Královna

5. kapitolka

z pohledu El

ráno mě probudila slastná vůně lívanců. vydala jsem se tedy dolů za vůní do kuchyně, a tam narazila na Justina. potichu jsem se k němu přiblížila a obejmula ho zezadu."dobré ráno" pozdravím"dobré" usměje se na mě, a dál připravuje snídani.

když dosnídáme jen sedíme u stolu, a díváme se na sebe." mám pouze jediné pravidlo" dám najevo že poslouchám"budeš vždy na příjmu. musím se ti vždy dovolat" jé jasně dřív to platilo taky, chce prostě vědět kde jsem." co kdybychom dnešek strávili spolu? abychom se líp poznali. jsi můj manžel, měla bych o tobě něco vědět" jen se na mě usmál a kývl hlavou.

".......jo taky se tam chci podívat" odsouhlasila jsem mu. bavili jsme se o všem možném. filmy, hudba, knížky i místa kam se chceme podívat. nakonec jsem usla na jeho hrudi u nějakého filmu.

Z pohledu Emmy

otevřela jsem oči a zadívala se do těch jeho. usmála jsem se na něj a on mě dlouze políbil." jdu připravit snídani" začala jsem se zvedat" ale no tak,zůstaň tu se mnou" smlouval" ty nemáš hlad?" stála jsem si  za svým" hlad ne ale mám chuť. chuť na tebe" řekl, stáhl mě zpátky a vášnivě mě políbil.poznala jsem že je znovu nadržený. převalil mě pod sebe a líbal mě, líbal mě na krku, na hrudi, na rtech"  shodila jsem ho ze sebe a lehla si na břicho. začal mě líbat na zádech. hrál si s mou kůží. bylo to úžasné. otočil si mě pod sebou a začal mě znovu líbat. v těchto polibcích jsem cítila vášeň, naléhavost a touhu, hlavně touhu. převalila jsem ho pod sebe a polibky jsem mu oplácela. zvedl se ke mě až seděl a já seděla obkročmo na něm. a najednou. uprostřed polibku někdo zaklepal na dveře. začala jsem se smát, a Luke se na mě nenávistně podíval. přehodil přes nás peřinu a pozval rušitele dál. otevřeli se dveře a v nich stál můj i jeho otec. já se přestala smát a jen koukala na ty dva. chvíli se na nás dívali, pak si všimli našeho prádla na podlaze, a dokonce i těch roztržených kalhotek, a radši zase vypochodovali z pokoje a zavřeli dveře.

Po třičtvrtě hodině jsme přišli už osprchovaní dolů a pozdravili naše otce"co jste tam tak dlouho dělali" upíral na mě otec pobavený pohled" hádej" odpověděla jsem a Lukovy se objevil na tváři pobavený úsměv. nikdo už to raději nerozebíral." proč jste vlastně přijeli?" mluvil Luk když jsme se všichni usadili na gauči. teda všichni až na mě, já se usadila Lukovy na klíně. otec nad tím povytáhl obočí, ale mlčel." jen tak chtěli jsme se zeptat jak spolu vycházíte" promluvil otec. mluvily jsme spolu ještě asi dvacet minut a pak odjeli. konečně. ráda jsem otce viděla, ale měla jsem z toho špatný pocit