Random (Liam Payne CZ)

5.Díl

Pohled Whisper

Probudila jsem se a ležela v úplně cizí posteli ?! Jenom v tričku a spodním prádle ?! Unesl mě někdo ?! Já se s někým vyspala ?!?! rychle jsem zkontrolovala místo vedle sebe a oddechla si nikdo tam nebyl. Proč bych byla oblečená kdyby se se mnou někdo vyspal ? Ježiši ! Moje IQ je vážně na bodu mrazu. Počkat, ale kde to vlastně jsem ? Tak OK, zkusím havzpomínat co jsem- Jo, jsem u Liama asi , jako že 100% jsem u něj usnula. Bože já jsem taková kráva. "Hrrr." zabručela jsem zlostně nahlas a vyhrabala se z postele. Šla jsem do obýváku. Liam spal na gauči. Byl děsně a když říkám děsnè myslím désně sladkej. Nechtěla jsem ho budit a přemýšlela co dělat abych ho nevzbudila. Rozhodla jsem se že na něj budu jen tak koukat jak spí. Je totiž jak už jsem říkala děěsně slaaaadkej !

Po asi půl hodině jsem začínala mít hlad (!!!). Potichu jsem šla do kuchyně s tím že třeba udělám palačinky. Vařit moc neumím ale palačinky snad zvládnu. Připravila jsem si ingredience a začala dělat palačinky. Když bylo těsto (fakt nwm jak to mám nazvat ale je to prostě ta hmota na palačinky :D ) na palačinky hotové začala jsem uklízet věci ku podivu to Liama nevzbudilo. Při uklízení jsem zapla sporák a dala na něj pánev kterou jsem polila trochou oleje. Zrovna jsem uklízela cukr (byl ve velké, těžké, skleněné dóze.) a dávala ho do poličky jenomže to už jsem to nevydržela a pustila těžkou dózu která roztříštila na tisíc kousků. Trošku jsem uskočila (pozdním) leknutím a zarazila jsem si střep do nohy. Rychle jsem se otočila a vypnula sporák abych se ještě nespálila. Tohle Liama určitě probudilo ! Doprdele ! Musím být taková kràva ?! Podívala jsem se směrem k obýváku a tam byl Liam jenom v boxerkách a tričku. Už chtěl jít ke mè ale já ho zastavila "Nechoď sem, já to uklidím. " řekla jsem, sehla se a začala ty největší střepy sbírat rukou. O jeden jsem se řízla a bolestí jsem sykla. Liam si toho všimnul a opatrně kráčel ke mě. "Já- promiň ještě si spal a já tě chtěla překvapit ale ta dóza byla těžká a já ji neunesla, promiň já-já ji zaplat-" nenechal mě domluvit. "To je dobrý. Vůbec to nevadí." usmál se na mě. "Jsi v pořádku ?" zeptal se mě. "No mám jenom zaražený střep v noze, to bude v-" opět mě přerušil ale tentokrát mě vzal do náruče a nesl do obýváku. Opatrně mě posadil na gauč."Zůstaň tady, hned jsem zpátky." řekl s obavami v očìch. "Ale-"Liam se na mě podíval a já okamžitě splapla. Odešel. Po chvíli se opět objevil ve dveřích do obýváku s lékárničkou. Přisedl si ke mě a otevřel lékárničku. Podíval se mi na nohu konkrétně na kousek skla v ní. Vzal pinzetu a sklo vyndal. Sykla jsem bolestí. "Promiň." omluvil se hned. Usmála jsem se na něj. "Teď to štípne." řekl a na ránu mi dal dezinfekci. Děsně to štípalo ale po pár sekundách začala účinnost dezinfekce vyprchávat až byla pryč. Vzal obvaz a moji nohu si položil na stehna. Začal mi obvaz otáčet okolo mé nohy. Když už jsem byla "ošetřená" Liam se zvedal k odchodu aby lékárničku vrátil zpět. Rychle jsem ho chytla za zápěstí. "Děkuju." řekla jsem a jemu se