17:21
Že školy jsme šli rovnou do naší oblíbené "restaurace" vždycky jsem platil jídlo a ty pití.
Neměli jste moc peněz a tak jsme se dohodli na kompromisu.
,,Lucy?" Řekl jsem s plnou pusou hranolek a ty jsi kývla.
,,Takhle to dál nejde nemůže tě mlátit. Za to může jít do vězení."
To slovo. Nevěděl sem, že ho nemám říkat nikdy si mi to neřekla.
Dozvěděl sem se o tom pár dní po tom co jsem to slovo řekl.
,,Já vím."
Slzy si měla na krajíčku ale i tak si se držela.
,,Jestli chceš můžeš brečet."
Usmál sem se.
Ale to co si sem nečekal.
,,Tady ne. Muzeum k Thomasovi?"
Tam jsem měl vždycky dveře otevřené a ty taky.
Kývl sem.
ČTEŠ
Nemocná √ Dokončeno
Truyện NgắnDne 4.9 #46 v kategorii povídka Dne 8.9 #12 v kategorii povídka Dne 10.9 #68 v kategorii povídka Dne 14.5 #19 v #smrt ,,Ahoj já sem Lucy Thompsonová ráda tě poznávám." První lež kterou si mi kdy řekla. Ale já ji neprokoukl ani tu druhou ani tu...
