My little Dancer [Niall Horan, CZ]

My little Dancer - 5. díl

S Emmou jsme se za pár dní hodně zblížili.

Snažil jsem se sní někam chodit, aby nebyla pořád doma. Jenže poslední dobou nebyl čas, protože bylo zkoušení na náš nový videoklipu a to zabíralo hodně času.

Pořád jsem se jí snažil přemluvit, aby tam zašla, aspoň bych se sní vídal víc a nemuseli si jenom volat, ale je paličatá a ani se sní nedá hnout z místa.

Jednou přece musí mému naléhání podlehnout. Prostě musí.

,,Tak lidi, můžete jít domů. Zítra se tu zase uvidíme." houkl na nás muž a všichni se rozprchli do šaten. Bylo kolem půl šesté, když jsem vyšel z velké budovy.

Kluci šli předemnou. Já nikam nepospíchal, zatím co oni hnali do vozu, který stál u chodníku ,,Nialle pojď trochu" ozval se předemnou známý hlas. Já jen vzhlédl pohled před sebe a pokrčil rameny

,,Jeďte bezemě" vyšlo ze mě. Kluci ani nemrkli, zabouchli se dveře od auta a to odjelo. Chtěl jsem se projít, být chvíli sám a vyčistit si hlavu. 

Nikam jsem nepospíchal, kopal jsem do šutru před sebou a šel po známé ulici.

Chvíli mi trvalo, než mi došlo, že zrovna tady stála ta holka. Přidal jsem do kroku a došel ke hřbitovu. Zastavil jsem se až u velkých vrat. Zíral jsem na ně a přemýšlel jestli mám jimi projít a pak jsem jí uviděl.

Stála na stejném místě jako před tím, ale teď tam byla sama. Nějak jsem přestal přemýšlet a šel rovnou za ní. Mé kroky zastavili těsně u ní.

Ucítil jsem známou vůni. Odkud jí znám? Voní to jako -. Najednou se dívka otočila a já jí uviděl do tváře ,,Nialle" vyhrkla. Byla stejně zmatená jako já

,,Ahoj" nezmohl jsem se na nic jiného.

Proč mě to nenapadlo? Bylo to tak jasné a já si toho nevšiml. Ty hroby, ta nehoda a dvě osoby, které jsem tu předtím spatřil.

,,Co tu děláš?" zajímala se

,,No všiml jsem si tě" prohrábl jsem se ve svých vlasech

,,Že sis mě všiml zrovna tady" stála nehybně a přitom se dívala na mě.

Zahlédl jsem její rudé oči. Brečela. Pořád se vyrovnávala se smrtí svých rodičů.

,,Ty jsi brečela?" hloupá otázka, ale musel jsem prorazit tichou chvilku

,,Ne nebrečela" začala si mnout oči. Usmál jsem se a přistoupil k ní.

Dala si pramínek vlasů za ucho a úsměv mi oplatila. Já jí objal ,,Emm" vyslovil jsem její jméno a ona se zabořila do mé náruče.

Nadechl jsem se a znovu ucítil tu nejkrásnější vůni na světě, vanilku. Začalo se stmívat a hřbitov byl čím dál víc strašidelnější ,,Nepůjdeme?" řekl jsem a Emma se odtrhla z mého objetí.

Podívala se okolo sebe ,,Máš pravdu" pověděla vyděšeně.

Chytla mě za ruku a pospíchala pryč. Aby toho nebylo málo, začlo pršet a my museli utíkat co to šlo, abychom tolik nezmokli.

Její dům byl blíž než ten můj, takže bylo jasné, že se schováme tam.

,,Jak ještě daleko?" ptál jsem se pří běhu deštěm. Nerozpoznával jsem ulice, vůbec jsem nevěděl kde jsme

,,Ještě párkrát zahneme".

,,Bože" Emm se hned sesunula na podlahu.

Oblečení jsme měli mokrý a vlasy taky. Chytl jsem se za kolena a snažil se popadnout dech ,,Pojď najdeme něco nasebe" konečně se zvedla a vedla mě po schodech nahoru.

Došli jsme k pokoji jejich rodičů, chvíli tam jen tak stála, ale pak se odhodlala jít dovnitř.

,,Nemusíš mi půjčovat oblečení" navrhoval jsem, když mi dávala do rukou oblečení jejího táty ,,Ještě budeš nemocný" namítla.

Věděla, že se mi do toho moc nechce, přece jen to patřilo jejímu tátovi, prostě mi to přišlo neslušné. Vrátila oblečení do skříně a my opustili pokoj

,,Tak ti aspoň dám ručník" zašla do koupelny ,,Ale ten mi k ničemu nebude" houkl jsem

,,Ale jo" přišla s tmavým ručníkem a podala mi ho

,,Když se svlečeš do naha, tak už ti k něčemu bude" mrkla na mě a já jen zíral s otevřenou pusou

,,Neboj nebudu koukat" usmála se, když už bylo mé triko na zemi. Odešla do svého pokoje, asi se také převléknout.

,,Můžu si zavolat?" křikl jsem z chodby.

Emm byla v kuchyni a připravovala horkou čokoládu na zahřátí

,,Jo, jásně" ozvalo se a já začal vytáčet číslo. Zavolal jsem snad všem a nikdo pro mě nemohl přijet, poslední kdo zbýval byl Zayn a tak jsem mu zavol.

 Pochvilce jsem uslyšel ťukání. ,,Už běžím" houkla Emm a já zatím pil čokoládu.

,,Ahoj" uslyšel jsem Zaynův hlas ,,Ty budeš Emma" vstal jsem a šel za nima

,,Jo a ty budeš Niallův kamarád, Zayn" usmála se, když jsem přišel k nim

,,Čau kámo" prohlídl si mě Zayn ,,Copak jste dělali?" nadzvedl obočí ,,Nic" protočil oči

,,Běž se převlíknout a jedem" došel jsem k radiátoru, kde bylo položené moje oblečení. Naštěstí už bylo suché.

Oblékl jsem se a šel znovu za nimi. Když jsem je uviděl, jakoby mi někdo vrazil kudlu do zad.