Můj nevlastní brácha je SHAWN MENDES?!

~SEDM~

Ráno jsem se probudila s dobrou náladou. Jenže pak jsem si vzpomněla na to, co se stalo včera. Na Shawna, na tu fotku, na toho člověka s kým se vsadil, na to, jak mi řekl, že mě miluje, na tu neskutečnou bolest, co mě v tu chvíli pohltila. Rázem jsem byla zase na dně.

S řasenkou jsem se ani nenamáhala. Neměla jsem to zapotřebí a ani náladu. Jednoduše jsem se převlékla, učesala, provedla ranní hygienu a šla se nasnídat. Do misky jsem si naházela borůvky, jahody a banán a vzala si to do pokoje. Neriskuju tím tak to, že se potkám s Shawnem. Zapla jsem si televizi a s nějakým dokumentem o Austrálii jsem se nasnídala. 

Šla jsem vrátit minku do kuchyně, ale tam byl Shawn. S kamenným výrazem jsem se i s miskou v ruce chtěla otočit a odejít. Nebyl by to ale Shawn, kdyby něco neudělal. Chytil mě za rameno a otočil.

,,Co chceš?" řekla jsem otráveně a podívala se na něj.

,,Promluvit si," hlesl.

,,Není o čem," pokčila jsem rameny a otočila se. On mě ale předběhl a stoupl si přede mě. Chtěla jsem ho obejít, ale kam jsem udělala krok, tam ho udělal i on. Zase jsem se otočila směrem ke kuchyni a šla dát misku do dřezu.

,,Sabrino, můžeš mě přestat ignorovat?" zvýšil na mě hlas.

,,Ne," odpověděla jsem klidně a pokračovala v cestě do pokoje. Udělal to samé co před chvílí a stoupl si mi do cesty.

,,Mendes, uhni," řekla jsem mu drsně.

,,Ne," odsekl.

,,Nech mě bejt. Včera mi to stačilo!" křikla jsem na něj a odstrčila ho. On mě chytil za zápěstí a nenechal mě odejít.

,,Můžeš se mnou mluvit?" zeptal se klidně.

,,Už jsem ti říkala, že není o čem," protočila jsem očima.

,,Je. A je toho hodně," povzdychl si.

,,Pro tebe možná," ušklíbla jsem se.

,,Ne. Pro nás oba," vydechl.

,,Ať je toho kolik chce pro koho chce, já s tebou mluvit nehodlám. Bolelo to, a hodně. Divím se, že se na tebe můžu vůbec podívat. A taky se divím tobě. Že máš vůbec ještě tu drzost se na mě podívat, natož na mě mluvit!" křičela jsem. Potom jsem po něm hodila vražedným pohledem a odešla do svého pokoje. Tam jsem se opět rozbrečela. Tak ráda bych si to nechala vysvětlit, znovu slyšet, že mě miluje, odpustit mu to, ale to nejde. To, co udělal se jen tak odpustit nedá.

Ozvala se rána a já se automatikcky otočila. Hleděl na mě Shawn a poslepu otočil klíčkem ve dveřích a schoval si ho do kapsy. Povzdychla jsem si a dál se věnovala pozorováním počasí. Bezeslova mě vzal do náruče a posadil na postel. Nic jsem z neznámého důvodu nenamítala. Seřvu ho až potom.

,,Sabrino, omlouvám se," hlesl a zahleděl se mi do očí. Až teď jsem si všimla, že má kruhy pod očima a oči opuchlé.

,,Nedá se to omluvit Shawne. To, co jsi udělal bylo hnusný. Víc než to. Myslela jsem si, že jsi jinej," sklopila jsem pohled.

