Demolition Lovers /frerard/

III.

Stalo se něco neuvěřitelnýho. Napsala jsem kapitolu. Jestli to vůbec někdo čte tak doufám, že ho to potěšilo. Dále se omlouvám, že jsem tam nedala tu sexuální část:)) Měla bych se nad sebou zamyslet, je mi to jasný. Každopádně v týhle kapitole je tak jedna důležitá věc, která je stejnak o hovně. Nečetla jsem si to po sobě, takže mě kdyžtak upozorňujte na chyby prosím:)

F.
Ležel v posteli a pohrával s Geeho vlasama. Byly krásně měkký a heboučký a když se jich dotknul, cejtil se jako doma, v bezpečí.

G.
Otočil se a dal mu dětskou pusinku na tvář. Frankie se krásně začervenal, ale bylo to spíš ironický vzhledem k tomu, co dělali před tím. Gee se zvednul a strčil do přehrávače první cédo, co mu přišlo pod ruku. Pokojem se rozezněla Iron Maiden a Frankie začal mimoděk pohupovat hlavou do rytmu.

F.
Užíval si Gerardovu blízkost a dokonalou hudbu a připadal si jak opilej. Tolik opilej dokonalostí. Stáhnul ho zpátky k sobě do peřin a opřel si hlavu o jeho hrudník. Propletli si prsty.

F.
Probudil se až k večeru a v posteli byl sám. Powerslave už dojel na konec a v pokoji bylo nepříjemný ticho. Zvednul se a šel hledat Geeho, nejspíš se šel najíst nebo na záchod. "Gerarde?" křičel do bytu. Prázdnýho bytu. Prošel všechny místnosti, ale nikdo neodpověděl.

G.
Šel špinavou uličkou New Jersey, do prstů do pálil zbyteček cíga. Zvednul se vítr a na křivák začala bejt zima. Rozběh se k hlavní třídě a pak dolů, k řece. Tam zahnul do parku, běžel dál a dál, až se dostal k jeho oblíbenýmu altánku. Vlastně jejich altánku. Konečně si vzpomněl, že nechal Franka v posteli samotnýho a on nejspíš totálně vyšiloval, jestli ještě nespí. Zavolá mu a řekne, že je v pohodě.

F.
Sebral otlučenou Nokii a vytočil Gerardovo číslo. Leknul se, když uslyšel hudbu z vedlejšího pokoje. Jeho mobil ležel v pracovně na stole. Sice nevěděl, kam mohl jít, ale hodil na sebe džíny a roztrhaný tričko s Misfits a vzal si z věšáku bundu. Podívá se po něm.

G.
Prošacoval si kapsy, ale mobil nenašel. Asi by se měl vrátit domů, protože nechce, aby se Fee zbytečně bál. Zvedl se o opěradlo lavičky a rozešel se parkem domů.

F.
Sám si to nepřipouštěl, ale začínala ho ovládat panika. Šel směrem ke hřbitovu, tam chodil Gee často. Obešel zeď z pravý strany a na druhý straně silnice uviděl postavu v šedý mikině. "Hej Gerarde!" zakřičel a rozběhl se přes silnici.

Světla náklaďáku se zableskly v houstnoucím šeru. Havrani se vyděšeně vznesli z náhrobků společně se zakvílením brzd.