívat na skleslé obličeje všech, kdo byli za branami hřbitova. Začínalo mi být teplo a tak můj prst stisknul tlačítko, které pootevřelo okénko. Nádechnul jsem se a ucítil stromy, posekanou trávu a květy z hrobů. Mé oči byly zavřené a já se nadechoval a vydechoval. Když mi začínala být zima, otevřel jsem zprudka oči a spatřil ji. Zády ke mně stála dívka. Měla dlouhé, polokudrnaté kaštanové vlasy. Plály jí ve větru. Vedle ní seděla postava. Myslím, že seděla na vozíčku. V rukou držela rudé růže. Snažila se je pokládat na náhrobek. Když se jí je podařilo narovnat, přistoupila k ní ta dívka a objala ji. Pořád jsem neviděl té holce do tváře, ale už bylo poznat, že osoba na vozíčku je také děvče. Krátké vlasy mě trošku zmátly. Úplně mi vypadlo, že bych měl zavřít okénko. Díval jsem se na ně. Na ni. Na dívku, která držela ve svém stisku starší dívku. Nechtěla ji pustit. Chtěla zvednout její postavu z vozíčku, ale marně. Byla tam jako přišpendlená.

"Nialle, zavři už to okno!" ozval se mrzutý hlas Zayna. Jakmile to dořekl, jako bych se dostal z transu. Podíval jsem se na kamaráda, který si na sebe natahoval mikinu. Moje ruka se znova dostala k čudlíku. Sklo se pomalu posouvalo vzhůru. A já naposled zahlédl ty kaštanové vlasy. Dojeli jsme nakonec ulice a zabočili. Naše auto se blížilo ke studiu, kde jsme měli natáčet nový videoklip. Proč mě nenapadlo vystoupit? Mohl jsem ji vidět. Možná to mohla být ta pravá. A konečně poznat jaké to je mít u sebe toho pravého. Škoda, že se to už nikdy nedovím.