Můj nevlastní brácha je SHAWN MENDES?!

~ČTYŘI~

,,Sabrino, můžu dál?" zaklepala mi na dveře mamka.

,,Joo," protočila jsem očima a odložila mobil, protože kdyby ne, tak mi začne vyčítat, že jsem věčně na mobilu.

Vešla a sedla si mi na postel. ,,Musíme do práce, takže tady budete ode dneška do konce prázdnin sami. Samozřejmě jenom přes den, takže budete muset i vařit, protože pochybuju, že budete celé prázdniny chodit do mekáče nebo do restaurací."

,,Vždyť je půl desátý, to už by jste ale v práci měli být, ne?" pozvedla jsem obočí.

,,To je další věc. Máme to až od desíti, ale až do sedmi. Takže pokud nechcete jíst v půl deváté, tak se budete buď uskromět s večeřemi nebo budete vařit dvojnásobně," nasadila soucitný výraz. Ten mi byl ale ukradený. Budu tady celý den se Shawnem sama. Jak to mám s ním zvládnout, když je naprosto nepoučitelný? A k tomu všemu mám ještě vařit. Moje kuchařské schopnosti jsou troufám si říct, že dobré, ale do vaření úplně blázen nejsem. ,,Už budu muset jít. Tak se tu mějte, ahoj," rozloučila se mnou a zmizela z pokoje.

Počkala jsem půl hodiny, dokud se na mém mobilu neobjevilo 10:00 a potom vyběhla z pokoje.

,,Au," narazila jsem do něčeho a spadla na zem. Podívala jsem se na věc, co mi zpusobila naráz. Nebyla to věc, ale člověk. Kdo jinej než Shawn.
Oba jsme si hleděli do očí. Pak jsme najednou zatřepali hlavami a vykřikli: ,,Ty vaříš!"

,,No to teda ne. Ty jsi holka. Tohle není záležitost kluka," odporoval hned Shawn.

,,A to říká kdo?" pozvedla jsem obočí.

,,To říkám já," napodobil můj hlas. Přesně tohle jsem řekla včera.

,,Jenže já jsem Sabrina Carpenter a tvoje slovo je pro mě takhle maličkatý," ukázala jsem na prstech co nejmenší vzdálenost, co šla.

,,Jo, a já jsem Shawn Mendes, takže bys měla váhu mýho slova trochu zvětšit," ušklíbl se na mě.

,,Mně to takhle ale vyhovuje," pokrčila jsem rameny.

,,Ale mně ne," zatvářil se šibalsky.

,,No ale já s tím nemůžu nic dělat," škodolibě jsem se usmála.

,,Ale můžeš, je to lehký," zastřihal obočím a naklonil se ke mně. Nechápavě jsem na něj zírala, ale neuhýbala. Naklonil se ke mně a políbil. Chtěla jsem se odtáhnout, ale neudělala jsem to. Nejspíš jsem vlastně ani nechtěla. Nechala jsem se unášet jeho polibky a oplácela mu je. Jemně se mě položil na zem a rukama se podepíral. Neměla jsem ponětí co dělám. Možná se mi to líbilo. Možná to tak mělo být. Jednou rukou jsem mu zajela do vlasů a druhou jsem mu bloudila po zádech a kreslila mu na ně kroužky.
Po několika minutách se odtáhl. Podívala jsem se mu do očí a rozesmála se.

,,Co je?" zeptal se se smíchem.

,,Seš hroznej debil," smála jsem se a po tváři mi stekla slza.

,,Proč proboha brečíš? To jsem až tak hroznej?" uchechtl se.

,,Jo," položila jsem mu ruku na hrudník a odtáhla ho od sebe, abych se mohla posadit a nesrazili by jsme se. To nám totiž očividně jde nejlíp. Cítila jsem, jak se mi do tváří vrhá červeň, tak jsem radši vstala a odešla.

