Neviditelná- HP FF

Část 10.- Znamení zla

Jeden z domů v Godrikově Dole právě opouštějí čtyři osoby. Tři mají na sobě stříbrné masky a ta poslední schovává obličej ve tmě kápě.

,,Mosmorte!" Vykřikne jeden neznámý s maskou. K nebi z jeho hůlky vystřelí několik zelených jisker.

,,Výborně Antonine. Koukám, že jsi dal na mé rady." Ozve se slizký hlas stínu. ,,Brzy budeš mít své tetování. Poslední ročník Bradavic, že?"

,,Ano, děkuji pane." Odpoví Dolohov.

Nad domem se nyní vznáší zelená lepka s hadem. Na první pohled je vidět černá magie. Had se hýbe a prolézá pusou lepky.

,,Pryč odtud..." hned po vyřknutí této věty se ozvou čtyři prásknutí, které oznamují přemístění.

V domě blikají některá světla a profukuje skrz vítr. Většina oken je rozbitá, dokonce ani vchodové dveře nejsou v celku. Panuje zde pochmurná atmosféra.

Po několika minutách se sem přemístí nejméně deset osob. Všechny mají na hábitech znak ministerstva kouzel a v ruce připravené hůlky. Tuší ale, že jdou pozdě. Dovnitř jich jde pět, zbytek prohledává zahradu.

Hned za dveřmi leží mrtvý muž kolem čtyřiceti let. Má podříznuté hrdlo. Zaměstnanci tělo překročí a pokračují dále. V kuchyni je velmi mladá žena. Má z ruky vypadlou hůlku a vytřeštěné oči hrůzou. Jistě byla zabita smrtící  kletbou. V obýváku je hned pět mrtvých osob. Majitelé domu si zde nejspíše dělali nějakou oslavu narozenin, jelikož jsou všude barevné popraskané balónky. Dva muži s ženou očividně chvíli bojovali, ale ne dostatečně. Po přemístění těl ke kontrole na pitevnu k Mungovi se přesunou do horního patra.

Všichni doufají, že dolní patro je vše. Opak je bohužel pravdou. Žena, která kontrovala své batole v postýlce, leží na zemi mrtvá po viditelných křečích. Dítě v posteli je bez hlavy. Ani se na to nemohou koukat. Dva se rozhodnou prohlédnou ještě zbytek místností.

V jedné koupelně leží uprostřed dívka, která mohla vyjít zrovna ze školy. Půlku jejích černých vlasů jí vytrhali a asi dlouho ji mučili kletbou Cruciatus. Je na živu, jen ale leží na zemi a kouká na bílý strop. Nevnímá ani volání a ani dotyky. Zbláznila se.

----------

Ráno se Blondýnka ve své posteli probudí s kruhy pod očima. Její sny byly plné lepky nad domem, který večer viděla. Říká si, jestli někdy v Bradavicích bude mít den volna. Nakonec se ale rozhodne, že se nebude litovat, protože tím ničemu nepomůže.

Zvedne se pomalu do sedu a vydá se do koupelny. Nakračuje na dřevěná prkna pomalu, protože její spolubydlící ještě spí. Stále ještě nenapsala dopis rodičům, a tak celou dobu ve sprše přemýšlí, jestli jim o všem bude psát. Pak si vyčistí zuby. To už jí klepe na dveře spolužačka.

,,Dělej Ivet, musím ještě taky do sprchy!" Volá Mia přes dveře.

,,Jo, už jdu!" Zavolá Ivet nazpět. Šplíchne si vodu do obličeje a otevře.

Vezme si u sebe v kufru pergamen, brk a obálku. Jde do společenské místnosti, která je skoro prázdná, a sedne si k jednomu ze stolů. Namočí svůj brk a napíše dopis.

