Neviditelná- HP FF

Část 8.- Konzultace s ředitelem

Ivet se probudí na ošetřovně. Sama. Zase.

Chvíli přemýšlí nad tím kolik je hodin, jak dlouho spala a jestli za ní její přátelé vůbec přišli. Najednou se před mokrým oknem, do kterého celou dobu kouká, zjeví madam Pomfreyová.

,,Ale! Kdo se nám tu probudil?"

,,Jak dlouho jsem spala?" musí se zeptat.

,,Necelé dva dny. Brzy vás pustím. Udělám vám ještě čaj a pak hurá za přáteli. Kdyby neměli vyučování, tak by tu snad proseděli celou dobu. Hlavně pan Lupin." Mrkne na ni a jde někam do zadní části pokoje. Blondýnka se začervená. Opravdu sem chodil kvůli ní tak často?

Za okamžik už je ošetřovatelka zpět u postele. Tác s čajem pro Ivetku, který ještě před chvílí nechávala levitovat svou hůlkou, postaví na stoleček.

,,Vypijte to. Bude vám ještě lépe. A málem bych zapomněla, že se máte zastavit k panu řediteli. Chce si s vámi promluvit o těch halucinacích. Heslo je Karamelové bonbóny." Až teď si Havraspárka uvědomila, proč tu vlastně leží. Snaží se co nejrychleji do sebe nalít čaj vychlazený na ideální teplotu kouzlem. ,,Uklidněte se. Nic vám neuteče." To už má ale Ivet vypito a vrací hrníček na tác.

,,Děkuji mockrát." Stihne ještě říct. Popadne své věci a řítí se ven z ošetřovny.

Na chodbě je prázdno, a tak si dovolí běžet. Je šťastná, že už může být venku z postele. Dokonce si několikrát i poskočí.

U ředitelny vyřkne heslo a vejde k orlovi. Už tady několikrát byla, hlavně kvůli průšvihům s Davidem. V tu chvíli kdy na něj pomyslí ji píchne u srdce. Zaklepe na obrovské dveře. Za nimi se hned ozve jasné 'Dále' a Ivet vstoupí.

,,Vítám vás, slečno.'' Řekne muž ve velkém křesle za stolem a pokyne jí na o něco menší křeslo před ním. ,,Poraďte se.''

Ivet poslechne. Okamžitě se do pohodlného křesla zapustí. Její nohy ani nedosáhnou na zem.

,,Tak, řekněte mi prosím o čem se vám zdálo. Můžete klidně pomalu. Jste omluvena že všech dnešních hodin a máme tedy dost času. Chápu, že je to asi těžké.''

,,No,'' Ivet najednou nemá slov. Celá se třese.

,,Nádech a výdech. Poté to půjde lépe, věřte mi. Jen chci vědět co se s vámi děje.'' Podívá se na ni muž přes své zlaté brýle.

Udělá, co jí radil a hned má čistší hlavu. Teď přišlo i dilema, jestli mu říct o tom druhém snu, kdy byla pro ostatní neviditelná. Rozhodne se pro ano.

,,Víte, když jsem se ráno probudila, tak jsem se cítila jinak. Jako v nějaké bublině, kde slyším jen tlumeně. Jako kdybych měla nějaké zacpané uši.''

,,Asi moc magie v prostředí. Dále?''

,,Nemyslím si, že to bylo magií, protože mě nikdo neviděl a já jsem mohla projít všemi dveřmi aniž bych je otevřela. Jen jsem prostě prošla. Ale zdí jsem nemohla jen tak projít. Nechápu to...''

Brumbál zpozorní a opře se o svůj stůl. ,,Zajímavé. Pokračujte prosím.''

,,No... Pak jsem šla k nebelvírské koleji. Potkala jsem tam Poberty i Lily s nějakými děvčaty z nižšího ročníku. Mluvila jsem na ní, ale neslyšela. Jen cítila lehký vánek.'' Ivet na prázdno polkne. ,,Bála jsem se. Hodně. Nevěděla jsem, co se děje ani jestli takhle zůstanu.'' Začíná se jí klepat hlas.

,,To je v pořádku, vemte si tady čokoládovou žabku. Na uklidnění. Za chvilku budeme pokračovat.'' Blondýnka si tedy sladkost rozbalí. Na kartě je sám Albus Brumbál. Jako živý.
,,Tyto sladkosti miluji. Jsou tady kvůli studentům, ale neříkám, že si občas jednu dvě nesním sám.'' Mrkne na ní s úsměvem na rtech.

