My little Dancer [Niall Horan, CZ]

My little Dancer - 1. díl

"Jsme tady" řekl nám řidič. Zastavilo se auto a my vyskákali ven.

Mé oči pohlédly na cestu, kterou náš vůz přijel. Vzpoměl jsem si na ty dlouhé hnědé vlasy. Vzdychl jsem.

"Nialle, jsi v pohodě?" Všiml si mého skleslého výrazu Loui.

"Jo, jsem v pořádku." Hodil jsem na něj falešný úsměv. Naše nohy se pohnuly z místa a vešly obrovskými dvěřmi do studia.

"Konečně jste tady. Už tu na vás čekame." hnedka k nám přistoupil vysoký muž, který měl na sobě zelené tričko s nápisem 'I love cats', na mohutného chlápka bylo tohle tričko až moc roztomilé. I Harry si toho trika všimnůl a rozzářily se mu oči. Usmál se na nás a rukou nám ukázal ať jdeme dál do budovy. Otevřel dveře na konci chodby a vešli dovnitř.

,,Posaťte se, holky se o vás postarají" mrknůl na děvčata, která stali před náma a měli v rukou hřebeny.

,,Moment" vyhrkl Harry ,,Myslel jsem, že dneska budeme jenom zkoušet a né rovnou nahrávat" dodal. Muž si protáhnůl záda a napřímil se.

,,Zkusíme si to s kostými a možná už i natočime nějaké scény" odešel z místnosti. Po pár minutách jsme vyšli. Byli jsme nagelovaný a oblečení do různých kostýmů. Podívali jsme se na sebe. Najednou se nám z úst vyklubal výbuch smíchu.

,,Co tady děláte!" přišel muž v zeleném triku ,,Zašpiníte ty kostými!" dodal a my pomalu vstavali ze země, na které jsme se před chvíli začali válet. ,,Jdeme" otočil se a my postupovali za ním.

Vešli jsme do velké haly, kde se rozcvičovalo stad padesát lidí. ,,Páni" nadšeně vyjekl Harry ,,Kde jste vzali tolik lidí?" pokračoval.

,,Před třema měsícema jsme dělali konkurz" nadnesl muž. ,,Tak lidi připravte se, půjdeme na to" zavelel. Všichni šli na svá místa a my šli s nimi. ,,tři-dva-jedna a akce" zakřičel neznámý hlas a hudba se rozjela. Klapali jsme pusou, aby to vypadalo, že zpíváme. Kolem nás byli samé kamery a my se do nich dívali. Šlo to dobře. Nikdo nedělal chyby. A pak najednou bum. Moje oči se otevřely, ležel jsem na zemi. Jak jsem se sakra dostal na zem?

,,Promiň, jsi v pořádku?" zeptal se mě dívčí hlas. Někdo mi podal ruku a já se jí chytil.

,,Co se stalo?" viděl jsem rozmazaně a nešlo mi zaostřit.

,,Vždyť si mu mohla ublížit!" vykřikl najednou mužský hlas. ,,Jo no, mohla si ho klidně zabít" přidal se další hlas a po něm zas další.

Uslyšel jsem vzlykot, ruka která mě držela se pustila a pak už byl slyšet jen zrychlení pohyb chodidel. Postavil jsem se a rozhledl se kolem. Hlouček lidí stálo u mě. Mé oči se zaměřily na obrovské dveře s nápisem 'EXIT'. Musel jsem vědět kdo mě srazil. Prostě musel. Nohy se mi rozpumpovaly a rozeběhly se, odstčil jsem pár lidi a běžel za dívkou, která mě smetla na podlahu.

,,Hej, kam běžíš" vykřikl Louis a rozpřáhnul ruce, které jsem stihnul ještě pochytit.

,,Hnedka se vrátím" můj hlas zařval za rohem.

Rozrazil jsem silou dveře a vyběhl na ulici. Hlava se mi otočila na levo a poté i na pravo. Nikdo tam nebyl. Tělo se mi otočilo o sto osmdesát stupňů a zamířilo si ke dveřím, kterým před chvíli přišlo. Najednou jsem zaslech dívčí vzlyk. Došel jsem nakonec rohu budovy. Seděla tam dívka, opřená o zeď. Hlavu měla v dlaních. Svázané hnědé vlasy do drdolu. Pomalu jsem přistoupil k ní. Nadechnul se a oslovil jí ,,Ahoj" zvedla hlavu a podívala se na mě.