Odlišná

Projekt 4

-ASHLEY-

,,Další dávku!"
,,Ale pane! Je jediná, která tento projekt přežila!"
,,Pokud žije ještě do teď, tak to přežije i do konce!

O 10 dní později...

,,Tady máš jídlo." zvedla jsem hlavu a podívala jsem se na ženu, která mi podávala skrze dvířka nějakou směs, kde byly určitě i nějaké prášky.
Ale pravda byla, že jsem měla hlad.
Proto jsem se tedy pomalu postavila a udělala krok k ní, avsak tělem mi prošlehla nehorázná bolest, a tak jsem si radši znova pomalu lehla a hlavu si položila na tlapy.
,,Měla by ses najíst. Už od dne, kdy projekt skončil jsi nic nesnědla."
A záleží na tom?
Stejně do mě perete prášky, abyste zjistili kolik mi zbývá dní než zemřu.
Zavrčela jsem a ona se jen zvedla, vzala talíř a odešla pryč.
Začínalo mě to tu dost štvát.
Už chci pryč.

-LUCAS-
Čekal jsem v autě než mi blikne zelená.
Nakonec se tak stalo a já se mohl posunout dále.
Jel jsem kolem jedné firmy, kde jsem měl schůzku s hlavním vedoucím.
Zaparkoval jsem své černé Ferrari a vystoupil jsem.
Rozhlédnu se kolem sebe a upravím si tmavě modrou košili, nasadím si černé zrcadlové brýle a až pak jsem se rozešel po schodech do hlavní budovy.

,,Ah, vítej, Lucasi. Díky, že jsi dorazil. Konečně jsme dokončili ten projekt!" podal mi papíry a když jsem je otevřel, tak všiml jsem si obrázku velkého bílého tygra.
,,To je ten jediný projekt, který přežil?" prohodím tak trošku bez zájmu a papíry mu znova vrátil.
,,Nejsi snad nadšený? Spolupracoval jsi s námi a taky nám dost pomohl. Díky tvým penězům jsme mohli kupovat léky a tím ji udržet při životě." zastavil jsem se u dveří a podíval se na něj.
,,Za nimi je ona?" pouze kývl hlavou a otevřel  velké kovové dveře.
Když jsem vešel dovnitř, pocítil jsem dezinfekci. Bylo to nechutné. A také jsem nenáviděl tuhle místnost všeobecně.
Dělal jsem to jen pro prachy.

Došel jsem ke kleci, kde ležela bílá koule.
Nebyla jako obyčejný tygr s pruhy. Ona byla jenom bílá.
Jako sníh.
Až na ty drobné jizvy po těle byla nádherný projekt.

,,Co s ní máte v plánu do budoucna?" zeptal jsem se ho a on se na mě jen podíval a usmál se.
,,Buď budeme pokračovat dokud nezemře a nebo ji prodáme."
,,Tak moment. Vy ji chcete udat? Je to živý tvor a má nějakou tu cenu to ano, ale oni ji zabíjí jen kvůli její kůži." začal jsem zvyšovat hlas.

,,Tohle už není tvoje věc, Lucasi. Peníze ti pošleme do tří dnů. Více od nás nečekej."

Naposledy jsem se na ni podíval než jsem odešel pryč.

-ASHLEY-
Slyšela jsem hlasy. Ocas jsem si stočila k boku a poslouchala je.
Někdo se zmínil o tom, že jsem živý tvor. Kdybych mohla, tak se zasměju.
Nakonec jsem tedy zvedla hlavu a podívala jsem se na dost vysokého může v obleku.
Sledovala jsem je a když se na mě podíval, zahlédla jsem v jeho očích něco jako soucit nebo tak něco.
Nakonec odešel a já tu zůstala s tím doktorem.
Klekl si na bobek a podíval se na mě.
,,Víš projekte 4. Máš něco více v sobě. Ty emoce a to jak myslíš jako člověk. To jsme do tebe nedali. Dali jsme do tebe něco více. DNA bílého tygra."
Tak moment?
Já jsem byla člověk?
,,Až na to že se náš projekt trošku zkazil a nejsem si jistý jestli se tvá lidská podoba někdy dokáže probudit znova."
Já byla člověk?
Já jsem měla rodinu?
Možná ji ještě mám!
Musím odtud zmizet!

Prudce jsem se posadila a boky jsem narazila do mříží, ale bylo to k ničemu.
Opakovala jsem to stále a stále dokola.
,,Je to k ničemu projekte 4." narovnal se a odešel.
Sledovala jsem jeho záda a stále jsem čekala než nezavře a nezhasne. To znamenalo, že jsou všichni pryč doma a já tu jsem sama.

Ale dost mě překvapilo, když jsem zaslechla kroky k mé kleci.
Zvedla jsem unaveně hlavu a zadívala jsem se na muže.
Byl to ten z odpoledne.
,,Buď v klidu. Já ti pomůžu od tuď a ty mě nesežereš jasně?" to ti slíbit nemůžu.
Začal něco dělat s mřížemi než to cvaklo a dveře nebo spíše mříže se otevřeli.
Vyšla jsem ven a napřímila jsem se. Sledovala jsem ho jako svou oběť.
,,Zůstaň tady."
Cože?
Teď jsi mi řekl, že mi pomůžeš a že můžu od tuď utéct!
Ten chlap se neumí vůbec rozhodnout!
Ale i tak jsem tam stála a ve tmě ho sledovala jak bere že stolu nějaké papíry.
Přešla jsem k němu a zvedla jsem se na zadní a sledovala ho. Bral nějaké papíry a když se otočil přišlo mi že sebou cukl.
,,Neděs mě." rozeběhl se směrem ke dveřím a já i když jsem nechtěla tak jsem se za ním rozeběhla.

Když jsme vyšli ven všimla jsem si velké dodávky.
Do toho nevlezu.
,,Tak šup. Ať už jsme pryč."
zavrčela jsem a vlezla si tam když mě začal tlačit za zadek.
Sedla jsem si do prostřed auta a začala jsem mručet.

-LUCAS-

Pomohl jsem ji odtamtud a teď se jí snažil nasoukat do kufru. Byl to takový menší náklaďák, takže by se tam vešla v pohodě.
A

le nechtělo se jí tam. Proto jsem ji musel začít tlačit na zadek aby se vůbec rozešla někam a my mohli odtud vypadnout.
Konečně tam byla a já mohl zavřít a jít si sednout,  než jsem nastartoval a vyjel z parkoviště.

Konečně jsme dorazili a já zaparkoval u svého domu.
Byla to spíše taková větší chatka.
Otevřel jsem kufr a podíval se na její bok.
,,Budeš tady snad i přes noc?" Samozřejmě mi neodpověděla.
No... nechal jsem tedy otevřeno a šel jsem dovnitř.
Nechal jsem otevřené i dveře a šel jsem si lehnout do postele.
Byl jsem až moc unavený.

°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°°

Na obrázku máte Projekt 4 jak vypadá bez těch pruhů.
Jinak další díl se pokusím vydat zítra 🌕❤