call me daddy 4 » h.s.

246.

Byla sobota ráno a mě společně se Zoe čekal společný den, měly jsme ho naplánovaný do posledního detailu. Chtěla jsem aby si ho Zoe co nejvíce užila.

"Až přijdete - zůstaneš tady a nebo si mám Zoe vyzvednout u tebe?" zeptal se mě Harry zatímco upíjel svou kávu.

"Přivezu jí a zítra už odjedu k sobě." odpověděla jsem a lehce si povzdechla. Přemýšlela jsem, že bych si třeba Zoe vzala na pár dní k sobě, ale nevěděla jsem jestli by chtěla a bála jsem se odmítnuti.

"Nevyháním tě." objasnil mi a pousmál se na mě.

"Jo, ale stejně budu muset do práce a - mám svoje povinnosti a nemůžu tady pořad zaclánět." vydechla jsem když jsem se natahovala pro toast. "Takže tak."

"Jo tak to je jasné, ale myslím, že by oba dva byli rádi kdyby jsi se zase co nejdříve ukázala. Hlavně Zoe."

"Já vím." zamumlala jsem zatímco jsem kývala souhlasně hlavou, měl pravdu. "Víš, přemýšlela jsem."

"O čem?"

"No - myslíš, že bych si mohla Zoe vzít na pár dní k sobě? Vzala bych si volno v práci a - byla bych vážně ráda." zodpověděla jsem Harryho otázku a podívala se na něj, kýval hlavou na souhlas.

"Zeptej se jí na to. Určitě neodmítne."

"Dobře." vydechla jsem, na me tváři byl úsměv stejně tak jako na Harryho.

"Nicol?" vylovil mé jméno a upřeně se mi podíval do očí, moc dobře jsem ten pohled znala.

"Uhm?"

"Ty - přemýšlela jsi někdy nade mnou?" vyslovil svou otázku směřovanou na mě a já na něj jen zírala.

Myslela jsem na Harryho často, když jsem se dívala na televizi, když jsem v noci nemohla usnout. Přemýšlela jsem nad ním když jsem si ráno dávala čaj, myslela jsem na Harryho když jsem byla v práci nebo kdykoli když jsem prošla kolem nějakého muže s dětmi. Přemýšlela jsem na ním opravdu hodně, už to ani nebylo zdravé. Ale po nějakém čase se to zmírňovalo, nebylo to tak časté, ale v mojí hlavě měl vždycky nějaké místo.

Stejně tak jako měl vždy své místo v mém srdci.

"Proč se na tohle ptáš?" vydala jsem ze sebe malinko nervózně a přesunula pohled na svoje ruce se kterými jsem si právě hrála.

"Jen mě to zajímá." odpověděla jako by nic, přitom pro mě tahle otázka byla těžká na zodpovězení. Nevěděla jsem co mám říct.

"Občas, občas jo."

"A myslela jsi na mě jako na může, kterého jsi milovala a nebo jako na může, které jsi nenáviděla?" optal se mě. A já byla zaskočená.

Nenáviděla?

"C - co? Nenáviděla?" vykoktala jsem ze sebe zatímco jsem se na něj jen zmateně dívala.

"Nicol, strašně jsem ti ublížil." vydechl tiše. Jeho pohled byl najednou - zklamaný, smutný - nevím. Každopádně se neusmíval.

"Nechci se zrovna o tomhle bavit." zamumlala jsem a pokrčila obočí, nechtěla jsem něco takového znovu rozebírat.

"Byl jsem pitomec."

"Harry dost." řekla jsem téměř hned a těžce jsem vydechla, začínala jsem vzpomínat.

Vzpomněla jsem si na ten den. Na ten den kdy mi Harry řekl, že potkal Jess. Nechtěla jsem věřit, že by byl něčeho takového schopný po jeho žádosti o ruku a po tom všem co jsme zažili, jak moc jsme se oba trápili a jak jsme se snažili.

Hodil to za hlavu, ale já vlastně neměla právo mu to dávat za zlé. Prostě jsem neměla.

"Vím, že je to asi blbost, ale - omlouvám se. Strašně moc se omlouvám."

"Chci aby jsi přestal." pípla jsem tiše a snažila se zahnat ty zatracené slzy. Nechtěla jsem aby mě Harry znovu viděl plakat.

"Můžeš mi to odpustit, všechno?" zeptal se jako kdyby neslyšel co jsem právě řekla.

"Harry, vždycky jsem ti odpustila. Vždycky a všechno."

eeeej lidi moc bych Vám chtěla popřát hodně štěstí zítra. hlavně vykročte pravou nohou ♥ mám hrozný nervy, jdu do prváku a bože - fakt se bojim.
jdete taky někdo do prváku a jste z toho v prdeli like me?
jinak fakt se omlouvám, že jsem tady dlouho nic nepřidala, ale nějak jsem na tuhle storku neměla náladu.

JEŠTĚ JEDNOU HODNĚ ŠTĚSTÍ ♥