Ahoj mami a tati,
Doufám, že se máte dobře, já totiž ano. Nic se tady neděje, jen se učíme a učíme. Uklouzla jsem jednou na chodbě, a tak jsem chvilku ležela na ošetrovně. Nebojte, madam Pomfreyová se o mně postarala moc dobře. Skoro tři dny jsem tam musela zůstat, ale jinak jsem v pořádku. Začala jsem se bavit s novými lidmi a  nejsem tak moc sama jako dříve. Lily mi se vším pomáhá a její spolužáci z Nebelvíru taky.
Mám vás ráda,
Ivetka.

Zalepí obálku a vydá se do sovince. Hned, co vyjde ven z koleje narazí do nějakého člověka, který stojí hned za tajnými dveřmi ve zdi.

,,Promiň, já jsem nechtěl..." omlouvá se hned Remus.

,,To je dobrý. Co ty tady?" Usměje se Ivet.

,,Jen jsem s tebou chtěl mluvit." Začervená se Nebelvír.

,,Jasně, zrovna mám namířeno do sovince, takže můžeš jít se mnou." Odpoví mu. ,,Co máš na srdci?"

,,Víš, máme ten plánek a já... Tak trochu jsem včera večer koukal po Bradavicích a u Brumbálovy pracovny jsem narazil na tvé jméno."

Ivetka se zastaví. ,,Asi chyba." Odpoví po chvilce napětí.

,,Ten plánek nemá chyby."

,,Lže, byla jsem ve společenské místnosti." Odsekne prostě.

,,Nikdy nelže, Ivet." Posmutní Remus. ,,Proč mi neřekneš o co jde? Třeba... Třeba by se ti ulevilo."

,,Promiň, ale ty mi taky neříkáš vše. Už musím..."

,,Počkej, sovinec je na druhou stranu!"  Volá na ní chodbou. Ona se otočí a projde kolem něj se zabručením.

---------------

Ivetka hledá v sovinci schopnou sovu, která donese její vzkaz až domů. Nakonec se rozhodne pro tmavého výra se žlutýma očima. Dá mu obálku do zobáku a pohladí ho.

,,Tak leť, ať jsi tam brzy."

Sova zatřepe křídly a blondýnka se opře o jedno z oken. Pozoruje, jak se dopis ztrácí v dáli.

Po chvilce se vrátí zpátky do pokoje a čte si učebnici lektvarů. Najednou se uprostřed pokoje něco pohne. Ivet se lekne a přimáčkne se ke zdi. Neviditelný plášť se odkryje a pod ním je Lily.

,,Vylekala jsi mě!" Oddechne si Ivet.

,,Chtěla jsem tě vidět a na snídani jsem tě nenašla." Pokrčí zrzka rameny. Ivet ani nedošlo, že vynechala nejdůležitější jídlo dne.

,,Já jsem tam byla..." snaží se vybruslit.

,,Kdy prosím tě?" Nezvedne zrzka obočí. ,,Byla jsem tam jako jedna z prvních a odcházela jsem jako poslední, protože jsem myslela, že spolu něco podnikneme. Nemusíš mi lhát, víš to přeci."

Blondýnka sklopí hlavu dolů a kývne na souhlas.  ,,Promiň. Co podnikneme?"

,,No to nevím." Zasměje se Lily. ,,Co si třeba užít jeden z posledních hezkých dnů na školních pozemcích?" Navrhne.

Blondýnky modré oči se zalesknou. ,,Beru."

Vyjdou ven a rozloží modrou deku na trávník. Obě dvě mají v ruce knihu a čtou si asi půl hodiny. Nato přijdou Poberti a vyruší obě z příběhů uvnitř.

Ahoj, vítám vás u nové kapitoly 😇 zase vám musím poděkovat za obrovský boom (heh, boom 😂) hlasů a přečtení 💕 moc to pro mě znamená, díky ještě jednou 😊
Další věc, kterou jsem vám chtěla sdělit, je, že je venku už druhá kapitola mého nového příběhu ❤️ jedná se o lehký horor s názvem Neznámý a budu mooc ráda když si ho na mém profilu najdete a přečtete 😍
Mějte se krásně a napočtenou u další kapitoly 🖤