Po nějaké té chvilce se vrátí ke konzultaci.

,,Nevím ani jestli to byl sen. I když, co jiného by to mohlo být?'' Obrátí se s otázkou na ředitele.

,,To netuším, slečno. Mohla to být nějaká zvláštní kletba, ale o žádné takové jsem nikdy neslyšel. Mám pocit, že jste... jiná. Nebyl to sen. Máte nějaký dar. Zatím to nechápete, vy ani já, ale je ve vás něco, co nelze popsat. Je to magie, tím jsem si jist. Brzy pochopíme více, teď se teprve vyvíjíte.''

,,Ano, pane.''

,,A to byl ten sen, který se vám zdál stále dokola?''

,,Ne, ten byl o něčem úplně jiném. Když jsem si potom šla lehnout, tak to přišlo. Ocitla jsem se v lese. Zase v ten den loňského roku. S Davidem.''

,,Proboha...'' vydechne profesor.

,,Jenže jsem nebyla tou osobou vedle něj, byla jsem Iveta ukrytá ve větvích stromu a čekající na něj. Až přijde a budu moci vystřelit ten trn. Pak jsem ho vystřelila a spokojeně jsem se usmívala. Pane profesore, jestli se mi tenhle sen bude zdát pokaždé, když se projeví můj 'dar', tak to nezvládnu.''

,,Slečno Trellová, zatím nevím, co s vámi doopravdy je, a proto nemohu posoudit, jestli se vám bude o vašem nejlepším kamarádovi zdát i nadále. Pokud se tak ale stane a vy budete zase mimo jako před pár dny, budeme vás muset poslat k Mungovi.''

Ivet se zhrozí. ,,Žádný strach. Jděte za kamarády, určitě už se po vás shání.''

Havraspárka se zvedne a slušně se s ředitelem rozloučí. Pak vyjde dveřmi ven.

--------

U schodů se hned srazí se svou nejlepší kamarádkou.

,,Hledala jsem tě! Konečně jsi v pořádku.'' Obejme ji Zrzka.

,,Jo, byla jsem u Brumbála. Chtěl se mnou o tom mluvit.''

,,Dnes je venku hezky, jdeš na oběd a pak k jezeru?'' Snaží se Ivet přivést na jiné myšlenky.

,,Bezva nápad.''

Vydají se do Velké síně. Všechny stoly jsou plné jídla a studenti různých kolejí si pochutnávají než budou muset na další hodinu. Lily má dnes už volno. Obě si sednou k Nebelvíru. Oči všech sedících se stočí k Ivet.

,,Cítím se tu jako vetřelec.'' Zašeptá směrem k Lily a na svůj zlatý talíř si dává kuřecí stehno s rýží.

,,Ignoruj to.''

Po chvilce ale už nekoukají na ní. Koukají na velký příchod slavných Pobertů. Sirius jde první s hůlkou vzhůru a malým ohňostrojem tryskajícím ven. James hned po něm udělá hvězdu a pak se směje na celé kolo. Pak jde Remus, který se směje a háže kolem sebe bouchající petardy. Když si všimne Ivet okamžitě nechá házení a usmívá se od ucha k uchu. Jako poslední se valí Peter. Jeho ruka je plná malých balíčků, které podává lidem okolo.

Přes celou místnost se ozve rozčilená McGonagallová. ,,Black, Potter, Lupin a Petegrew do mého kabinetu.''

,,Paní profesorko, ale my potom už nebudeme mít jídlo!'' Vypálí drze Sirius a Jamesovi se objeví lumpárnické jiskřičky v očích.

,,HNED!'' Zavřeští a už k nim jde svým naštvaným rychlým krokem. Sirius a James si rychle vezmou pár buchtiček z nejbližšího stolu a jsou vyvedeni hůlkou jejich profesorky. ,,Já vám dám, tohle neni žádný holubník! Co vás to napadlo? Ještě není ani Silvestr! Já vám dám, jen počkejte!''

Z chodby se pak ozývá už jen 'Au', které Poberti vydávají kvůli jiskrám McGonagallové.

-------
Vítám vás u další kapitoky. Zase uplynula nějaká ta doba. Omlouvám se. :D

Vy jste mě ale neskutečně prekvapili! Přes 800 přečtení? :O WOW, miluju vás, fakt! <3 Jsem ráda, že se někomu příběh líbí :)

Děkuju moc a napočtenou u další kapitoly <3