My little Dancer [Niall Horan, CZ]

My little Dancer - 10. díl

V místnosti nastalo ticho. Dívali jsme si do očí a nic neříkali. Zaskočil mě tím. Cítila jsem k němu to samé, ale nevěděla jsem, jak je na tom on. Až do teď.

,,Vážně?" řekla jsem dojatě.

,,Jo. Od první chvíle co jsem tě poznal." pohladil mě na tváři. Začaly mi téct slzy. Chtěla jsem mu říct, že ho taky miluji, jenže se bojím o Zayna. Zranila bych ho a co by na to říkal bulvár. Měli by o čem psát.

,,Nialle." začala jsem a nevěděla co na to říct. ,,Co by na to řekl Zayn??

,,To mi je jedno. Já jen vím, že chci, abys byla moje." špitl.

,,Vím, že ke mně cítíš to stejný."

,,Jak to můžeš vědět?" nadzvedla jsem obočí a čekala na jeho odpověď, která se nechtěla dostavit.

,,Prostě to vím." pousmál se. Díval se na mě úplně jinak. Nikdy jsem ten výraz neviděla. Vypadal tak zamilovaně. Přiblížil se ke mně a jemně se otřel svými rty o ty mé. Pak se oddálil a čekal na mojí reakci. Seděla jsem tam se zavřenýma očima a užívala si tu chvíli. Niall si všiml toho, že se mi to líbí a hned se k mým rtům vrátil. Vpil se do nich a nehodlal se jich pustit. Začal líbat vášnivěji. Věděla jsem, že to dál dojít nesmí, ale přestat bylo pro mě dost těžký. Hlavně, když líbal fakt dobře. Líbal úplně jinak než Zayn. Byl něžný, jemný, opatrný. Všechno to bylo pro mě nové a tak vzrušující, ale musela jsem to zastavit a to hned teď.

,,Nialle, dost." řekla jsem do polibku. Niall hned přestal.

,,Děje se něco?" zeptal se a na tváři mu poletoval ustaraný výraz.

,,Ne nic. Já jen, že moc pospícháš." pousmála jsem se.

,,To je špatně?" ptal se dál.

,,Ne není. Jen, že nejsem připravená." rozcuchala jsem mu vlasy a zkusila vstát na své nohy. Což se mi nepovedlo, když mě Niall stáhl k sobě do klína.

,,Se Zaynem připravená seš?" nadzvedl obočí a dotkl se mého čela tím svým.

,,Nialle." pípla jsem a snažila se vymanit z jeho pevného sevření. Marně. Bylo mi s ním dobře. Já jen, že nechci něco mít s obouma. Nechci tím jednoho zranit.

,,Jistě, že nejsem připravená ani na jednoho z vás." pověděla jsem po chvilce ticha.

,,A kdy budeš připravená na mě?" pohrával si s mýma vlasama. Natáčel je na prst a pak se vždy z nich nějak dostal.

,,To nevím." Niall vzdychl a pustil mě, abych se mohla konečně postavit. Šla jsem k oknu a sedla si k němu, tak jak jsem si poslední dobou pořád sedávala. Sledovala jsem všechno co se venku jen mihlo. Niall vstal a šel ke mně. Jemně mě políbil na nos a vzal mé ramena.

,,Slib mi, že až to budeš vědět řekneš mi to.? přikývla jsem. Niall mě ještě jednou něžně políbil. Snažila jsem si tu chvíli naposledy užít. Věděla jsem, že po tomhle odejde, abych mohla o tom všem přemýšlet. Vtom někdo otevřel dveře.

,,Emm přinesl jsem ti-" hned, jak nás dotyčný s pozoroval skoprněl. Zíral na nás. Niall se ode mě oddálil, aby viděl osobě, která ho vyrušila do tváře.

,,Zayne." vyjekla jsem. On upustil na zem květiny, které mi přinesl. Znechucené na mě pohlédl a rychle odešel. Na nic jsem nečekala a vyběhla za ním.

,,Počkej." křičela jsem. On se na mě ještě naposledy podíval a pak zabouchl za sebou vchodové dveře. Dál jsem se už neodvážila.

,,Oliv, proč si ho pustila?" vykřikla jsem na svou sestru, která se dostala z kuchyně.

,,Ja nevěděla, že-" nedořekla to, protože jsem vyběhla nahoru a zavřela se do jediného pokoje, kam nikdo nevkročil. Ložnice mých mrtvých rodičů.