Neviditelná- HP FF

část 9. - Nové vidění

Po obědě se Lily s Ivet vydají na nejhezčí místo. Mají u jezera svůj koutek, malou zátoku na pravém břehu. Je tam veliký strom s tlustým kmenem a dvěma kořeny vyčuhujícími ven ze země. Vypadá to jako dvě přírodní lavičky naproti sobě. Slunce sem nepraží moc, ani málo. Tak akorát, aby vám nebylo horko. Nejhezčí je to tu na jaře nebo v létě, kdy je tráva trochu mokrá od rosy a děvčata v ní běhají bez bot.

,,Konečně!'' Vydechne si Rudovláska, hodí tašku na zem a rozvalí se na jeden kořen.

Ivet udělá to stejné. ,,Chybělo mi to tu.''

Chvilku si povídají o svých zážitcích z prázdnin. Obě koukají do koruny stromu.

,,Petůnie se mnou stále nemluví... Nemám jí to za zlé, ale ráda bych věděla alespoň něco z jejího života, ať už známky ze školy, nebo o klukách. Ale nevím nic, vůbec nic.''

,,Neboj, třeba jí to dojde. Já mám štěstí, že nemám sourozence. Je mi tě opravdu líto. Tohle bych nedala.''

,,Snad to pochopí brzy.''

,,Nelam si s ní hlavu.''

Lily jen přikývne a vyzuje si boty. Zvedne jedno obočí směrem k Ivet a ta hned zareaguje. Obě se rozeběhnou do jezera. Je teprve začátek podzimu, a tak se dá klidně koupat.

--------------------

Je okolo pěti hodin a Zrzka s Blondýnkou si vykračují okolo jezera. Lily má z vlasů udělaný dlouhý ohon, který má stále mokré konečky. Zato Ivet si udělala vysoký drdol a teď není ani trošičku poznat, že se koupaly.

,,Za chvilku je večeře...'' Konstatuje Ivet.

,,Mám hlad jako vlk. Nejvíc mám dnes chuť na ta pečená křidélka.'' Rudovláska se olízne.

,,Mňam! Ja si dám tedy Krocana s těmi křupavými brambory. Snad si Poberti teď večer rozmyslí, jak přijdou. Myslím se, že hlad mít budou.'' Obě dvě se tomu zasmějí.

,,Zastavíme se jen na pozdrav k Hagridovi?'' Napadne o chvilce Lily.

,,Proč ne?''

Za chvíli už klepají na dveře malé chaloupky.

,,Lily! Ivet! Rád vás vidim! Poďte dál.'' Poodstoupí obr, aby mohly dívky vejít. ,,Máte štěstí, zrovna si dělám čaj.''

Hagrid nalije tmavě zelenou tekutinu z konvičky do tří hrnků. Dva malé postaví před studentky a svůj 'hrnec' postaví před sebe.

,,Tak co? Ani ste za mnou ještě letos nebyly. Vono se něco stalo?'' Strachuje se.

,,Popravdě stalo, Hagride.'' Začne Rudovláska, přičemž Ivet znechuceně kouká na svou smradlavou tekutinu v hrnku. ,,Tady Ivetka se nám hned první týden ocitla na ošetřovně...''

,,Cože? Mluvte!'' Vypadá jako největší drbna hradu. Lily s Ivet mu řeknou úplně vše.

Když si to vyslechne je rozzlobený. Dívky rozhodnou, že jediné, co ho zase uklidní, je ten výhled nad jezerem, který často sledovali společně.

Vyjdou ven z chatky a sednou si na tři pařezy směrem k jezeru. Obloha pomalu nabírá růžové barvy. Mezi dvěma horami za vodou je žhavé slunce. Je žluté jako nejhezčí pampelišky z Lilyina dětství.

Za vesnicí, ze které pochází, se rozprostírá obrovská louka. Na jaře je vždy plná kopretin, sedmikrásek a pampelišek. Když byly s Petůnií malé, běhaly spolu po trávníku bez bot. Vzpomíná si na jeden den, kdy se se u ní začala projevovat magie. Petůnie zrovna pletla věnec z takových zmenšených žlutých sluníček. Rudovláska vzala do ruky jednu ze sedmikrásek. Ta se ale místo volného ležení na ruce maličko vznášela. Dívka se rozhodla ukázat své sestře, co dokáže. Lily se vyroní jedna slza a hned jí následuje další. To byl ten den, kdy se jejich vztah nadobro rozbil.