you're my drug {martinus gunnarsen}

3✓

Uslyšela jsem jak za mnou někdo běží,a pak do mě ten kdosi vrazil. Ale ne omylem,naschvál. Popadl mě za ruce a já se nemohla bránit. Hodil si mě přes rameno,tak jsem do něj začala kopat a mlátit. To však bylo k ničemu. Osoba mě odnesla přesne před vchod do O2 areny. A silou mě hodila na zem. Začala jsem se svíjet bolestí. Nemohla jsem křičet o pomoc protože jsem byla až moc v šoku. Poznala jsem,že osoba která mě sem odnesla je asi 18ti letý chlápek.
Týpek byl ke mně otočený zády a koukal někam do dálky. V dálce jsem uviděla obrysy ženských,nebo spíš holčičích postav. V rukou měly nějaké klacky,nebo co to bylo a šly směrem ke mně a k tomu klukovi.

Ach bože,neměla jsem sem jezdit. To je konec. Stejně Marcuse ani Martinuse neuvidím. Co to byl zase za nápad?

Ty dívky k nám mezi tím došly a když byly asi metr od nás ten kluk do mě kopl.

,,Co chcete?Neznám vás!" Křičela jsem na ně.
,,Tak ty jsi chtěla vidět kluky,jo?"Smála se ta nejvyšší a nejhubenější z holek ,muselo jim být asi o rok víc než mně.
,,Je na tom něco špatně?"Zeptala jsem se drze. A schytala jsem klackem do obličeje. Ta moje drzost mě jednou přivede do hrobu.
,,A jak o tom vůbec víte?"Zeptala jsem se když mi to začalo docházet.
,,Tomu se říká talent, kočko."Řekla ta baculatá a dala mi facku.
,,Vadí nám to protože,Marcus a Martinus jsou naši,"zazubila se na mě ta nejošklivější z nich . A vytáhla z kapsy nůž.
,,Byl to náš nápad,zlato."Řekla zas ta vyžle.
,,A co tady dělá on?Copak je teplej?"Měla jsem další svou drzou otázku.
,,Je to můj brácha,vole."Naštvaně odsekla ta ošklivá a klackem do mě udeřila,zlomil se. Ona se jen zasmála a odešla,celou tu situaci jsem nepochopila,ale nejspíš si jen šla pro další klacek.
,,Pomáhal nám, holčičko." Zašklebila se na mě ta vysoká.
Ach jo,proč jsem jen tak nízká?Kdybych nebyla možná by si na mě ani nedovolily. A Hlavně, vždycky když chci vypadat sexy ,tak vypadám spíš roztomile. Tak tedy vypadám pořád . Není to nic příjemného,když je vám 14 a spletou si vás s 9ti letou holkou.
Ta ošklivá udělala krok ke mně. Ve své bledé ruce držela kapesní nožík a stále se ke mně přibližovala. Byl to hrozný pocit. Měla jsem hrozný strach,toho strachu mě však zbavil silný kopanec do hlavy. Omdlela jsem.