Holky si ani nevšimly,že jsem odešla. Pořád jen vykřikovaly Marcusovo nebo Martinusovo jméno a hned jak nějaká zmínila ,že by bylo fajn kdyby mohla na pódium za nimi, ostatní zrudly zlostí. Poslední co jsem slyšela bylo Loly zahihňaní. A pak už ticho,bylo to tím že jsem konečně vyšla ze školy a pomalým krokem jsem šla domů.
Nikdo nebyl doma,ségra byla ve školce a mámin přítel s mámou v práci. Abych byla upřímná,vůbec se mi nevěnovali. To Jess,moje 4 letá sestra byla jejich zlatíčko. Mě ani neměli tolik rádi a kdybych se sbalila a odjela na týden ani by si toho nevšimli a kdybych se odstěhovala a zavolala jim to slavili by to 3 dny. Ano,i takoví rodiče existují. A není to žádná výhra je mít .I když v něčem to má své výhody ,můžu se sbalit a jet do Prahy na ten koncert. Nemám lístky,ale já je chtěla vidět ,ne slyšet. Takže jsem to vymyslela tak,že prostě počkám než koncert skončí a až vyjdou ven tak se s nimi vyfotím a obejmu.
Tohle všechno znělo jako suprový plán , na kterým přeci nejde nic pokazit. Nebo aspoň vy to nepokazíte ale to,že vám to pokazí někdo jiný je dost možné.
Koncert byl za dva dny a já se už nemohla dočkat. Dokonce jsem se zase začala bavit s holkama a usmívala se.
Ale nemohla jsem jim říct o mém plánu,tak jsem jim spíš jen naslouchala.
Koncert byl už jen za jeden den,vlastně ani ne. Stačilo se jen vyspat, připravit,jít na autobus do Prahy,najít O2 arenu a čekat.
A pak jakoby mi osud nahrál do karet ,na stole byl napsaný dopis matčiným škrabopisem. Začala jsem číst:
Čau Amy,jeli jsme s tvojí ségrou na dovolenou. Jsi už velká holka a tak věřím ,že to ten měsíc přežiješ. Jedeme do Thajska..Jen aby si věděla .
Mamka
ČTEŠ
you're my drug {martinus gunnarsen}
FanfictionDal mi úplně všechno, co jsem kdy chtěla. Lásku, vášeň, dobrodružství a dokonce i trošičku nebezpečí. Nikdy jsem nemilovala nikoho tak moc jako právě jeho....
