Neviditelná- HP FF

část 4. - Where are you now?

Se slzami stále stékajícími po tváři si lehne na postel v ložnici Havraspárských dívek letošního čtvrtého Ročníku. Ložnice je zatím prázdná, jelikož všechny holky, které zde s Ivetou přes rok spávají se ve společence chlubí novými brky.

Žádná z nich netuší, jaké utrpení teď prožívá. Nejraději by se vrátila o rok zpět, kdy stáli s Davidem ve společence a domlouvali nějakou lumpárnu. Oni dva a Poberti se stále předháněli... Nikdy nepochopila, proč je zařazena do Havraspáru, když si mnohem více rozumí s Nebelvíry.

Pomalu usíná ještě oblečená v hábitu. Slané potůčky již přestávají téci a vzlyky také ustávají. Jak moc jí chybí...

-------------------------------------------------------------

„A mám si tedy na dnešní Jasnovidectví vzít zelený, nebo fialový pergamen?" vzbudí Ivet hlas její spolubydlící Suzan.

Odkopne naštvaně peřinu a jde do koupelny vyčistit si zuby a udělat hygienu, kterou večer zanedbala. Blond vlasy jí nyní trčely do všech stran.

-Už se těším na Lily... Tyhle holky jsou vážně na zabití.-

Svazuje si vlasy do drdolu. Vleze do sprchy a pouští na sebe proud vlažné vody. Slané kapičky z očí jako pomněnky se mísí s vodou ze sprchy. Je jí jedno, jestli stihne snídani, nebo ne. Je jí jedno, jestli ji všichni budou pomlouvat. Jediným důvodem, který jí jedno není, je Lily. Vlastně to hlavně kvůli ní jela znovu do Bradavic.

Tekoucí voda už začíná být ledová, a proto Ivet vylézá ze sprchy. Dobře si tam vždy popřemýšlí. Stoupne si před zrcadlo a češe si svou blond vlnitou hřívu. Poté si čistí zuby.

Jemně se namaluje a už pádí do Velké síně. Nepočítala s tím, že snídani stihne, ale kupodivu se spletla.

Oranžová barva jí z ničeho nic zakryje oči.

„No konečně Ivet! Kde jsi tak dlouho byla?" Rudovláska ji obejme.

„Zaspala jsem, Promiň."

„Tobě vše odpustím. Pojď, půjdeme si dát ty poslední čokoládové donuty." chytí ji za ruku a táhne ke stolu Nebelvírských.

„Dnes první den. Taky se tak těšíš?"

„Moc ne, jelikož jsem si nestihla předem přečíst učebnici lektvarů. Dnes po obědě mám dvě hodiny volno. Budu se muset zastavit v knihovně a napravit to." Blondýnka konečně přišla na nové myšlenky.

„Jé, ty se máš! V pondělí mám volno jen před obědem. Achjo! Společné hodiny máme až ve středu!" Zděsí se Lil.

„Sakra! No, my dnes máme třetí hodinu se Zmijozelem. Věř mi, že se moc těším." řekne Ivet ironicky. „Už budu muset jít."

„Vždyť jsi snědla sotva půlku toho donutu!"

„Už nemám hlad." mrkne na ni a ztrácí se ve vstupní hale.

Nohy jí míří ke klepadlu, najednou ale narazí do tvrdé hrudi.

„Pr... Promiň, já..." zakoktá a kroutí hlavou se zavřenýma očima.

„To je v pořádku, Ivet. Děje se něco?" uslyší sametový hlas.

Otevře své modrásky a podívá se do jeho šedivých. Srší z nich starost.

„Dobře. Ne, nic se neděje, jen... Jen jsem moc chvátala a nekoukala na cestu." odtrhne oči od jeho. „Díky Remusi." zacukají jí koutky a už peláší dále.

Nohy se jí pletou, ale po chvilce se už ocitá ve své ložnici. Roztřesená si sedá na postel a skládá hlavu do dlaní.

-Nezvládnu to. Jsem nula. Větší nula než jsem myslela. Před Lily se předvádím, jak jsem silná, ale ve skutečnosti bych si nejraději vyrvala srdce...-