life full of accidents

Chapter 23.

Ráno mě probudil nějaký hluk. Vedle mě nikdo neležel. Šla jsem tedy za tím hlukem. Otevřela jsem dveře od svého pokoje a naskytl se mi pohled na Kyle, jak se nejspíš pokouší něco uvařit. Chvilku jsem tam jen stála a pak jsem se začala smát. On se na mě otočil s nechápavým pohledem a kdybych viděla jen jeho obličej, málem bych ho nepoznala. Všude měl mouku. Potom se začal smát taky. Udělala jsem snídani tedy já.

Po snídani jsem se šla obléct, jelikož dnes jdu do práce, a pak prej pro mě má Kyle překvapení. Nevím o tom nic. Jen mi dal mapku k nějakému místu. Měl mi rovnou říct adresu, ale asi jen tak pro atmosféru mi dal mapu. Oblékla jsem si věci, které jsem si vybrala(média). Asi jsem se nezmínila kde pracuji. Pracuji v malé, útulné kavárničce na kraji města. Zatím tam nemám žádné problémy, takže je to v pohodě. A líbí se mi tam.

Dneska jsem se ani nemalovala, dá se říct že to ani nepotřebuji. Navoněla jsem se svým oblíbeným parfémem, vzala si klíče od auta, rozloučila se s Kylem a jela jsem do práce. Zaparkovala jsem za kavárnou a šla zadním vchodem, od kterého mám klíč, do vnitř.

"Ahoj Tess." usmála se na mě Alex. Má kamarádka, a spolupracující. Mám jí strašně ráda. Je taková pozitivní, veselá a ke všem milá. Má menší, akorát postavu, dlouhé zrz vlasy asi nad zadek, modré, výrazné oči a úsměv pořád na tváři.

"Ahoj Alex." oplatila jsem jí úsměv a šla si vzít zástěru. Hned co jsem vlezla za pult, zvonek oznámil nového zákazníka. Vzala jsem notes s tužkou a šla ke stolu.

"Dobrý den, co to bude a jaké je vaše jméno?" zeptala jsem se mile. Ano dáváme na kelímky jména.

"Dobrý, dal bych si karamelové frappuccino a jmenuji se Chris." až ted jsem zvedla pohled. Byl tam celkem pohledný, hnědovlasý kluk s hnědýma očima. Měl plné, růžové rty a výrazné čelisti a několika denní strniště. Zpod jeho bílého triko bylo vidět spoustu tetování, vypadá to na takového toho 'bad boye'.

"Hned to bude." usmála jsem se odcupitala do kuchyně. Udělala jsem karamelové frappuccino a fixou na kelímek napsala Chris :). Vzala jsem ho, a šla ke stolu, kde seděl.

"Bude to 4 dolary, prosím." usmála jsem se.

"Děkuji." usmál se. Nevypadal že by byl špatný, naopak.

"Nashle." řekla jsem. On kývl na pozdrav a odešel.

Takhle to šlo v práci pořád dokola. Když jsem skončila, zástěru jsem schovala do skříňky, rozloučila se s Alex, a jela na to místo ke kterému jsem měla mapku. Zeměpis mi nikdy nedělal problém, takže jsem tam byla do 10 minut. Zarazilo mě, že jsem stála u starého, ne moc hezky vypadajícíhi domu. Otočila jsem se, a viděl opírajícího se Kyle o auto. Bežela jsem k němu a políbila ho.

"To je to místo?" zeptala jsem se.

"Ne, má to být překvapení takže ti teď zavážu oči a budu řídit já." usmál se a začal mi zavazovat oči. Asi po deseti minutách jsem neměla nervy.

"Notak.. už tam budem?" zeptala jsem se a klepala rukou o palubní desku.

"Jo už tam budem. Buď trpělivá." zasmál se. Nikdy jsem nebyla trpělivá. Za chvilku jsem uslyšela jak vypl motor. Vylezly jsme z auta a vedl mě někam pryč.

"Už si to můžu sundat?" zeptala jsem se s nadějí v hlase.

"Ještě vydrž." odpověděl rychle. Za chvilku mi sundal šátek. Vytřeštila jsem oči. Byli jsme na takové závodní trase, jestli víte o čem mluvím. Byl to závodní okruh.

"Říkala jsi, že máš ráda rychlou jízdu, tak si zazávodíš." usmál se a já ho obejmula.

"A s kým?" zeptala jsem se.

"To nevím. Vím jen, že se mnou a nějakým klukem"

"S tebou?!" Byla jsem překvapená.

"Ano, se mnou. Už jsem párkrát závody jezdil." Proč o tom nevím? Odpověděla jsem jen tichým aha.

Myslela jsem, že budu jezdit v nějakém starším autě, ale oni mi dali černé Porsche 911. Bylo krásný, ale bála jsem se. Potom ke mě přišel nějaký pán.

"Ahoj, ty musíš být Tess.." kývla jsem. "Tvůj přítel ti zařídil aby sis mohla zazávodit, že je to tvůj sen. Vím, že jsem ti půjčil hodně silné auto, ale prej to umíš uřídit úplně v pohodě. Budeš závodit tady s Kylem, a tady s Chrisem." ukázal na oba dva. Chris. To je ten Chris s kavárny. Usmál se na mě, a já mu úsměv opětovala. Podívala jsem se na Kyle, zatínal pěsti. Vždyť to byl jen úsměv, a znám ho ani ne den. Stiskla jsem mu ruku na znamení, že je to v pohodě. Trochu se uvolnil a stisk mi opětoval.

Nasedla jsem do auta, a všechno jsem si upravila aby se mi dobře řídilo. Ohmatala jsem si volant, a zapla pás. Za chvilku jsem viděla, jak ke mě přijela dvě auta. Přišla tam nějaká holka, a odstartovávala nám no. Zatůrovala jsem na znamení, že jsem připravená. 3, 2, 1.. a jedem. Rychle jsem se rozjela. Byla jsem poslední, ale před cílem jsem se doslova nasáčkovala před oba dva, a byla jsem první. Jela jsem potom za klukama a vystoupila z auta. Ten pán, který se prý jmenuje James, mi gratuloval. A kluci taky. Kyle mě obejmul, a Chris se s chladným obličejem otočil a někam šel. Odtrhla jsem se od Kyle a běžela za Chrisem.

"Chrisi!" křičela jsem na něj, ale on jakoby neslyšel a šel dál. Když jsem ho doběhla, chytla jsem ho za ruku.

"Co je?" zeptal se nepříjemně.

"Stalo se něco? Nevypadal jsi moc spokojeně."

"Hele..." začal. "Tess" řekla jsem mu. "Tess. Sice jsi vyhrála, a mě to sere protože vždycky vyhrávam já, ale nezvykej si na to. Myslel jsem, že budu závodit jen s tebou, a ne i s tím tvým playboyem. Do té kavárny jsem šel jen, abych si tě okouknul. Vypadala jsi jako normalní holka. A myslel jsem se prostě prohraješ. Pak sis sem nakráčila i s ním, a ve mě jakoby něco vybouchlo.. prostě to nechápu. Ahoj." otočil se a odešel. Nechal mě tam stát a prostě odešel. Když jsem se vzpamatovala z toho, co mi řekl, otočila jsem se a šla za Kylem. Jelikož bylo už pozdě, odvezl mě k autu, a každý jel domů.

Doma jsem ani neměla sílu umýt se, tak jsem se jen převlíkla a šla si lehnout. Nemohla jsem usnout. Pořád jsem musela přemýšlet, co tím Chris myslel. Nakomec jsem na nic nepřišla a po hodině a půl usnula.