Demolition Lovers /frerard/

V.

Fakt ze sebe chcípám xd teď se úplně rozjíždím s tím psaním! Je to furt ten samej kencr, ale aspoň mám pocit, že jsem něco udělala. Jsem na sebe tak trochu pyšná, což je dost ironie, když vím, že to stojí za hovno xd.

Nejvíc děkuju za podporu -wheeze- a RabidShooter, jste nejlepší! ^^

A taky jsem se chtěla zeptat, jestli vám nepřijde matoucí, jak je to poskládaný. Podle mě občas nejde poznat, kdo co říkal nebo dělal.

Jo a taky mě sere, že tyhle kecy jsou delší než ten příběh.

G.
Probudil se až k ránu. Asi to s těma práškama fakt trochu přehnal. Každopádně mu ale bylo líp než včera. Sice furt tak divně, ale líp. Osprchoval se a začal se přehrabovat cédéčkama. Narazil na Nirvanu, kterou moc často neposlouchal, ale teď mu přišla tak nějak vhodná. Vytáhnul z skicák a zatímco Kurt otevřel desku s You Know You're Right, začal kreslit.

F.
Ráno už si připadal úplně v pohodě. Teď si sbalil těch pár věcí, co mu přivezla mamka a čekal už oblečenej až přijede Gee. Těšil se jako malý děcko a ty dvě hodiny mu přišly jako desetiletí.

*

Když se konečně otevřely dveře a dovnitř vklouznul Gerard, hned mu skočil do náruče. Cejtil, jak mu jeho rozklepaný ruce dělají kroužky na zádech a jak u toho vzlyká.
"Shh, všechno je v pohodě babe," šeptal mu do ramene.
"Je to moje chyba Franku, strašně jsem to posral," brečel dál.
"Nemůžeš za to, nevyčítej si to, prosím!"
"Jsem takovej zkurvenej kokot Frankie," vyrazil ze sebe nasraně a odtáhnul se. Frankie mu zastrčil vlasy za ucho a otřel slzy. Vtisknul mu malinkej polibek, takovou dětskou pusu, ale řekl jí všechno. "Tohle neříkej zlatíčko, už nikdy. Není to pravda," odmlčel se a uhnul pohledem, "miluju tě."
Gerard neodpověděl, ale bylo na něm vidět, že ho to trochu rozveselilo.
"Pojedeme? Už tady nevydržím ani minutu," řekl rozmrzele Frankie a šťouchnul Geeho do ramene. Ten se usmál a vzal ho za ruku: "Jedeme domů."

*

F.
"Poslouchal jsi Nirvanu?" zeptal se udiveně Gerarda.
"Jo, měl jsem na to náladu," odpověděl a zadíval se z okna.
Přišel k němu a zezadu ho objal okolo pasu. "Gee jsi v pohodě? Mám od tebe strach, děsej mě tvoje nálady."
Gerard se prudce otočil.
"Je to pořád horší a horší a bojím se, že udělám něco strašnýho Frankie. Jsem tak moc v prdeli! Nevím, co mám dělat!"
Tohle byly přesně ty věci, který doufal, že neuslyší. Přitáhnul si Geeho do objetí a zakryl tak svoje slzy.
"Franku. Je tady ještě jedna věc, kterou ti musím říct," ozval se po chvíli Gerard. "Mluvil jsem s Bertem."
"Cože?! Prosím řekni, že jste jenom mluvili kurva!"
"Já jsem byl v prdeli Franku. Potřeboval jsem se z toho dostat, aspoň na pár hodin."
"Kdy?" zeptal se trochu mírnějc.
"Tak před tejdnem, ale bylo to jenom jednou, vážně."
"Gee tohle nemůžeš! Zabíjí tě to a já tě nemůžu ztratit!"
"Zabijou mě drogy, nebo se zabiju sám? Není to jedno sakra?" zeptal se se sarkastickým úšklebkem.
"Do prdele takhle mi tady nemluv! Miluju tě, chápeš to? Chápeš takovej primitivní cit?! Že by za tebe někdo klidně položil život a zároveň by bez tebe umřel?! Kurva Gerarde seber se!" na konci už brečel.
Zakroutil hlavou. "Ničím ti život a to nechci. Nemá to cenu Frankie. Měl bych jít."
"O čem to mluvíš? Kam bys šel?"
"Pryč."