you're my drug {martinus gunnarsen}

31✓

Probudilo mě houkání sanitky. Bylo něco málo po půlnoci. A modrá světla zastavila u našeho baráku. Ze zdola byl slyšet Marcus. Chvěl se mu hlas a i přes všechen ten hluk jsem slyšela jak Martinusův bratr pláče.
Vůbec jsem nevěděla co se děje. Chtěla jsem se zeptat Martinuse ,jenže místo vedle mě bylo prázdné. A pak mi to došlo... Ta sanitka je tu kvůli Martinusovi.

Rychle jsem seběhla dolů a křičela Martinusovo jméno. Nic se ale neozývalo.  Z kuchyně náhle vyšel Marcus.
,,Co se stalo?Kde je?Proč tu není?Proč tu byla ta sanitka?"měla jsem milión otázek.
,,Je pryč ,Amy."

,,Amy!"rychle jsem otevřela oči. Nade mnou se skláněl Martinus. V ruce držel hrníček s mátovým čajem a měl úsměv od ucha k uchu.
,,Byl to jen sen?!"měla jsem oči plné slz,byla jsem tak ráda ,že je ten můj Tinusíček v pořádku.
,,Jaký sen?"vůbec nechápal.
,,Umřel si..nebo já nevím co se stalo. Prostě přijela sanitka a tys tam pak nebyl a Marcus mi řekl ,že jsi pryč." všechno jsem mu řekla tak rychle jak jsem jen mohla.
,,Amy..jsem tady. Jsem v pořádku,asi jenom noční můra."zasmál se,mně to ale vtipné nepřišlo,co když ten sen byl nějaké znamení?

,,Proč mě vlastně budíš tak brzy?"snažila jsem se to zakecat.
,,Dneska jedeme do Osla,ty trubko."pořád se smál.
,,Proč do Osla?"asi jsem ztratila paměť nebo nevím.
,,Boha Amy,ty jsi úplně vymatlaná...Včera večer jsem ti říkal ,že tam budeme mít koncert."nepřestával se smát.
,, Vážně?"taky jsem se zasmála.
,, Prosím tě,pojď si raději vypít ten čaj."podal mi čaj,který celou dobu držel v ruce.
,,Tak děkuju."usmála jsem se na něj.

Pak už jsme jen nasedli do bílé dodávky a vezli se do Osla. Naštěstí nebyly žádné kolony. Ani žádné bouračky. Prostě se jelo úplně suprově. Zbývalo už jen pár desítek kilometrů do Osla.

Docela jsem se těšila. Protože i přesto,že jsem s nimi bydlela jsem nikdy nebyla na jejich koncertě. Což bylo docela zvláštní ale to jsem neřešila. Konečně uvidím a uslyším koncert mého kluka a jeho úžasného bratra,který je pro mě taky něco jako bráška.

,,Amy?"konečně někdo za tu cestu něco řekl a byl to Marcus. Což bylo dost divné.
,,Ano?"musela jsem se usmál nad tou naší konverzací.
,,Víš,že nemůžeš mezi fanoušky?"a to už jsem nechápala. Proč bych nemohla?
,, Ehm.. proč?"
,,Skoro každý MMer tě zná. Bude lepší když zůstaneš někde v zákulisí.
,,Martinusiii?"zaprotestovala jsem. Bylo mi jasné ,že hádat se s Marcusem už nemá cenu ale s Martinusem je to o hodně jednoduší.
,,No jo..však máš to VIP,tak proč hi nevyužít ."usmál se a povzbudivě mě chytl za ruku.

Dorazili jsme na místo. Kolem auta se shromáždilo snad přes tisíc fanynek. Některé , už byly vevnitř a ani si nevšimli ,že jejich idolové+já přijeli.

,,A co teď?"zasmála jsem se,když jsem se viděla jak nadšené MMerky buší na okna dodávky.