oči zaleskly šťestím. Zase si sednul a tentokrát blíž ke mně. Začal se ke mně přibližovat a já se zahleděla do jeho čokoládových očí. Byl  snad krásnější než v nemocnici. Naše rty se skoro dotýkaly. Políbil mě a já cítila dosud neznáme motýlky v břiše. Spolupracovala jsem. Nejdřív to bylo ostýchavé a něžné ale teď se naše polibky staly vášnivějšími. Přítáhl si mě blíž k tělu. Začal mě líbat na krku a mě to začalo docházet. Teď se tady líbám s někým koho ani neznám. "Liame." "Hm." "Přestaň." "Ehm." políbil mè ale já se od něj odtrhla, vrazila mu facku a odskočila od něj.  Já jsem ho uhodila. Překvapeně ale soucitně na mě koukal a držel se za tvář. "Já-já promiň nechtěla jsem-ne-nechtěla jsem tě praštit. Já-já t-to jen-jenom nechtěla ta-takhle.." rozbrečela jsem se. Já jsem seděla v rohu gauče objímajíc si rukama nohy a brečela. On si  dal hlavu do dlaní. Asi mu došlo že jsem ještě panna. "Já promiň nevěděl-." "Jak bys to mohl vědět ?" "Stejně promiň. Já- promiň nevěděl jsem to jinak bych- myslel jsem že když je ti 16-." "Není mi 16." podívala jsem se do země. Lhala jsem protože by si mě nevšiml. Jsem jenom malá kráva. "Co-cože ?" "Je mi 3 měsíce 14. Já jsem musela, musela jsem ti lhát. Nechtěla jsem ale musela jsem. Jinak-" "Jinak co ? Prosím tě běž pryč a zapomeň na tohle všechno." řekl a mě to vyrazilo dech. No i když co jsem čekala. "BĚŽ!" zařval až to ve mě hrklo. Rychle jsem běžela do jeho ložnice a převlíkla se. Jeho tričko jsem nechala ležet na posteli. Vyběhla jsem z ložnice a před vchodovými dveřmi jsem se naposledy ohlédla. Liam seděl na gauči, měl hlavu v dlaních a celé jeho tělo třáslo vzlyky. Bylo mi ho líto. Vyndal hlavu z dlaní a otočil na mě svůj ubrečený pohled. "Běž ! Vypadni a už se nikdy nevracej !!! " Zařval a mě to vehnalo slzy do očí. Otevřela jsem dveře a zabouchla. Teprve teď mi to došlo i za ten jeden den jsem se do něj zamilovala. Rozběhla jsem se ven z tohohle domu. Bylo okolo 10 hodiny ranní a na ulicích bylo na tuhle hodinu celkem málo lidí. Najednou začalo ze zatažených mraků pršet. Vzpoměla jsem si na to jak jsme Liamem utíkali deštěm rozbrečela jsem se na novo.

Jen tak jsem seděla na lavičce v dešti a brečela. Byla jsem tady tak něco okolo hodiny. Bylo zvláštní že mi ani nikdo nevolal. Rozhodla jsem se jít domů. Šla jsem pomalu. Došla jsem k domu a strčila klíč do zámku. Odemkla jsem a šla do kuchyně kde byl lísteček.

Vrátíme se večer.
-Máma s tátou

Perfektní. "Brácha?" zavolala jsem do domu a nikdo se neozýval. Teď nebo nikdy. problesko mi hlavou a já běžela do pokoje. Vytáhla jsem kufry z podpostele a bleskově balila. Vzala jsem si všechny úspory a s kufrem plným věcí. Vyšla jsem z domu a zamkla.

Šla jsem ulicemi a zastavila se u kanálu. Vytáhla jsem je z kapsy kalhot a políbila je. Naposledy jsem je zmáčkla v ruce a při hodu do kanálu jsem potichu zašeptala "Měla jsem vás ráda.". Tohle jsem brala jako definitivní konec mého starého života. Zapomenu na rodinu, lidi ve škole, anorexii a Liama...

Tohle NENÍ KONEC !
Doufám že se vám to líbilo.
Like / comment / vote

Miluje vás
Muffin