Život s upíry 3-Život Sakuri [DOKONČENO]

11.Konečně

Šly jsme s Michaelem ruku v ruce, potkali jsme Christiana, propaloval nás pohledy, zamračím se, citila jsem k němu odpor, hněv a myslím že i nenávist. Vrátili jsme se do třídy ,,Hej Michaeli? Ty chodíš se Sakurou? A jak dlouho?" Dara si nás všimla a vytáhla nás od holek ,,Díky." poděkovali jsme, sedli jsme si a začali si povídat ,,Dneska je další kolo ne?" zeptala jsem se, kývli ,,A za dva dny bude finále!" usmála se Dara ,,Jsem zvědavý kdo vyhraje." přemýšlel Michael.
Škola utekla a byl čas na konkurz! S Darou jsme si povídali o další písničce co zazpíváme, už jsme nebyla tak nervózní  jako na začátku. Michal zpíval s nějakou holkou, trošku jsem žárlila. ,,Prosím klid!" křikla žena, všichni se utišili a zavolala dvě dívky, jen se usmívali a vyšli na pódium.

Začali jsme tleskat, slezli s pódia ,,Dobře další poprosím Daru a Sakuru!" Michael se sklonil a dal mi pusu pro štěstí, vzali jsme si mikrofon a začali zpívat.

Ozval se potlesk ,,Děkujeme a další bude..." mluvila dál ,,Jsi šikovná." políbil mě dlouze Michael ,,Hele vy dva nechte si tohle někam." ozvala se Dara se smíchem, odtáhly jsme se od sebe ,,Teď bych poprosila poslední naše účastníky." Michael šel s tou holkou na pódium a začali společně zpívat.

,,Zítra na nástěnce budete mít výsledky." oznámila nám žena a odešla ,,Jsem hrozně zvědavá kdo vyhraje!" usmívala se na mě Dara ,,To mě taky." poznamenala jsem.

Přijela jsem ze školy domů, přivítal mě Azusa ,,Jak..bylo ve...škole?" zeptal se ,,Dobře." usmála jsem se, něco jakoby mi problesklo hlavou ,,No tak já jdu nahoru." šla jsem do druhého patra, ale ne do svého pokoje, ale do Azusovo pokoje. Rozhlédla jsem se jestli nikdo není kolem a potichu vklouzla do pokoje. Azusa měl velmi tmavý pokoj u jeho postele byla velká bedna na kterou jsem se zaměřila, v bedně bylo plno nožíků a dýk,  vím to, jelikož je na mě Azusa občas zkoušel mamka byla pak vždycky naštvaná,  usmála jsem se při té vzpomínce. Najednou jsem však cítila obrovskou bolest, která mi projela celým tělem. Na co jsem vzpomínala? No asi to nebylo nic důležitého. Šla jsem k bedně a otevřela ji. Vzala jsem jednu, stříbrnou dýku s rudým drahokamem v rukojeti. Zavřela jsem bednu a nenápadně se vytratila z pokoje. Dýku jsem si schovala do školního batohu. Vedle mě se objevil temný stín s rudýma očima, usmíval se šly vidět jeho ostré zuby. Přistoupil ke mně, odkryl mi vlasy z krku a zakousl se. Bolelo to, strašně moc. Nech mě!  křičelo něco hluboko ve mně, hlas jsem ignorovala. Odtáhl se. Ze široka jsem se usmála. Cítila jsem jak ve mě roste vztek a nenávist, sklonil se k mému uchu a zašeptal,,Teď se konečně pomstíme těm co nás zavrhli a uvěznili..." zhmotnil se Michael do své podoby ,,Lilith..."

Ahoj!! Ano konečně jste se dočkali pokračování!! Prosím nezabíjejte mě za to že tak dlouho...MEGA dlouho nic nebylo...za to se MOC omlouvám!! Ale doufám že se bude tady ta kapitola líbit i když je trošku krátká, ale nebojte vynasnažím se abych své příběhy aspoň dopsala, teď když začala škola nemám bohužel tolik volného času :((( Ale já to dopíšu i kdyby mě to zabilo!! xDD