Demolition Lovers /frerard/

IV.

Tak tady se někdo rozjel! Sice to nejspíš nebude stát za moc, ale aspoň se tady něco objeví, než zase budu mít hluchej půlrok a nikdo o mně neuslyší xd.
Další důležitá věc, kterou jsem chtěla říct je, že jedinej důvod, proč jsem s tímhle nesekla je tady -wheeze-, takže všechny díky tobě!
Samozřejmě si úplně nejvíc vážím všech hvězdiček a komentářů, ale Kája je takovej můj hlavní life saver.
A ještě budu zdržovat: teď jsem si to přečetla a je to podle mě zatím nejhorší a nepodstatná kapitola, takže se vůbec nic nestane, když to nepřečtete:))

G.
Doma nikdo nebyl. Šel se podívat i na balkon, ale tam se jenom pohupovalo černý triko na šňůře. Vrátil se do pracovny a vzal ze stolu mobil. Měl tam nepřijatej hovor od Franka a tak hned zavolal zpátky.

Třetí osoba.
Ve věcech toho černovlasýho kluka začal zvonit telefon. Sestřička v bílým plášti ho vytáhla z kapsy džín a zvedla to. "Kdo volá?"

G.
"Haló? Kdo jste a proč máte Frankieho mobil?"
"Jsem Virginia Wolf //schválně kdo ví, jak jsem na to jméno přišla?//  a Frank leží u nás v nemocnici na rohu Čtyřicáté a Dlouhé. Kdo jste?"
"Jsem Gerard Way, ale to není podstatný, co se kurva stalo?!" zařval do telefonu.
"Radši přijeďte, to bude jednodušší než vysvětlování po telefonu."

F.
Nemocnici poznal hned jak se probudil. Smrad desinfekce, bílý povlečení a čtyři prázdný stěny. Na židli vedle postele dřímal v dost krkolomný poloze Gee. Chvíli pozoroval jeho zavřený víčka, ale pak ho jednotvárný oddechování ukolíbalo a znova usnul.

*

Venku začalo svítat a Frankieho probudilo pohlazení po vlasech. "Gerarde?" zeptal se dezorientovaně.
"Frankie, zlatíčko, to jsem já," šeptala jeho mamka.
"Mami, co se stalo? A kde je Gee?"
"Srazilo tě auto." Frankie vykulil oči.
"Doktor říkal, že si to nejspíš nebudeš pamatovat. Dostal jsi velkou ránu do hlavy," usmála se a znova ho pohladila po vlasech. "A Gerard si pro tebe přijede zítra odpoledne, to už by tě měli pustit."
"Dobře, děkuju mamko."
"Budu muset jít, ozvi se, kdyby bylo něco potřeba."
Frankie přikývnul na souhlas a naposled stisknul máminy ruce. "Ahoj."

G.
Byl hrozně unavenej a málem nedojel od nemocnice domů jak se mu klížily oči. Cestu ale nakonec ve zdraví přežil, dobelhal se do bytu a plácnul sebou na gauč. Doktoři mu řekli, že Frankie bude v pohodě a navíc tam s ním zůstala jeho mamka. I přes to se ale nemoh zbavit toho nechutnýho špatnýho pocitu.

Víc jak hodinu se jen tak povaloval na gauči a stejnak neusnul. Na balkoně si z cigára dvakrát potáhnul a típnul ho. Všechno bylo tak nějak v prdeli. Obcházel po bytě, občas do něčeho kopnul nebo praštil pěstí do zdi. Zaseknul se až když ucejtil krev z kloubů stejkat do dlaně. "Kurva, kurva, kurva!" nadával si pro sebe cestou do koupelny. Umyl si ruce a otevřel skříňku se zrcadlem. Nahmatal bílou lahvičku a několik prášků si hodil do dlaně. Spolknul je najednou bez zapití a odešel rovnou do ložnice. Nechtěl sice prospat den a vzbudit se v noci, ale bál se, co by udělal, kdyby zůstal vzhůru. Cejtil, že prášky na spaní začínají zabírat. Už se jenom pomodlil, aby se mu nic nezdálo.