Plácla jsem sebou do postele a rozbrečela se. Co jsem to provedla? Vždyť ho nenávidím! Nebo ne? Možná ho mám přece trochu ráda. Možná trochu víc. Nebo to bylo jenom ze zmatku? Jako jo, je hezkej, má krásný oči, je roztomilej, sexy a všechno další ale .... Žádný "ale" není Sabrino. Je dokonalej.

Ozvalo se klepání na dveře. ,,Dále," zamumlala jsem do peřin a pořád měla hlavu zabořenou v polštáři.

,,Můžu?" slyšela jsem Shawna. Nevěděla jsem, co chce, ale přikývla jsem.

,,Co se děje?" zeptal se lítostivě a pohladil mě po zádech. Otočila jsem se na záda a prohlédla na něj. Jop, je dokonalej.

,,Ty se děješ," řekla jsem a v hlase mi byl slyšet ubrečený smích.

,,Ale noták. Přece nebudeš brečet," chytil mě za ruce, zvednul a stáhl si mě na klín. ,,Proč teda brečíš?"

,,Udělala jsem chybu," hlesla jsem a sklopila zrak.

,,Jakou?" chytil mě za bradu a zvedl mi hlavu tak, aby mi viděl do očí.

,,Tu věc před chvílí," zašeptala jsem. ,,Neměla jsem to dělat. Věčně tě urážím a pak se s tebou líbám," a několika slzami jsem mu vysvětlila a sundala jeho ruku z mě brady.

,,Kdyby mi to vadilo, nedělal bych to," šeptl mi do ucha a začal mě hladit po vlasech. Při tom jsem se nanovo rozbrečela.

,,Noták, pššššt," stáhnul si mě do obětí. ,,Jestli si to tak vyčítáš, tak můžeme dělat, že se nic nestalo. Můžeme zapomenout, co ty na to?" zašeptal a já mu kývla do trička.
Po chvíli jsem vstala a šla si utřít oči.

,,Tak co budem teda dneska vařit?" zeptala jsem se ho s úsměvem, ale pořád se mi ještě hlas klepal.

,,Nevim," rozhodil rukama.

,,To jsem slyšet nechtěla," protočila jsem očima.

,,Tak já mám nápad," usmál se Shawn.

,,Povídej," pobídla jsem ho.

,,Každej napíšeme pět jídel a hodíme to do skleničky. Pak jeden z nás něco vylosuje a to uděláme. A takhle to budeme dělat celý dva měsíce," vysvětlil mi to.

,,Proč ne?" pokrčila jsem rameny a z šuplíku vytáhla papír ten jsem roztříhla napůl a podala Shawnovi fixu a nůžky.

,,Už to máš?" zeptala jsem se po chvíli.

,,Ne-e," odpověděl. Otočila jsem se na něj, abych zjistila, co tak dlouho vymýšlí. Krista pána, to je pako.

,,Shawne, víš, že máš tu fixu hrotem nahoru a čmáráš si tím po bradě?" pozvedla jsem pobaveně obočí.

,,Fakt? Sakra," zaklel, zavřel fixu všechno to odložil na postel a odešel nejspíš do koupelny se umýt. Zakroutila jsem nad ním hlavu a podívala se, co tam tak dlouho vymýšlel. Všechny lístečky měl popsaný, takže jsem to moc nechápala. Pak mi ale pohled sklouznul na zbytek papíru, na kterém byly načernalé fleky od fixy. Otočila jsem ho a nestačila se divit. Byla tam básnička a v rohu bylo napsáno:
- Pro Sabrinu Carpenter

Pro sebe jsem se usmála a vrátila papír zpátky na místo, kde byl.

Ahoj!
Mám tu pro vás novou kapitolu, tak snad se líbí. Chtěla jsem napsat, že jsem to stihla ještě v úterý, ale ona už je středa 0:07. 😄
Jestli se vám kapitola líbila, tak budu moc ráda za hlas: ↪⭐↩
Děkuju, že čtete tenhle příběh a užívejte konec prázdnin. ❤🔫

Chloe 🙈