Random (Liam Payne CZ)

3.Díl

Když jsme s Tomem přijeli domů rodiče nebyli doma takže jsem jim nemohla oznámit. Sedli jsme s bráchou k televizi a částečně se dívali na televizi a částečně si povídali.

Byla jsem unavená tak jsem se s přáním dobré noci vydala do pokoje pro pyžamo a poté směr koupelna. Svlékla jsem se a potom vlezla do vany. Umyla jsem se a chvili no, spíš hodně dlouho jsem zůstala ve vaně a přemýšlela o Liamovi. Nevím proč mi tak uvízl v hlavě. Je prostě dokonalej !! Když jsem konečně vylezla z vany. Ze zvyku jsem si stoupla na váhu, ukazovala tolik co v nemocnici což mě potěšilo. Moje štěstí hned vystřídal nepříjemný hlas v mé hlavě "Jsi hnusná ! Copak to nevidíš jak jsi tl-" z proslovu ho přezušil zvuk. Hudba která vycházela z mobilu. Asi jsem si ho nechala v kapse od kalhot. Na dispeji svítilo neznáme číslo. Zvednout to jsem se odhodlala až asi po 40 sekundách (:DDD)

"Halo ?"

"A-ahoj tady L-Lia-am."

"Liam ?"

"No, Li-Liam, ten z nemocnice..."

"Ehm... a co chceš ?"

"Nechtěla by sis někam vyrazit ?"

"No já tě ani neznám. Proč mi voláš ?"

"No myslel jsem že když jsi díky tomu že jsem vytíral málem spadla myslel jsem že bych ti to mohl nějak odčinit.."

"Tak dobře, kdy a kde ?"

"Tak.. třeba v parku u centra ?"

"Dobře, ahoj."

"Ahoj."

ukončila jsem hovor a pořád tomu nemůžu uvěřit, nahá jsem telefonovala s klukem kterého jsem viděla jednou a ani jsem mu nedávala moje číslo. Divný. Každopádně se musím připravit na zítřejší schůzku - nemám co na sebe. Oblékla jsem si tedy pyžamo a šla do pokoje rovnou ke skříni. Když jsem měla vybrané oblečení. Byla jsem tak unavená že jsem lehla a spala.

*********

Ráno jsem se probudila a jelikož byla sobota zůstala jsem v posteli do oběda. Když jsem si řekla že bych už měla jít jíst. Ok, měla jsem hlad. (Skvělý.) Převlékla jsem se do pohodlného, domácího oblečení které na mě viselo - ostatně jako všechno. Když jsem sešla dolů zjistila jsem že jsme s bratrem zase sami. Udělala jsem si těstovinový salát,  to mi stačí protože je to celkem těžký pro organismus aspoň pro ten můj. Když jsem to snědla podívala jsem se na hodiny. 13:55, jdu se připravit protože do parku u centra to mám celkem daleko ,ale se sluchátkami v uších tam dojdu v pohodě. Vzala jsem si na sebe černé džíny a bílé tričko s nápisem : I don't give damn! a blonďaté vlasy po ramena jsem nechala volně splívat na ramena. Namalovala jsem si řasenku a tužku. Podívala jsem se na hodiny na mobilu a ty ukazovali 14:30 - nejvyšší čas vyrazit. Sešla jsem dolů. "Jdu ven." řekla jsem a podívala jsem se na Toma který byl zabraný do děje nějakého televizního seriálu. "P-Počkej, ty jdeš ven ? S kým ?" zeptal se ohromeně. "Bys chtěl vědèt." vyplázla jsem na něj jazyk. "Prosím." podíval se na mě. "No s tím klukem co vytíral podlahu v nemocnici." zasmála jsem se, když to řeknu takhle. "Ahá nó !" šibalsky se usmál. "Hmm." broukla jsem ironicky a šla. Do sluchátek jsem si pustila písničky.

That crown on the ground.

I wish I was beside you

Let's be unpreductable

Hey ,hey ,you ,you, I don't like ur girlfriend!

Vypla jsem sluchátka, protože jsem byla u parku v centru. Rozhlídla jsem se jestli někde není. Seděl na lavičce,  měl v uších sluchátka a kýval hlavou do rytmu. Šla jsem k němu a přisedla si na lavičku. Všiml si mě a sundal si sluchátka z uší. "Promiň, nevěděl jsem že jsi tady." začal se omlouvat. "V pohodě." usmála jsem se. "Půjdem se procházet po parku ?" navrhl. "Tak jo."

V parku jsme si to užili, blbli jsme.

S Liamem jsme seděli na lavičce. Začalo se zatahovat a začala být zima. Mým ochablým tělem projel mráz a já se trošku otřásla. Snažila jsem se to zamaskovat že mi je zima. Najednou se na nás začali snášet ledové kapky deště. "Pojď jdem." řekl Liam, vzal mě za ruku a běželi jsme ulicemi které jsem ani nevěděla že existují. Po pár desítkách minut jsem se zastavila a pokusila nabrat dech. Zhluboka jsem dýchala a dech se mi pomalu vracel do normálu. Liam na mě překvapeně koukal. Pokusila jsem se o úsměv, ale zasekl se mi dech a já se rozkašlala. Když mě kašel přešel šla jsem pomalu k Liamovi - byl pořád ohromený. "J-já, promiň..." podívala jsem se do země. Až teď jsem si uvědomila že stále prší a já se třesu zimou. "Nemáš se za co omlouvat, pojď nebo zmrzneš." řekl s úsměvem a znovu mě táhl za ruku ale tentokrát pomalejším tempem. Zastavili jsme před panelákem a Liam štrachal klíče - zřejmě tady bydlí. Otevřel dveře a podržel mi je na náznak toho, že mám vstoupit. Šli jsme k výtahu a vstoupili do něj. Liam zmáčknul ve výtahu 3. Když výtah zastavil a my byli ve třetím patře, vystoupili jsme z výtahu a šli směrem k posledním dveřím tohoto poschodí. Liam odemkl a sundal si boty. Já zůstala stát před dveřmi - bylp blbý abych šla k němu bez pozvání. Zřejmě si všimnul že nejsem s ním a vrátil se zpět před dveře "Pojď dovnitř." usmál se a já se teprve začala vyzouvat a vstoupila jsem do jeho bytu. Následovala jsem Liama do obýváku který byl spojený s kuchyní kde Liam vařil čaj. "Klidně si pujč něco suchého na sebe.Můžeš si dát klidně i sprchu vůbec mi to nevadí." koukl na mě a usmál se. "Děkuju moc." usmála jsem se znova. "Prosím." řekl a vyndával hrnky z poličky. Šla jsem najít ložnici, vstoupils jsem do prvních dveří co mě uhodili do očí. Ha, ložnice. Přešla jsem ke skříni. Přišlo mi blbí tam nějak hrabat tak jsem šáhla po prvním triku co bylo navrchu. Podívala jsem se na kalhoty a hned  mi bylo jasný že mi budou velký. Budu si muset vzít jenom to triko, doufám že v tom nebudu vypadat tak děsně obzvlášť ty nohy. No nic. Co se dá délat.