,,Zezačátku jsem to myslel tak, jak jsi to viděla v tý zprávě, ale teď už ne. Zamiloval jsem se a dal bych cokoliv za to, aby jsi mi odpustila. Klidně už na mě v životě nepromluv, ignoruj mě, proklínej, ale prosím odpusť mi to. Mám tě hrozně moc rád a nechci tě ztratit. Nikdy. Nedokážu bez tebe žít."
Po tvář mi stekla slza. A pak další. Zvednul mi hlavu a nakláněl se ke mně víc a víc. Už jsme byli těsně u sebe. Pak mě ale svatej osvítil a já uhnula. Se sklopeným pohledem jsem přešla k oku a sedla si zpátky na parapet. On tam nehybně seděl a pohrával si s klíčem od mého pokoje. Potom vstal, odemkl, klíč nechal ve dveřích a odešel z pokoje. Plácla jsem sebou do postele a nasávala jeho vůni, některá tam zůstala. Zavřela jsem oči a na několik hodin usnula.

Probudila jsem se okolo šesté hodiny večer. Ještě stále jsem ležela, když mi pohled spadl na obří kytici růží na mém stole. Začalo mi o něco víc bušit srdce a oči mi div nevypadly z důlku. Vstala jsem a šla se podívat na vzkaz, který u toho byl.

Ahoj Sabrino,
Asi se ptáš, proč tě zase otravuju, ale já musel. Musel jsem, protože za pár hodin odlétám do Severní Karolíny za tetou. Nedokážu žít s tím, aby jsi mě nenáviděla. Nedokážu zapomenout, když tě potkávám po domě a dnem co dnem jsi krásnější. Nedokážu se ti dívat do očí, když vím, že jsem ti provedl něco hrozného a nejradši bych se za to zabil. Párkrát už jsem o tom uvažoval, tudíž je možný, že jsi mě včera viděla naposledy. Ne, že bych si nevážil fanoušků a podobně, ale ty by mi byli v tomhle případě jedno. Jde mi jen o tebe. Miluju tě a nikdy nepřestanu. I v posmrtným životě. Nedokážu bez tebe žít, takže nevím, jesti se k tý tetě vůbec dostanu. Každopádně si to nevykládej špatně, že za to můžeš ty, protože nemůžeš.  Můžu za to já, že jsem takovej blb a tohle vůbec někdy v životě udělal a chci, aby jsi věděla, že je mi to strašně moc líto a kdybych mohl vrátit čas, tak to udělám, jenom kvůli tobě.
Miluju tě.
S láskou Shawn.

Na vzkaz dopadlo několik mých slaných slz a rozpily text. Pročítala jsem si to pořád dokola a nemohla tomu uvěřit. Pak jsem se ale pozastavila u toho, že mu letadlo odlétá za pár hodin. Třeba tady ještě je. Odložila jsem dopis a vyběhla z pokoje do toho Shawnova. Rentgenovala jsem okolí, ale po zjištění, že Shawna nikde nevidim, jsem se vrhla ke skříni. Prudce jsem ji otevřela a doufala, že bude plná oblečení. To ale nebyla. Byla poloprázdná. Jen pár triček tam zůstalo. Sedla jsem si na postel a zhluboka dýchala. Jestli je tohle nějakej vtip, tak ho osobně zabiju. Po tom, co jsem popadla dech, jsem se rozeběhla do obýváku. Nikde nikdo, tak jsem šla ještě do kuchyně. Tam jsem našla mamku za plotnou a Shawnova tátu u jídelního stolu.

,,Kde je Shawn?" vypravila jsem ze sebe.

,,Pryč," zašeptal jeho táta.

,,Jak jako pryč?" zeptala jsem se až příliš hlasitě.

,,Před dvěma hodinama jsme ho odvezli na letiště," vysvětlila mi máma.

,,A kdy odlítá?" zeptala jsem se a přivřela oči, protože jsem se bála odpovědi.

,,Už odletěl."

Ahoj!
Je tu další kapitola, takže jestli se vám líbila, tak můžete hlasovat. ↪⭐↩
Užívejte zbytek prázdnin. ❤

Chloe 🙈