Nemocná √ Dokončeno

Dnešek

Zdravím milý čtenáři na závěr bych vám jsem ráda napsala pár mých slov jelikož by jste možná rádi věděli co mě třeba vedlo k tomu abych tuhle knížku napsala takže, děkuji, že jsi věnoval pozornost této knížce, že jsi ji četl a hlasoval.

Tuhle knížku jsem začala psát s tím, že to bude povídka která je trochu pravda trochu ne.

Odráží se hlavně od věcí které se stali v mém životě takže tahle povídka je pro mě opravdu důležitá.

Každopádně ještě jednou děkuji za podporu omlouvám se vám kteří od knížky čekali něco víc ale prostě je taková jaká je také se omlouvám těm kterým vadí, že knížka má krátké kapitoly ale proto je to povídka.

Neplánovala sem moc kapitol spíš něco okolo 100 a to se mi povedlo.

Užijte si předposlední kapitolu po této vás čeká ještě Epilog který mám už předepsaný.

Vlastně celá tahle knížka mě napadla když jsem upadla do deprese a napsala sem takový dopis na rozloučenou jako jiná osoba mým jiným přátelům a postupně jsem si podle toho vymyslela tenhle příběh.

Dne 4.9 jsme se umístili na místě 39 v povídka a o pár dní později přesněji 8.9 na místě 12 v povídka opravdu to pro mě znamená, že jsme se dokázali umístit na tak krásném místě momentálně se nacházíme na místě 68 ale i to je pro mě úspěch.  

Tohle je předposlední kapitola této krátké povídky ještě nás čeká epilog takže ještě jednou moc děkuji za podporu, hlasy a za to, že jste si knížku přečetli.

------------------------

Tony

Zvonil jsem, ťukal jsem, mlátil jsem do dveří.

Nikdo neotvíral auto bylo pryč.

,,Mami kde je Lucy a její mamka?" 

Moje mamka to věděla, ale nechtěla mi to říct přísahala ti, že mi to neřekne.

,,Nevím zlatíčko opravdu nevím."

Poznal jsem, že lže ale také jsem poznal, že za chvíli bude brečet.

Volal jsem Thomasovi nebral to.

Volal jsem Emily ta to vzala.

,,Nazdárek Tony!" 

Zněla tak vesele, že mě to donutilo se pousmát.

,,Emily nevíš kde je Lucy?" 

Chvilka ticha.

,,Byla u mě chtěla abych jí slíbila, že se o tebe postaráme, že jí přijdeš nějaký divný pak šla ještě za Thomasem a hádám, že šla potom domů?"

V jejím hlase zněla nejistota.

,,Nejspíš ano ale tady není."

Dušený výkřik, dech se jí zrychlil.

,,Tony za chvíli jsem u tebe zkus zjistit kam šla!"

,,Proč co se děje?" 

Bál jsem se o tebe a nebyl jsem sám báli jsme se o tebe všichni.

,,Vysvětlím na místě!" 

Zavěsila.

Rozeběhl jsem se po schodech dolů za mamkou která právě zavěsila telefon.