Random (Liam Payne CZ)

Ježiši! Zděsila jsem se při pohledu do zrcadla. "Jsi tlustá a hnusná, proto nemáš kluka a kamarády!" křičel hlas v mé hlavě a má pravdu. Jsem ošklivá a tlustá, musim zhubnout!

***********

Takhle to bylo dřív, už mi došlo že asi něco není v pohodě když mi všichni říkají ať ztloustnu. Pořád slyším hlasy ale naučila jsem se je z části ignorovat. No kromě toho se nic nezměnilo, pořád se se mnou nikdo nebaví a pořád jsem ta divná ale teď ještě k tomu anorektička. Ano, přesně to jsem, říkáte si co na to rodiče ? Màma děsně vyšiluje z toho jak jsem hubená, dokonce už jsem i navštívila pár center pro lidi s poruchou příjmu potravy nebo psychologa. Táta na tom byl asi tak stejně jako máma akorát se snažil to skrýt a brácha byl vyvedenej z míry, totálně, on totiž nevěděl že se se mnou nikdo nebaví, je o ročník výš a je dost oblíbený tak se to k němu prostě nedoneslo.

*********

"Crr crr" zazvonil mi budík, já otevřela oči a vstala. Moje hubené a ochablé tělo kráčelo pomalým krokem do kuchyně. Nikdo v kuchyni k mému překvapení nebyl. Všimla jsem si lístečku na kuchyňské lince.

Jsme v práci, vrátíme se pozdè. Oběd i večeři máte v ledničce.

- Máma s tátou

Skvělý takže budu zas peskovaná od bratra kvůli jídlu. No nic. Vzala jsem si k jídlu jogurt s nadějí že to později nevyvrátím. Do kuchyně vstoupil Tom (bràcha). "Čau ségra, jedlas?" podíval se na mě podezíravým pohledem. "Jo." řekla jsem. "Dobře, budu ti věřit." řekl a já se šla oblíknout do školy. Svlékla jsem se a vzala si na sebe spodní prádlo. Můj pohled se zastavil v zrdcadle. "Jsi hnusnà" řekl hlas v mé hlavě. Radši jsem rychle zatřásla hlavou aby ten hlas zmizel - povedlo se. Rychle jsem se oblékla do džínů a trika s dlouhým rukávem, všechno oblečení na mě viselo, ale bývalo to i horší. Koukla jsem na hodiny a byl nejvyšší čas vyrazit do školy. "Jdu do školy, zatím ahoj." zavolala jsem na Toma z předsíně když jsem si nazouvala boty. "Nechceš do školy odvést autem? Sice beru i Lindsay (bráchova holka) ale.. " Mám ji celkem ráda a je fajn docela jsme si sedly ale nejlepší kámošky taky nejsme. "No asi ne, pojedu busem." usmála jsem se na něj a vyšla vstříc denní můře - školnímu autobusu.

Se sluchátky v uších jsem přišla na autobusovou zastávku. Viděla jsem pár známých lidí na pozdrav jsem jim jen kývla. Autobus přijel přesně na čas a já vstoupila dovnitř. Sedla jsem na sedadlo a poslouchala.

Cesta k mému velkému údivu proběhla naprosto v pořádku. Vystoupila jsem z autobusu a vyndala si sluchátka z uší a kráčela ke škole. Dále jsem šla chodbou do učebny matematiky, matiku nesnàším. "Ahoj hnusko." řekl Jack - kluk od nás ze třídy. Radši jsem neodpověděla a dělala že ho neslyším. Další hodiny i uràžky od Jacka a dalších jsem přežila celkem v pohodě a když jsem se vrátila domů už na mě čekal Tom v autě s tím že jedu na převážení a teď mi terprve začala opravdová noční můra.

Doufám že se Vám to líbilo, můžete dát like/comment. Je to moje první fanfiction na wattpadu takže se omlouvám když to nebude dokonalý a taky se omlovám za pravopisný chyby. :)

Muffin